Europarlament schválil prodloužení Chat Control 1.0, a umožnil tak technologickým firmám plošně skenovat soukromé zprávy, e-maily a fotky uživatelů kvůli odhalování dětské pornografie. Ekonom a poradce ministra zahraničí Pavel Šik upozorňuje, že opatření prošlo jen díky procedurální kličce a navzdory nesouhlasu většiny hlasujících europoslanců. Varuje před vysokou chybovostí algoritmů, kvůli níž končí soukromá konverzace nevinných lidí u zaměstnanců soukromých firem, a před únikem dat do organizací v USA mimo jurisdikci EU. Největší nebezpečí podle něj spočívá ve vytvoření plošné sledovací infrastruktury, kterou lze v budoucnu snadno rozšířit na kontrolu jakéhokoli jiného obsahu. (parlamentnilisty.cz)
Evropský parlament tento týden odhlasoval prodloužení kontroverzní výjimky Chat Control 1.0, která technologickým firmám umožňuje skenovat soukromé zprávy, údajně kvůli odhalování dětské pornografie. Pavel Šik, ekonom, publicista věnující se mezinárodní politice a externí poradce ministra zahraničních věcí, publikoval k tématu obsáhlý komentář na svém facebookovém profilu. Přehledně v něm shrnuje, co vlastně Evropský parlament schválil a co to znamená pro nás.
„Poněkud delší text, ve kterém se sám sobě snažím popsat, co se to vlastně poslední den před prázdninami v tom EU parlamentu schválilo. Nejdřív to hlavní. Nikdo rozumný není proti ochraně dětí. Každá debata o takzvaném Chat Control začíná se svázanýma rukama. Ochrana dětí před sexuálním zneužíváním je jedna z mála věcí, na kterých se shodne úplně každý, věřící i ateista, pravice i levice, rodič i bezdětný. A právě proto je ta debata tak ošidná. Kdokoliv začne mluvit o rizicích, soukromí nebo technických problémech, může být okamžitě vykreslen jako někdo, komu je osud zneužívaných dětí lhostejný. Ta nerovnováha není detail, nýbrž politický motor celé věci. Zkusme proto být poctiví hned na začátku. Otázka nezní, jestli chránit děti. Samozřejmě ano. Otázka zní, jestli konkrétní mechanismus, který teď prošel, děti skutečně chrání a co přesně za to platíme my ostatní. To jsou dvě různé otázky a míchat je dohromady je buď nedorozumění, nebo úmysl,“ píše Šik.
Dále se věnuje tomu, co přesně bylo 9. července schváleno. „Nejdřív uklidnění a hned nato znepokojení. Nejde o finální, trvalé nařízení, kterému se říká Chat Control 2.0 a o kterém se vede spor už roky. Prošlo obnovení dočasné výjimky prolomení soukromé digitální konverzace, tj. starého nařízení z roku 2021, které umožňuje soukromým platformám dobrovolně (!) prohledávat komunikaci uživatelů. Ta výjimka loni na jaře vypršela a teď se má vrátit, podle návrhu až do dubna 2028. Slovo ‚dobrovolně‘ tady ovšem neznamená, že souhlasíte vy. Znamená, že se sama firma rozhodne, jestli vaši komunikaci bude kontrolovat. Vy do toho nemluvíte. A teď ta znepokojivá část, totiž jak to vůbec prošlo. Ve skutečnosti byla většina hlasujících poslanců proti. Pro zamítnutí zvedlo ruku 314 z nich, pro zachování jen 276. Jenže kvůli procedurální kličce nestačilo mít prostou většinu proti. Aby se návrh zablokoval, byla potřeba absolutní většina všech sedmi set dvaceti poslanců, tedy 361 hlasů. Odpůrcům jich pár desítek chybělo. Hlasovalo se poslední den před prázdninami, kdy je sněmovna poloprázdná, a každé prázdné křeslo tak fakticky hrálo pro schválení. Zjednodušeně řečeno parlament tuhle věc neschválil tím, že by pro ni byl. Schválil ji tím, že se ji nepodařilo zamítnout. To je rozdíl, který by neměl zapadnout,“ vysvětluje publicista.