Ekonom Jaroslav Ungerman se ptá, zda si nezačínáme jako společnosti přestávat rozumět a proč se nerozumění jazyku lehce přenese do neporozumění v politice. (casopisargument.cz)
Nedávno proběhla ve Slovenském domě v Praze v cyklu Debat z podzemí diskuse na téma česko-slovenských vztahů. Zúčastnili se jí velvyslanci obou zemí – za Slovensko pan velvyslanec Muránsky a za ČR pan velvyslanec Jindrák.
Diskuse byla velmi zajímavá, a nakonec se stočila na aktuální téma Benešových dekretů, které znovu otevírá nově ustavená vládní většina v Maďarsku a také – s tím související problém německo- českých vztahů.
Já bych se však chtěl zamyslet nad jiným problémem. Rudolf Jindrák tam vzpomenul na svoji příhodu s prodavačkou někde na středním Slovensku. Chtěl si tam něco koupit, a tak promluvil česky na prodavačku. Ta mu však odpověděla, že nerozumí, aby jí to řekl anglicky. Reakce pana velvyslance byla taková, že jí řekl, že mu jistě bude rozumět, neboť jí to zopakuje pomalu a výrazně.
Možná, že se nic nestalo. Možná, že se podobná příhoda mohla odehrát i na české straně. Já to však vidím jako určitý signál.