Rafinovaný systém cenzury. To, co bylo dříve považováno za pouhou teorii, se náhle ukázalo jako realita. Publicista Tomáš Zítko se vrací ke kauze Twitter Files a k její stopě v boji o svobodu slova v západním světě. (parlamentnilisty.cz)
RUSKÉ DEZINFORMACE KAM SE PODÍVÁŠ
Minulý týden jsem se v článku Cenzura: Takhle fungovala. Ale pak přišel zlom rozepsal o kauze Twitter Files. Tento článek vyvolal velkou pozornost, a tak jsem se rozhodl u tohoto tématu ještě setrvat. Tentokrát jsem si vybral sady dokumentů, které dobře ilustrují, jak je to „vážné“ s údajnými ruskými dezinformacemi.
TF#7 – KDO PROFITUJE Z NARATIVU O DEZINFORMACÍCH?
Začněme sedmou sadou dokumentů Twitter Files, která byla zaměřena na údajné zahraniční dezinformační kampaně. Z dokumentů prezentovaných novinářem Mattem Taibbim vyplývá, že agenti FBI dávali zaměstnancům Twitteru konkrétní pokyny, jak vytvářet určité narativy a jak potlačovat „nežádoucí obsah“ či blokovat celé uživatelské účty.
Z dokumentů zároveň vyplývá, že FBI nebyla spokojena s mírou vlastní iniciativy zaměstnanců Twitteru při prosazování tohoto politicky motivovaného zadání. Přestože zaměstnaci platformy opakovaně hlásili, že nepozorují žádné rozsáhlé zahraniční dezinformační kampaně ani propagandistickou činnost, FBI na svých požadavcích trvala a žádala, aby Twitter veřejnost před těmito domnělými hrozbami varoval.
Ačkoli tato varování neměla oporu v datech a šlo tudíž pouze o hypotetická rizika, Twitter nakonec tlaku FBI ustoupil a přijal její narativ.
Sedmá sada Twitter Files tak ukazuje, že tajné služby usilovaly o udržení obrazu hrozby zahraniční propagandy, i za cenu zkreslení reality. Cílem FBI bylo šířit strach a nedůvěru, a tím posilovat vlastní vliv.
TF#11 – RUSKÝ VLIV NEBO POLITICKÝ NARATIV?
V jedenácté sadě dokumentů Twitter Files se už novinář Matt Taibbi dotknul přímo tématu údajných „ruských dezinformací“, které se staly klíčovým argumentem amerických demokratů po prohraných prezidentských volbách v roce 2016.
Právě tehdy začaly sociální sítě čelit silnému tlaku amerických tajných služeb, především FBI, aby aktivně vyhledávaly a potíraly ruský vliv na internetu.
„Je čas, aby Twitter přestal přešlapovat na místě a přiznal si, že jeho platforma je využívána jako nástroj kybernetické války,“ prohlásila tehdy Hillary Clintonová.
Zatímco Facebook na tento tlak zareagoval okamžitě a ochotně spolupracoval se zpravodajskými službami, Twitter byl zpočátku zdrženlivější. Nakonec však vytvořil tzv. „ruskou pracovní skupinu“, která měla za úkol prověřit možné vazby mezi účty na Twitteru a údajnými ruskými operacemi.
V říjnu 2017 bylo vyšetřování ukončeno se závěrem, že z celkem 2 500 účtů propojených s Facebookem bylo pouze u 17 zjištěno jakékoli napojení na Rusko, a pouze dva z nich vykazovaly významnější aktivitu. Jeden z nich patřil médiu Russia Today, u kterého „významnou aktivitu vůči Rusku“ lze očekávat už ze samotné podstaty.
Jinými slovy – nic, co by se dalo byť vzdáleně označit za „kybernetickou válku“, Twitter nenašel. Identifikoval pouze ojedinělé, marginální případy jednání „osamělého vlka“ bez širšího společenského dopadu.
Oproti tomu horlivý Facebook, který pracoval se stejnými vstupními daty, dospěl k zcela odlišným závěrům. Pozastavil 300 účtů a médiím poskytl senzacechtivé titulky o tom, jak údajně „Ruský vliv zasáhl 126 milionů Američanů prostřednictvím Facebooku“.
Pod stále sílícím tlakem vládních agentur nakonec Twitter ustoupil a začal s nimi intenzivně spolupracovat na identifikaci a mazání účtů označených za „ruské dezinformátory“. Tímto krokem zpravodajské služby získaly přímý vliv na moderování obsahu na jedné z největších sociálních platforem světa.
Z původního podezření na „ruskou stopu“ se tak postupně stal politický nástroj, který umožnil ospravedlnit zásahy do svobody projevu a posílit vliv bezpečnostních struktur na veřejnou debatu.
TF#14 – KDYŽ RUSKÝ VLIV NEBYL RUSKÝ