Po niekoľkých dňoch uverejňujeme pokračovanie cestopisu Jiřího Jágra. V tejto časti nám pán Jágr priblíži svoje dojmy a zážitky z 9 288 km dlhej púte po Transsibírskej magistrále, ako aj z Jekaterinburgu, Irkutska a Vladivostoku – teda miest, v ktorých mal možnosť pobudnúť a dôkladnejšie si ich prehliadnuť.
Sobota 10. 5. 2025
Ráno balím bágl, opouštím hotel a vyrážím na Jaroslavské nádraží, z kterého mi odpoledne jede vlak do Jekatěrinburgu. Jedu platzkartným vagónem, co je nejlevnější způsob vlakového cestování po Rusku. Výhodou cestování tímto vagónem je, že každý vidí na každého a je zde téměř nulová možnost okradení cestujících. Jsem svědkem kolik zavazadel cestujících se sem vejde. Se mnou v kóji je skupina mladých lidí – ještě školáků vracejících se z Moskvy do Omsku. Na nich byl vidět kolektivismus, společné stravování ze zásob, nebo všichni jedli společně. Vzpomněl jsem si na pohádku o 3 vrabcích se jménem Pik, Pak a Pok.
Neděle 11. 5. 2025
K večeru jsem vystupoval z vlaku v Jekatěrinburgu. Ubytoval jsem se v komnatě oddychu což je hotel nebo hostel na nádraží. Koupil jsem si jízdenku na vlak do Irkutska na 13.5.2025. Jednalo se v podstatě o ten samý vlak se kterým jsem přijel do Jekatěrinburgu. Stejný byl i vagón, ale místo bylo jiné. Zde jsem se od hodné a milé paní pokladní dověděl, že mám nárok na slevu jízdenky, protože tato sleva platí týden před a týden po dni, ve kterém slavím narozeniny. Takže jednak jsem koupil poslední pro mě vhodný lístek (platzkarta spodní lehátko) na daný vlak a to ještě se slevou. Večer jsem se šel podívat po okolí a hlavně se pořádně najíst.
Pondělí 12. 5. 2025
Na tento den mám několik cílů – míst, které musím navštívit. Je to pomník československých legionářů, Alej sovětsko – československého přátelství a Památník hranice Asie – Evropa.
Ráno jsem okamžitě vyrazil do centra města. Z nádraží jsem došel pěšky na Michajlovský hřbitov, kde se památník československých legionářů nachází. U hřbitova je kostelíček a malý kousek od tohoto kostelíčku je právě už vzpomínaný pomník československým legionářům. Měl jsem štěstí, protože na hřbitově jsem potkal člověka, který věděl, kde se tento pomník nachází a díky němu jsem tento pomník poměrně rychle našel. Ze hřbitova jsem šel pěšky do Parku mládeže nacházejícího se u Domu mládeže. Alej sovětsko-československého přátelství jsem dlouho nemohl najít, lidé v parku jí neznali. Až jsem natrefil na pána asi mého věku, který byl s vnučkou na procházce a ten mně k této aleji dovedl. Mezi řečí jsem se dozvěděl, že tento pán byl několik krát v bývalém Československu. Dokonce dovedl vyjmenovat místa, která navštívil. U této aleje je označení, že se jedná o Alej sovětsko – československého přátelství. S objevením této aleje jsem měl nesmírnou radost. No a když všechno šlo podle plánu, vyrazil jsem autobusem za město k pomníku označující hranici Evropa – Asie. Zastávka autobusu byla v blízkosti Aleje sovětsko-československého přátelství. Na zastávce jsem oslovil dvě milé paní, které jely právě tím směrem, takže bez problémů jsem dané místo našel. Díky jim za to. Akorát u památníku není zastávka autobusu, je nutné jít asi 30 minut pěšky nazpátek – ale to je jen detail. Z rozlehlostí památníku jsem byl překvapen. Po návratu zpět do Jekatěrinburgu jsem se procházel po centru města a na nábřeží podél řeky Iseť. Samozřejmě jsem si procházku náležitě vychutnával. Je faktem, že Jekatěrinburg je klidnějším městem jako Moskva. Překvapilo mně množství zboží v obchodech, zejména v potravinových. Všude bylo čisto. Z pěkného strávení dne jsem měl vynikající pocit.
Pomník československých legionářů v Jekatěrinburgu
Úterý 13. 5. 2025
Jelikož v tento den večer končí můj pobyt v Jekatěrinburgu, tak ve dne navštívím pro cizince ne moc známá místa. Začal jsem jízdou a prohlídkou metra. Jedna konečná stanice metra byla na okraji města, které tvoří stejně jako u nás starší bytová zástavba. A já jsem se vydal do centra pěšky. I zde v obchodech bylo mnoho zboží, možná více jak v Čechách. Mezi mé zážitky patří navštívení autosalonu kde prodávali vozidla značky moskvič. Procházel jsem také čtvrtí ve které bydlí občané s asijských krajin bývalého SSSR. Sem jsem se dostal náhodou, protože jsem si myslel že jsem v blízkosti centra, no opak byl pravdou. Do centra, respektive na vlakové nádraží jsem jel tramvají T3 vyrobenou v ČKD Praha. Tuto tramvaj řídila krásná mladá brunetka s dlouhými černými vlasy. A podle mě jako bývalého tramvajáka jela výtečně. Večer nasedám do vlaku směr Irkutsk.
Jekatěrinburg
Středa 14. 5. 2025 – čtvrtek 15. 5. 2025
Jedu vlakem ve vagónu „platzkarta“ s klimatizací, se sprchou s teplou vodou. Kam se na ruské železnice hrabou ty naše. Je zde pohoda, venku sluníčko a teplo. Občas nějaký spolucestující chrápe, ale mně to fakt nemůže rozhodit.
Pátek 16. 5. 2025
Ráno přijíždím do Irkutska. Ubytují se v hotelu v blízkosti nádraží. Cílem tohoto dne je zjistit, kdy jede poslední autobus, nebo maršrutka z Listvianky do Irkutska. Tato informace byla pro mě důležitá, protože jsem se chtěl svézt vlakem po železnici podél Bajkalu zvanou též Krugobajkalka. Je to železnice s množstvím mostů a tunelů a jede po břehu jezera Bajkal. Měl jsem smůlu, protože při pozdním příjezdu vlaku do stanice Port Bajkal jsem neměl žádné spojení do Irkutska. No všechno zlé je na něco dobré. Řidič maršrutky, kterého jsem se ptal na poslední spoj z Listvianky do Irkutska (vzdálenost asi 70 km) mi poradil, že je nejlepší přímo přespat v Listviance v soukromí. Bajkal a krajina kolem něj jsou nádherné a tak jsem si spočítal, že je zde lepší být delší dobu jako to bylo u mě v roce 2004. Navíc údajně lidé bydlící podél železnice jsou na turisty připraveny. Takže možná příště. Odpoledne se projdu po Bulváru Gagarina, ulicí Jaroslava Haška. V roce 2004, když jsem zde byl, tak zde byla luxusní několikapatrová hospoda u Švejka. Tu jsem nenašel a dle místních už neexistuje. Škoda. Prohlédl jsem si také fotografie ze speciální vojenské operace. Pak jsem se po nábřeží u řeky Angary vrátil zpět do hotelu. K večeru jsem si prohlédl blízké sídliště s množstvím obchodů.
Sobota 17. 5. 2025 – pondělí 19. 5. 2025
Cesta vlakem z Irkutska do Vladivostoku. Ráno se dobře najím v místní jídelně (stolovaja) a nastoupím do vlaku směr Vladivostok, kam přijedu dne 20.5.2025 odpoledne. Jedu platzkartným vagónem, místo mám na spodním lehátku, prostě pohodička. Krátce po usednutí, přijde ke mně starší žena a místo chce vyměnit za horší a nepraktické. To tvrdě odmítám i přes její nářky. Řekl jsem jí NE! Jela do Chabarovska. Proti mně má místo mladý právník, který obdivuje Roberta Fica a se kterým jsme probírali mezinárodní situaci. Prakticky jsme se shodli ve všech otázkách. Sdělil mi, že navštěvuje setkání mladých politiků. Zarazila mně však jeho otázka, zda je pravda, že Evropané si myslí že v Rusku je hladomor. Odpověděl jsem mu že ano, ale že se jedná pouze o primitívní skupinu lidí, která věří všemu, co se jí říká a informace si osobně neověří. Já osobně zastávám pevný názor, že výběr potravin v Rusku je větší jako v České republice. Zážitkem pro mě je návštěva městských tržnic, kde se prodávají rostlinné i živočišní potraviny, moučné výrobky (chleba, pirožky, čebureky…). Zboží je čerstvé a domácí. Tyto tržnice jsou veliká a rozdělená do sektorů, přičemž v každém sektoru se prodává určitý druh zboží. Ceny v tržnici jsou nižší jako v běžném obchodě. Mladý politik vystupoval za Čitou. Další, s kým jsem se seznámil byl kuchař Igor pocházející z Bratska. Bratsk je město kousek od Tajšetu a je zde přehrada s velikou vodní plochou. Igor cestoval do Chabarovska a odtamtud dále autobusem a pak vrtulníkem. Jeho cíl byl určitý zlatý důl, kde bude dělat kuchaře. Měl to zařízeno tak, že určitou dobu pracuje a určitou dobu je doma. Venku bylo krásné a slunečné počasí. Kousek za Irkutskem je město Sľudjanka. Je zde nádraží z mramoru. Kromě toho ze Sľudjanky vede zajímavá železnice (krugobajkalka) s mnoha mosty a tunely po břehu Bajkalu až do stanice Port Bajkal. Odtamtud je možné trajektem se dostat do Listvianky, z které do Irkutska je to 70 kilometrů. Od Listvianky skoro až po Ulan – Ude jedeme po březích jezera Bajkal. Na přilehlých kopcích je ještě sníh. Občas přejíždíme horské řeky ústící do Bajkalu. Nádhera. Viděl jsem, že kolem Bajkalu se na některých úsecích dá jít pěšky. Rozhodně by člověk neprohloupil, kdyby jel po Bajkalu na kajaku, nebo na kánoi. Kolem Bajkalu je množství turistických zařízení a je tu klid. Osobně vřele doporučují jezero Bajkal jako dovolenkovou destinaci. Je zde krásná příroda, kopce, pitná voda v Bajkalu a především čistý vzduch. Na své si přijdou horalové, plážoví povaleči, milovníci vodních sportů a otužilci, kterým nevadí koupání se v chladné vodě Bajkalu. Toto jezero je dlouhé 636 kilometrů, šířka je různá. V roce 2004, když jsem zde pobýval, jezdila v letních měsících loď až do Severobajkalska, nevím ale zda tomu v současnosti tak je. 19.5.2025 jsem se dožil 65 let. K mému velikému překvapení mi hned ráno gratulovali k narozeninám průvodčí (rusky provodnik) ve vagónu a v průběhu dne osobně sám manažer vlaku. Byl jsem z toho dojat. Ke gratulaci se samozřejmě přidal i Igor. Měl jsem z toho nádherný pocit. V tento den mně chytila také veliká zimnice, ale během asi hodiny přešla a vše bylo v pořádku.
Úterý 20. 5. 2025
Ráno se loučím v Chabarovsku s Igorem a vzájemně si přejeme ať nás potká v životě jen to nejlepší. Když se objeví Japonské moře byl jsem si vědom že Vladivostok je blízko. K večeru přijíždíme do Vladivostoku. Loučím se s milými průvodčími. Po výstupu z vlaku ihned mířím ke sloupu označující konec Transsibiřské magistrály (Moskva – Vladivostok) dlouhé 9288 kilometrů. Mám nesmírnou radost, že se mi podařilo procestovat nejdelší železnici na světě. Vladivostok od Moskvy dělí 7 časových pásem. K mému překvapení je zde podstatně dráž jako v Moskvě, místy až o 100%. Hned u vchodu do vestibulu stanice jsem se ptal krásné železniční policajtky na možnost ubytování. Dala mi několik typů. Hotely byly obsazeny a proti Moskvě drahé. Rozhodl jsem se ubytovat v komnatě oddychu na nádraží. No bylo obsazeno. Zde platí rovněž že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Vedoucí tohoto hostelu mi doporučila určitý hotel, co měl volno. Další noc jsem už spal v komnatě oddychu na nádraží. Večer jsem vyrazil do města. Bylo krásně teplo, začínala lázeňská sezona. Kousek od nádraží byla výstava bojových trofejí, které Rusové ukořistili Ukrajincům v rámci speciální vojenské operace. Prošel jsem se po nábřeží. Tento den jsem zakončil v centrální části města při poslechu písní od místních zpěváků. V tento den jsem si koupil i jízdenky na několik vlaků jedoucích po Bajkalsko – amurské magistrále. Paní pokladní byla velice ochotná a vyšla mi nesmírně vstříc u mých požadavků (projed celou BAM). Takže jsem koupil tyto jízdenky: Vladivostok – Komsomolsk na Amuru, Komsomolsk na Amuru – Tynda, Tynda – Severobajkalsk a Severobajkalsk – Novosibirsk. Vše bez čekání. Takže vynikající den.
Na vlakovém nástupišti ve Vladivostoku je symbolický sloup s koncovou kilometráží transsibiřské magistrály
Zde končí veliká Transsibiřská železniční magistrála, vzdálenost od Moskvy 9288 km
Středa 21. 5. 2025
Ráno odjíždím do městské tržnice kde si dám ke snídani výborné pirožky, které zapijí kefírem. Z tržnice jedu autobusem na Mořský hřbitov, kde se pomník československým legionářům. Hřbitov je veliký, tak jsem se optal jednoho pána, zda neví kde jsou naši legionáři pochovaní. Nevěděl, no ale nelenil a zeptal se jeho kolegy a ten věděl. Ochotně mně nasměroval na dané místo a ještě se zeptal, zda mezi legionáři kteří jsou zde pochovány mám příbuzné. Pomník jsem našel. Měl jsem z toho dobrý pocit. Vždyť vidět pomník s českými nápisy cca 11 tisíc kilometrů od domova to se nevidí každý den. Kromě tohoto pomníku jsem obdivoval pomník vojákům, kteří padli ve speciální vojenské operaci. Dále zde byl mohutný pomník mladých krásných děvčat co zahynuli u požáru jedné ruské banky ve Vladivostoku. Ze hřbitova jsem šel chvíli pěšky do centra města, no bylo horko, tak jsem několik stanic jel s tramvají. Na malém tržišti jsem si od Nataši, s kterou jsem se tam seznámil koupil kvas. Upozornila mně že na mořském hřbitově jsou pochovány také běločeši, na co jsem jí odpověděl, že právě odtud jdu. Na malém tržišti bylo hodně zeleniny a hlavně sušených plodů. Večer jsem se opět prošel centrem města, kde zpívali různí umělci.
Památník československých legionářů ve Vladivostoku
Čtvrtek 22. 5. 2025
Ráno opět mašírují na městské tržiště, kde si kupují mé oblíbené pirožky a čebureky. Cestou zpět se zastavím u Nataši pro kvas. Kupují zásoby jídla na dlouhou cestu vlakem až do Novosibirsku, kam přijedu 28.5.2025. Popravdě řečeno, takhle dlouho jsem vlakem v kuse ještě necestoval. Poslední prohlídka mých oblíbených míst, procházka po nábřeží, pohled na moře, resp. jeho Ussurijský záliv. Zde mně napadla otázka, u kolika moří jsem už byl. Ale Japonské moře a Tichý oceán na Kamčatce byly nejdál ze všech. Vladivostok je krásné přístavní město s množstvím hotelů. Tak jako všude v Rusku, i zde se hodně staví zejména moderních bytových domů. Potkal jsem zde hodně čínských turistů. Jak už jsem vzpomenul, je to město drahé. Ale když máte kde bydlet, tak čerstvé a dobré potraviny se dají koupit na tržišti. K večeru odjíždím vlakem do Komsomolsku na Amuru. Na nádraží opět potkávám krásnou a sympatickou policajtku, které dcera studovala v Novosibirsku. Policajtce jsem popřál ať jí v životě potká jen to nejlepší. Ve vlaku se dávám do řeči s mladíkem, který cestuje také do Komsomolsku na Amuru. Bydlí kousek od Vladivostoku u moře. Ukazuje mi krásné fotografie s výhledem na moře z místa kde bydlí.
Noční Vladivostok
Pokračování příště…