Prezidentka Nové rozvojové banky (NDB) Dilma Rousseffová obratně vede globální Jih k novému finančnímu řádu, který překoná dominanci Západu a dolaru, míní Joseph Bouchard v příspěvku pro Asia Times. (casopisargument.cz)
Bývalá brazilská prezidentka Dilma Rousseffová pomáhala v roce 2014 Novou rozvojovou banku (známou také jako banku BRICS) zakládat a vnímala tuto instituci jako nástroj k zpochybnění dominance Západu v oblasti financování rozvoje.
Kromě toho uvedla, že financování NDB bude poskytováno „bez ukládání podmínek“ dlužnickým zemím, což je v přímém kontrastu s tradičními institucemi vedenými Západem. Myšlenka spočívala v tom, že rozvojové země by měly mít přístup k finančním prostředkům bez politických nebo úsporných podmínek, které často kladou Mezinárodní měnový fond (MMF) nebo Světová banka.
Rousseffová učinila úvěry v místní měně ústředním bodem svého programu a do roku 2026 chce dosáhnout 30 % úvěrů NDB v měnách členských zemí, čímž sníží závislost na americkém dolaru a obejde rizika západních sankcí.
Rousseffová se nebála využít svého politického postavení k tomu, aby NDB získala místo u stolů, které tradičně dominují západní instituce.
Předefinovala předsednictví NDB a pomohla banku povýšit na klíčový nástroj revizionistických cílů Číny a globálního Jihu proti finanční dominanci Západu. Pod jejím vedením NDB prohloubila soulad s širší strategií Pekingu budovat alternativní instituce globálního řízení, které odrážejí multipolaritu a snižují závislost na finančních institucích vedených USA.
Do budoucna se Rousseffová pravděpodobně bude i nadále soustředit na infrastrukturu, udržitelnost a sociální inkluzi, avšak s možná ostřejšími prioritami. Podle dostupných informací plánuje urychlit dedolarizaci rozšířením úvěrů v místních měnách a podporou nástrojů, jako jsou swapové linky BRICS a digitální platby. Tyto plány představují bezesporu zásadní změnu v oblasti financování rozvoje.
Je také pravděpodobné rozšíření členské základny, zejména o země jako Saúdská Arábie a Argentina, a prohloubení vazeb na regionální banky, jako je Rozvojová banka Latinské Ameriky a Karibiku (CAF) a Africká rozvojová banka.
Dosud Rousseffová, i přes kritiku, sehrála klíčovou roli v pozici NDB jako vyzyvatele západní finanční hegemonie a nabídla skutečnou konkurenci a možnost volby zemím globálního Jihu, které byly dříve podrobeny často represivním světovým úvěrovým systémům. Tím pomohla nastartovat tichou, ale významnou revoluci v mezinárodním řádu.
Celý článek si můžete přečíst zde v angličtině.