Tváří se to málem jako nástin antického dramatu, ve kterém jde o záchranu české demokracie, a ona je to jen podprůměrná hospodská šmíra. O co jde? (institutvk.cz)
Když se na svoji první zahraniční návštěvu ve funkci předsedy poslanecké sněmovny vydal Tomio Okamura se svojí delegací, nepřizval do ní nikoho z dnešní parlamentní opozice. Okamurova cesta vedla na Slovensko a jejím cílem bylo učinit první vstřícné kroky k napravení těžce poškozených česko-slovenských vztahů.
O jejich krach se v minulých letech důsledně starala Fialova vláda s pomocí pirátské „diplomacie“ člena nečlena ODS Lipavského. Fialův kabinet opustil formát pravidelných mezivládních konzultací, které byly vždy symbolem nadstandartních vzájemných vztahů obou národů a potvrdil tím soustavné vměšování „Prahy“ do sebevědomé a nezávislé politiky Ficovy vlády. Vždyť to byl přece Lipavský, kdo se posmíval Slovákům, že se „jezdí plazit do Moskvy před masovým vrahem“, byl to premiér Fiala, kdo se před jednáním V4 sešel separátně se svým polským kamarádem „ve zbrani“ Tuskem, aby se poradili, jak rozbít Visegrád, ve kterém se neuměli vyrovnat s Orbánovou a Ficovou samostatnou politikou.
Nebyl proto jediný důvod, aby předseda Okamura přibral při své cestě na palubu byť jen jediného zástupce končící vládní koalice.