Historička a publicistka Veronika Sušová-Salminen píše o tom, proč je změna zobrazení mapy světa odrazem změn v současném, stále více multipolárním, světě. (casopisargument.cz)
Valné shromáždění OSN přijalo minulý týden rezoluci, která podporuje používání mapového zobrazení Equal Earth (česky Rovná Země) namísto tradiční Mercatorovy projekce. Na první pohled jde o poměrně kuriózní téma. OSN má řešit války, bezpečnost, klimatickou změnu nebo rozvoj a nyní se zabývá tím, jak má vypadat mapa světa.
Přesto není tento spor tak marginální, jak by se mohlo zdát. Debata o mapě je totiž také debatou o tom, jakým způsobem svět zobrazujeme, co v něm považujeme za důležité a odkud se na něj díváme. Mapy jsou určitými reprezentacemi, které rozhodně neodpovídají jenom technickým nástrojům. A v tomto smyslu má překvapivě mnoho společného s dnešní debatou o změně mezinárodního řádu.
Mapy a kolonialismus
Mercatorova projekce pochází z roku 1569. Vytvořil ji vlámský kartograf Gerardus Mercator a jejím původním účelem byla především námořní navigace. Její zásadní výhodou bylo zachování úhlů a směrů, takže námořníci mohli na mapě jednoduše plánovat kurs. Mercator tedy mapu nevytvořil proto, aby cíleně opticky zvětšil Evropu nebo aby primárně sloužila kolonialismu. Nicméně s ohledem na to, jakou výraznou roli hrála mořská plavba a navigace pro evropský kolonialismus, je celkem pochopitelné, že se tato mapa s kolonialismem spojuje.
Mercatorova projekce výrazně zvětšuje území směrem k pólům. Grónsko proto na běžné mapě působí přibližně stejně velké jako Afrika, přestože Afrika je ve skutečnosti asi čtrnáctkrát větší. Podobně jsou opticky zvětšeny Kanada, Rusko a další oblasti severní polokoule, zatímco území kolem rovníku jsou relativně zmenšena.