Martin Jedlička přibližuje obsah analýzy renomovaného amerického experta na mezinárodní bezpečnost Barryho Posena o příčinách a širších okolnostech rusko-ukrajinského konfliktu. (casopisargument.cz)
Barry Posen, profesor politických věd na Massachusetts Institute of Technology a dřívější ředitel programu bezpečnostních studií na MIT, autor mnoha analýz a pojednání v oblasti mezinárodních vztahů a bezpečnosti a člen řady organizací a think-tanků v této oblasti jako je vlivná Rada pro zahraniční vztahy, Rockefellerova nadace, Smithsonian Institution a řada dalších, zveřejnil v únoru 2025 na portálu MIT Press Direct podrobnou 49stránkovou analýzu s názvem „Putin´s Preventive War: The 2022 Invasion of Ukrajine“ („Putinova preventivní válka: Invaze na Ukrajinu v roce 2022“), ve které věcně, argumentačně podloženě a s odkazem na řadu historických reálií rozebírá příčiny a širší okolnosti ruské agrese.
Hned v první větě konstatuje, že Putinovo rozhodnutí vpadnout v únoru 2022 na Ukrajinu je konzistentní s logikou preventivní války. V této souvislosti zdůrazňuje jednak masivní vyzbrojování ukrajinské armády ze strany Západu, které nabralo na dynamice zejména po vyhnání Janukovyče a nástupu nové, prozápadně orientované vlády, jednak hrozící přistoupení Ukrajiny do NATO, které by fakticky znamenalo vojenskou přítomnost USA přímo na ruských hranicích se všemi důsledky, které by z toho pro Rusko vyplynuly. Zároveň upozorňuje, že ruské znepokojení z takové vyhlídky je vcelku pochopitelné, neboť obecně většina mocností historicky vnímala vojenskou přítomnost jiné mocnosti na svých hranicích jako hrozbu a dokládá to jednak postupným vojenským rozpínáním USA a NATO jak v období studené války, tak i po jejím skončení jakož i četnými varováními řady expertů na zbrojení a mezinárodní bezpečnost, že postup NATO na východ a členství Ukrajiny v NATO bude ze strany Ruska vnímáno jako hrozba.
V první části své práce rozebírá teorii preventivních válek a upozorňuje, že v období od roku 1650 do roku 1990 některé ze světových mocností rozpoutaly alespoň třetinu z celkového počtu válečných konfliktů, ke kterým v tomto období došlo (přesně řečeno 20 válek z celkových 60).
V další části se pak soustřeďuje na otázku, zda Rusko mohlo vnímat případné členství Ukrajiny jako hrozbu pro svoji bezpečnost. V této souvislosti rozvádí, že bez ohledu na to, jaký politický režim panuje v daném státě, historie ukazuje, že téměř všechny státy bez výjimky se brání bezprostřední přítomnosti nepřátelských států u svých hranic minimálně tím, že se snaží vytvářet nárazníková pásma. V případě Spojených států byla potvrzením tohoto přístupu Monroeova doktrína z roku 1923, podle které USA nekompromisně a dlouhodobě dávaly najevo, že nebudou tolerovat přítomnost či aktivity evropských mocností na západní polokouli, kterou považovaly za svoji doménu.