Blíží se konec Zelenského? Podle bývalého elitního diplomata a někdejšího ředitele Ústavu mezinárodních vztahů profesora Petra Druláka je zřejmé, že Západ, a zejména USA, silně tlačí na ukrajinského prezidenta. Je prý možné, že bude nahrazen někým, kdo bude schopen prosazovat nový scénář vedoucí k ukončení konfliktu. Drulák se nicméně obává, že prezident Trump ještě zcela nepochopil, o co Rusům ve válce jde. (parlamentnilisty.cz)
Pane profesore, jak se ve vašich očích vyvíjí válka na Ukrajině? A vyvíjí se vůbec kromě toho, že Rusové stále postupují? Jednání dosud výsledky nenesou.
Konflikt se zatím příliš nevyvíjí. V posledních několika týdnech jsme viděli zdánlivý obrat v americké zahraniční politice, který si příznivci Ukrajiny vysvětlovali jako proukrajinský moment Trumpova prezidentství. Tedy ultimátum Rusku a příslib dodávek zbraní. Co z toho se děje v realitě? Vidíme, že na bitevním poli Rusové neustále obsazují nová území a Američané sice slíbili dodávky zbraní, ale žádné nové zbraně nemají a slavné slíbené patrioty dodají místo Američanům na Ukrajinu ze svých zásob Němci. Odměnou za to zase Američané slíbili Němcům, že na seznamu čekatelů na nové postoupí na první místo a časem si je od USA koupí.
Důležitý moment byl také v tom, že dal Trump tím padesátidenním ultimátem celé léto na to, aby něco podnikl. Je také vidět rostoucí netrpělivost Američanů se Zelenským. Začíná jim docela dost vadit.
K tomu se ještě podrobněji dostaneme. Nyní ještě k Trumpovi. Cítí oprávněně zklamání ti, kteří věřili, že po svém nástupu válku na Ukrajině rychle ukončí? Nemyslím teď oněch známých 24 hodin, ale řekněme během několika málo měsíců. To se evidentně nepovedlo a nepovede…
Pokud si někdo toto skutečně myslel, tak patrně zklamán bude. Možná že je zklamán i sám Trump, a to tím, že nejspíš úplně nepochopil podstatu války a to, oč Rusku ve skutečnosti jde. Není to jen o tom, obsadit nějaká další území, ale o tom, že Rusko chce mít na svých hranicích stát, který ho nebude ohrožovat tím, že by na své území pouštěl nepřátelské vojáky, ale ohrožovat také svou ideologií, svým banderismem. Jde rovněž o to, že území, která Rusko dobylo, nebude mít pouze de facto, ale de iure. To jsou pro Rusy důležité věci. Z dosavadního průběhu jednání nebylo zřejmé, že by tyto priority Američané pochopili a řeči o příměří znamenaly uznání de facto. Pro Rusko jsou to nutné podmínky.
Vzhledem k tomu, že Rusko má v tomto konfliktu mnohem větší zájem a investuje do něj mnohem víc a má daleko větší páku než kdokoli jiný, je zřejmé, že jakýkoli budoucí kompromis se bude blížit ruským představám víc než představám americkým a ještě mnohem víc než jakýmkoli představám ukrajinským. Opravdu si nejsem jist, do jaké míry to Trump pochopil. Nebo to možná pochopil, ale má svázané ruce strukturou hlubokého státu. Donald Trump si opravdu nemůže dělat, co chce, i když to tak třeba vypadá. V některých zásadních otázkách ustupuje. Nejde jen o Ukrajinu, ale také o Izrael, kde dělá věci, o které nestál. Nemluvě o slavné aféře Epstein. To je něco, co slíbil a neplní. Dostává se tváří v tvář tlaku.
Nyní k Zelenskému. Ve významných západních médiích o ukrajinském prezidentovi vycházejí velmi kritické články, například o jeho autoritářství, o tom, že ho národ už nepodporuje apod. Co za tím vidět? Snahu západních velmocí ho vyměnit? Nebo jakési napomenutí?
S jistotou můžeme říct, že se Zelenskyj dostává pod velký tlak Američanů. Jde skutečně o obrovský tlak ze strany USA. Jestli je to pouze tak, že výsledkem tlaku je podle amerických představ jiná politika na Ukrajině se Zelenským, anebo s ním ztratili trpělivost, to vědí jenom ti, kteří jsou do toho zapojeni. Že jde o tlak reálný a vážný, vidíme na dvou věcech. Jednak jde o stále kritičtější komentáře v mezinárodním tisku, který je loajální strukturám nadnárodního hlubokého státu. Závažnější jsou demonstrace uvnitř Ukrajiny, které jsou bezprecedentní. V posledních třech letech tam nic takového nebylo.
Skutečnost, že se ty demonstrace vůbec mohou konat, svědčí o tom, že část tamních bezpečnostních struktur jim dává zelenou. Je to dáno tím, že ta část ukrajinských bezpečnostních struktur neposlouchá Zelenského, ale Američany. Jde o takto složitou hru a Zelenskyj ví, že část aparátu je možná loajální jemu, ale zbytek ho poslouchá naoko a ve skutečnosti má instrukce odjinud. Nechci říct, že jsou ty demonstrace nutně organizovány zvenčí, nepochybně jsou spontánní. Jenže kdyby tamní bezpečnostní orgány zafungovaly, jak umějí, žádné demonstrace nejsou. Jejich existence i fakt, že o nich mluví Rádio Svobodná Evropa, to všechno je znakem, že Američané Zelenskému něco předvádějí. Zda je cílem Zelenského zatlačit, nebo ho rovnou sesadit, to nevím.
Pokud by cílem bylo Zelenského sesazení, bylo by to tak snadné? Přece jen pro výraznou část evropských států je jakýmsi svatým obrázkem. Je někým, kdo symbolizuje odpor Ukrajiny vůči Rusku.
Se svatým obrázkem bych to nepřeháněl. Ta pomyslná svatozář roztaje rychle, jakmile západní zpravodajské služby vybalí všechno, co mají na jeho korupci. Nemyslím jen na korupci režimu, s čímž se tak nějak automaticky počítá a ví se, že Ukrajina je zkorumpovaná a každou chvíli se řeší nějaké aféry. Myslím korupci osobně Zelenského a jeho rodiny. V okamžiku, kdy se objeví pár takových článků, západoevropští lídři od Zelenského začnou velmi rychle dávat ruce pryč. Velmi rychle. Vůbec o tom nepochybuji.
Pokud jde o legalitu Zelenského prezidentství, už teď je mimo zákon. Ukrajinský ústavní soud nikdy nedostal velmi nestandardní krok jeho setrvání ve funkci k posouzení. Z hlediska ústavního práva země, která se hlásí k západnímu modelu demokracie, je Zelenského prezidentství mimo zákon. V okamžiku, kdy by například vznikla prozatímní vláda národní jednoty, může Ukrajinu řídit kdokoliv. A je úplně jedno, co si myslí Ukrajinci. Bude stačit, pokud ten, kdo by se postavil do čela Ukrajiny, bude schopen uspokojit západní centra a dělat politiku podle představ Američanů.
Neměli bychom podceňovat skutečnost, že Trump o tuto válku opravdu nestojí. Nechce, aby pokračovala, a ví, že tam jsou dvě překážky. Tou první je Putin, který má pro USA nepřijatelné požadavky, jenže s ruským prezidentem se těžko hýbe. Druhou překážkou je Zelenskyj a s ním se hnout může o poznání snadněji. Otázkou pouze je, do jaké míry jsou schopni politicky připravit alternativu. Není to nic nemožného.
Tím jste do značné míry odpověděl na mou závěrečnou otázku, zda by případný Zelenského nástupce mohl být někým, kdo bude ke snaze ukončit válku a dělat ústupky konstruktivnější než stávající ukrajinský prezident.
Nepochybně ano. Do Zelenského legendy se investovaly určité věci a on sám z některých věcí neumí nebo nemůže uhnout. Přijde-li někdo jiný s jiným mandátem, bude mít od začátku jiný úkol. Zelenského úkol byl definován v prvních měsících invaze a spočíval v neochvějném vzdoru ruské invazi až do konečného ukrajinského vítězství. To je jeho scénář. On z toho scénáře nemůže, nechce nebo nedokáže vybočit. Jenže dneska je ve Washingtonu napsaný jiný scénář a je otázkou, která ukrajinská osobnost bude schopná odehrát alternativní scénář porážky, která se ještě dá ustát a vysvětlit. Jestli to bude Zalužnyj nebo někdo úplně jiný, to se uvidí.