Od 1. 5. 2025 jsem se stal důchodcem na plný úvazek, a 2. 5. 2025 jsem si začal plnit svůj dětský sen a to procestovat Rusko vlakem z Moskvy do Vladivostoku po Transsibiřské magistrále a zpět z Vladivostoku se vracet vlakem po Bajkalsko-amurské magistrále. Další podmínkou této cesty bylo cestování ve vagónech platzkartnyj, co se mi rovněž až na jeden případ rovněž povedlo.
Pátek 2. 5. 2025
Ráno odjíždím vlakem z Prahy v 6:22 hodin směrem do Varšavy s příjezdem ve 14:26 hodin. Vše probíhá v pohodě, spolu se mnou v kupé jsou spolucestující do Krakova a to znamená, že musejí v Bohumíně přestoupit. Z Bohumína do Varšavy jsem v kupé sám. Ačkoli z Bohumína měl vlak asi 10-ti minutové zpoždění, do Varšavy přijíždíme načas. Ve 14:26 vystupují z vlaku, na nádraží měním Kč za polské zlotý, kupují jízdenku do Terespolu na vlak s odjezdem z Varšavy v 15:20 hodin a s příjezdem do Terespolu v 17:20 hodin. Do Ruska jsem měl v úmyslu cestovat přes Bělorusko s tím že bych byl do 5.5.2025 v Bělorusku a 5.5.2025 – to je den, co mi začalo platit ruské vízum překročit ruské hranice. Z Terespolu jsem jel taxíkem na hraniční přechod Terespol – Brest a zde začíná to pravé dobrodružství. Tento přechod není určen pro pěší. Autobusáci dálkových mezistátních autobusových linek občas svezou lidi přes hranice do Brestu. Ale mně odmítli, protože jsem občan Evropské unie a s tím souvisí dlouhé stání na hranicích. Nakonec mně vzala sympatická paní z Brestu, kterou jsem ujistil, že mám vše v pořádku. Polskou kontrolou jsme projeli bez problémů, no na běloruské straně nastaly pro mě nepochopitelné problémy. V pasu jsem měl razítka z Ukrajiny a to na běloruské pasováky působilo jako rudý hadr na býka. Nastala detailní prohlídka nalepeného víza v pasu zda je pravé. To jsem ustal. Pak jsem obdržel vstupní běloruské razítko do pasu. No k mému překvapení jsem šel na výslech. Příslušný pracovník pasového oddělení se mně ptal na účel cesty do Běloruska a následně do Ruska. Poukazoval na to, že je 2.5.2025 a vízum do Ruska platí od 5.5.2025. Řekl jsem mu, že plánují být cca 3 dny v Bělorusku s kterým má ČR bez vízový styk. Na to byla jeho otázka, zda mu mohu předložit rezervaci ubytování, co jsem samozřejmě neměl. Mezitím mi kontroloval telefon a fotoaparát a ptal se na důvod pobytu na Ukrajině v roce 2023. Důvodem byla turistika. Konečné rozhodnutí běloruského pohraničníka bylo mě nevpustit do Běloruska. Do pasu jsem dostal razítko anulace vstupního razítka a byl jsem deportován asi 200 metrů od výslechu s tím, že mně autobus odveze přes hranice zpět do Terespolu. Jenže autobusáci chtěli za převoz cca 5 kilometrů 10 Eur, co jsem odmítl dát. Takže jsem asi hodinu seděl na lavičce a koukal na množství aut co projíždělo. Pas jsem měl u běloruských pohraničníků, kteří mně do Běloruska nechtěli vpustit a nechtěli mně pěšky vpustit ani z Běloruska do Polska. Bylo na nich vidět, že jim se mnou dochází nervy, protože ostrým povýšeneckým hlasem na mně opakovaně promluvili, že mi bude zima a že je budu na kolenou prosit aby mi zabezpečili odvoz do Polska. Byl jsem v pohodě. V báglu jsem měl teplé oblečení, takže ani chladná noc mně nemohla zaskočit. Divné na celé věci bylo, že běloruská ambasáda v Praze mi sdělila, že není nutná žádná rezervace hotelu v Bělorusku a že po této zemi je možné svobodně cestovat, což mně následně vyvrátil běloruský pohraničník. Nakonec mně do Terespolu odvezli dva mladí kluci a 1 děvče. Odvezli mně přímo do penziónu v Terespolu a přesto, že byla pokročilá noční doba, vzbudili majitelku tohoto zařízení, která mně ubytovala. Sami nemohli pochopit proč běloruští pohraničníci takhle reagovali. Takže doporučení cestovatelům: nejezdit do Ruska přes Bělorusko když nechcete si vystát dlouhou frontu na hranicích, ztratit hodně času a mít problémy na hranicích.
Sobota 3. 5. 2025
Ráno odjíždím vlakem z Terespolu do Varšavy a následně z Varšavy do Gdaňska. Gdaňsk je kousek od Kaliningradu a je víc jak jisté, že doprava do Ruské federace bude zabezpečená. Přespat v Gdaňsku jsem chtěl v hostelu, ale všechny byly obsazené a poměrně drahé. Tak jsem si uvědomil, že u moře bude určitě kemp. A byl. Jednalo se o kempink STOGI kousek od pláže umístěného na krásném místě v lese. Do tohoto kempu mně pomohla se dostat skupina velice ochotných mladých lidí. Nejdříve jsme jeli autobusem, který se cestou porouchal, pak jsme šli kousek pěšky a znova autobusem. Za pomoci dalšího spolucestujícího v autobuse jsem kemp našel. Dvě noci jsem bydlel v chatce.
Neděle 4. 5. 2025
Dozvěděl jsem se, že do kempu je možné od nádraží cestovat tramvají číslo 8. Prohlédl jsem si historickou část Gdaňska a jel jsem se také podívat do Sopot. Zjistil jsem odkud odjíždí autobusy do Kaliningradu. K mému překvapení jezdí poměrně často a to z autobusového nádraží nacházejícím se za vlakovým nádražím. Jízdenky je možné si koupit v pokladně na autobusáku, nebo o víkendu přímo u řidiče. Večer jsem si udělal procházku po pláži kolem moře.
Pondělí 5. 5. 2025
Ráno odjíždím pohodlným autobusem z Gdaňska do Kaliningradu. Řidič autobusu byl znalec místních a hraničních poměrů a díky němu vše probíhalo hladce. Doba stání na hranicích se nedá předem určit, je to různé. Stáli jsme na polské straně poměrně dlouho, než nás vpustili do odbavovacího prostoru. Na ruské straně nás vítá zdravotnice, která každému měří teplotu. Kdo je nemocen, nesmí do Ruska a tak je to správné a tak to má být. Na hranicích procházíme jednotlivými stanovišti. Batožina prochází rentgenovou kontrolou. Samotná pasová kontrola probíhá rychle a zodpovědně. Problémy, co jsem měl v Bělorusku zde nejsou. V odpoledních hodinách přijíždím do Kaliningradu. Následně měním peníze, ubytuju se v komnatě oddychu na vlakovém nádraží a kupují si letenku do Moskvy. Vše šlo poměrně rychle. K večeru se jdu podívat do města a zjišťují, že na detailní prohlídku je potřeba několik dní. Město žije oslavami 80-tého výročí ukončení 2. světové války. V Rusku se dá najíst poměrně dobře a levně ve stravovacích zařízeních jménem stolovaja, které jsem pravidelně navštěvoval. Princip je stejný, jako kdysi dávno v pražské Koruně na Václavském náměstí. Teplé a chutné jídlo za málo peněz. Zjišťují, že obchody dobře zásobeny a to s větším výběrem zboží (hlavně potravinového) jako v ČR. Dále jsem byl mile překvapen slušností a ochotou místních lidí.
Lidová jídelna – STOLOVAYA v Rusku
Úterý 6. 5. 2025
Ráno odlétám z Kaliningradu do Moskvy. Od vlakového nádraží které stojí vedle autobusového nádraží jezdí na letiště pravidelně přímá autobusová linka. Vše je v pohodě. V letadle sedím u okna. Do Moskvy přilétáme na letiště Domodědovo, které je poměrně daleko od centra a od metra. K metru však jezdí autobusová linka. Původně jsem chtěl bydlet v kempu v Sokolnikách, ve kterém jsem kdysi stanoval, no v čase mé návštěvy tento kemp neměl licenci na ubytování zahraničních turistů. Kemp je v blízkosti areálu VDNCH (výstavní areál). Oběhnul jsem několik hostelů nacházejících se v okolí, no všechny byly obsazené zahraničními pracovníky. Nakonec jsem se ubytoval na 4 noci v hotelu.
Středa 7. 5. 2025
Ráno jsem potkal skupinu českých turistů, kteří přijeli prostřednictvím určité cestovní kanceláře na oslavu Dne vítězství do Moskvy. V tento den byla pro mě priorita si koupit jízdenku na vlak do Jekatěrinburgu. Je faktem, že už se nestojí fronta u okének jako kdysi, ale systém je podobný jako u nás v bankách, to je že si vezmete lístek a čekáte až na vás přijde řada. V útulné hale, kde se kupují lístky je hodně míst na sezení, takže pohodička. Lístek se mi podaří koupit na vlak, který jsem chtěl a to byl vlak s odjezdem dne 10.5.2025 z Moskvy z Jaroslavského nádraží v odpoledních hodinách. Po koupi jízdenky jsem zavítal do Parku vítězství. Je to rozsáhlá plocha s mnoha památníky, pěkným parkem a výstavou bojové techniky z časů 2. světové války. Je zde věčný oheň a také krásný výhled na okolí. Dominantou parku je Poklonná hora s Vítězným sloupem a Muzeum Vítězství. V tento den jsem ještě navštívil zajímavou výstavu Rusko která je umístěna v Delovom centre. Dozvěděl jsem se o ambiciosních plánech Ruska, které chce uskutečnit v budoucnosti. Třešničkou na dortu v tento den byl estrádní koncert právě v tomto Delovom centre. Podstatou tohoto koncertu byly ruské válečné písně v podání mladých ruských interpretů. Pro mě osobně to byl a bude nezapomenutelný zážitek!
Park vítězství v Moskvě
Estrádní koncert u příležitosti 80-tého výročí velkého vítězství Rudé armády nad Německem
Čtvrtek 8. 5. 2025
Ráno jsem zavítal na Rudé náměstí a do obchodního centra GUM. Prioritou tohoto dne bylo zjistit, zda bude možné odněkud sledovat vojenskou přehlídku. Hlavní část Rudého náměstí byla uzavřena. Místní policie jsem se optal na možnosti prohlídky současné bojové techniky. Bylo mi sděleno, že možná v ulici Terskaja. Terskaja ulice je vlastně bulvár s mnoha obchody kousek od Rudého náměstí. Jak je známo, moskevské metro patří k nejhezčím na světě. Historické stanice jsou zdobeny lustry, mramorem a sochami. Už jenom tyto stanice stojí za prohlídku. I přesto, že moskevské metro je rozsáhlé, dá se v něm díky plánkům dobře orientovat. Mně osobně se nejvíc líbí stanice Komsomolskaja. Je fakt, že každá stanice metra (starší nebo nová) je něčím specifická. V době mé návštěvy stála 3-denní jízdenka na městskou dopravu po Moskvě 700,-rublů. V moskevském metru je také stanice Pražská, která je velice podobná stanici Anděl (bývalá stanice Moskevská) v Praze na lince B. Ve stanici Bratislavská je zobrazen hrad Děvín a Bratislavský hrad. Právě u jízdy metrem zjistíte, jak je Moskva kosmopolitním městem. Nové soupravy moskevského metra jsou průchozí, tiché a vybavené moderním elektronickým informačním systémem pro cestující. Už jenom jízda touto soupravou byla pro mě zážitkem.
Stanice metra Komsomoľskaja v Moskvě
Pátek 9. 5. 2025
Tento den patří k nejvýznamnějším svátkům Ruska. Ráno vyrážím na ulici Terskaja v naději, že uvidím současnou vojenskou techniku. Vše je uzavřeno a bezpečnostní opatření jsou taková, že není šance ani vidět z dálky vojenskou techniku. Nakonec vojenskou přehlídku sledují ze stanice metra v přímém přenosu. Po přehlídce navštívím Park vítězství kde poslouchám ruské válečné písně. Večer si udělám prohlídku výstavního areálu VDNCH ve kterém kromě jiného si prohlédnu museum speciální vojenské operace. V tento památný den jsou parky plné lidí. Je zde pohoda a klid.
Pokračování příště…