Američané jsou zděšeni nahrávkami z vyšetření mentálního stavu prezidenta Joe Bidena roku 2023, které byly v pátek zveřejněny. Kdo tedy skutečně vládl za tuto bezmocnou loutku? (vasevec.info)
Média po pátku překlopila výhybku, kdo má být v USA hlavním terčem jejich kritiky. Dosud šila do Trumpa a měla to snadné. To se změnilo. Začalo se důkladněji nahlížet do politického a bezpečnostního zákulisí.
Nečekané nahlédnutí do reality vládnutí nabídlo zveřejnění nahrávky ze sezení Joe Bidena se zvláštním vyšetřovatelem Robertem Hurem z října roku 2023, který měl zjistit, zda americký prezident na svou funkci stále ještě stačí.. Dozvěděli se něco jiného, než z dobové zprávy, podle které byl Biden dobromyslný stařík s tolerovatelnými drobnými výpadky paměti. Realita byla jiná. Několikahodinový poslech tohoto zmatečního rozhovoru ukazuje Bidenovu faktickou bezmoc, protože si všechno plete, netuší, proč se mu doma povalovaly tajné státní dokumenty a nepamatuje si ani smrt svého syna.
https://www.nytimes.com/2025/05/17/us/politics/biden-hur-audio-interview.html
Dovedu se vžít do jeho situace, taky mám nějaká leta, ale rozhoduju jen o tom, jestli nabrat benzín večer nebo ráno před cestou (ne už, kdo to zaplatí). Děsí mě představa, že nejmocnější armády a největší ekonomickou moc měl mít pod kontrolou nejslabší muž planety. Jenže on žádnou kontrolu doopravdy neměl, vládli jiní, kteří současně zastírali prezidentovu neschopnost. To je podle Wall Street Journal skandál historických rozměrů:
„Zatajování Bidenova duševního úpadku se zapíše jako jeden z největších skandálů moderní politiky. Tím, že demokraté odmítli přiznat to, co voliči mohli jasně vidět, upřeli své straně otevřené primárky. Jakmile prezident Biden odpadl, předali bez debaty nominaci Kamale Harrisové. Demokraté a tisk jsou nyní zděšeni druhým funkčním obdobím Donalda Trumpa. Udělali by však lépe, kdyby se zamysleli – a snažili se o pokání – nad svou vlastní rolí, která ho umožnila.“
S kritikou prezidenta Donalda Trumpa to je snadné, jeho oblíbenost klesá, jak zjišťuje třeba výzkum Reuters/Ipsos. Hodnota 42 procent kladných hlasů je nejnižší od začátku jeho funkčního období a reaguje na obavy z ekonomického vývoje, zejména celní války. Nejistou budoucnost naznačují stoupající výnosy dlouhodobých státních dluhopisů, které už překročily 3 procenta. Důvěra v dolar klesá.
Trump si to uvědomuje a snaží se z toho vycouvat formou různých dočasných odkladů plného celního úderu, na který snad ani nemá dojít. Spoléhá také na dopad svého „velkého krásného zákona“, jak nazývá kombinaci rozpočtových zákonů a opatření ve prospěch zaměstnanosti a růstu, který už v pátek prošel Sněmovnou reprezentantů. Je tam pokles daní pro střední třídu (ale ne pro nejvyšší příjmovou skupinu) a podstatná úleva pro ty nejodíranější, spočívající ve zrušení daní ze zpropitného. Má to spoustu slabin, jako je zejména míra zadluženosti, ale na ty dojde jindy. Teď to musí protlačit Senátem.
Doufá také, že prodá odchod z ukrajinské války, o kterém podle všeho jednal 19. května ve dvouhodinovém rozhovoru s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Spojencům jen řekl, že Putin zatím není připraven k míru. Musíme si to však zkombinovat s vyjádřením amerického viceprezidenta JD Vance, že Bílý dům půjde v takovém případě od toho.
Tedy půjde od aktivní snahy o ukončení války, nikoliv od zlepšování vztahů s Ruskem. Klíčové jsou dvě věty z Trumpova oficiálního vyjádření bezprostředně po rozhovoru s Putinem:
Tón a duch rozhovoru byly vynikající. Kdyby tomu tak nebylo, řekl bych to raději hned, než později. Rusko chce se Spojenými státy ve velkém obchodovat, až skončí tato katastrofální „krvavá lázeň“, a já s tím souhlasím.
Je tu samozřejmě snadná cesta k ukončení války, kterou by představovalo přerušení americké pomoci, jehož vzorek byl nabídnut týden po legendární hádce Trumpa se Zelenským v Oválné pracovně. Jenže ani Trump nemá věci plně pod kontrolou, není si jistý, co jeho vojenské a zpravodajské složky doopravdy udělají. Lepší je nechat situaci vyhnít, ať si to Putin vybojuje sám, když Ukrajincům (a Evropě) nestačí vysvětlení, že na tohohle protivníka prostě nemají.
Jenže Bidenova válka s Ruskem Evropu vyčerpává, rozvrátila její schopnost logického uvažování. Ti, kdo se zakoupili do obrovských zbrojních obchodů, náhle nevidí cestu ven. Protiruské sankce rozvrátily evropský průmysl i služby astronomickými cenami energie a zničením dlouholetých partnerství. A to horší máme mít před sebou, od celních bariér až po otevřené americké pohrdání.
Slabší vládní typy (jiné v Česku nenajdeme) doufají, že Trump je jenom epizoda. Skutečný Velký bratr, který se skrývá v hlubinách Deep State, ocení jejich bezbřehé rozhazování stovek miliard korun za krásné americké zbraně pro minulou válku, které by byly v dnešních podmínkách bez podobných troubů neprodejné. Je to tedy jedinečná šance, jak se vetřít. Šance těch, kdo věří ve své lepší zítřky, skryté pod obzorem.
Ale v koho to věří? Kdo skutečně vládne? To je zatím skryto. K těm, kdo se to snaží zjistit, patří Mollie Hemingwayová, šéfredaktorka listu The Federalist:
Ať už mluvíte o duševním nebo fyzickém úpadku, existovalo spiknutí, jehož cílem bylo zabránit tomu, aby se americký lid dozvěděl, kdo vlastně vykonává funkci prezidenta.
A to je něco, na co stále nemáme skutečné odpovědi. Jaké mělo být správné jméno na volebním lístku, kterým si lidé zvolili prezidenta. Hlasovali pro Joe Bidena? Nebyl to Jake Sullivan, Barack Obama nebo Susan Riceová?
Pochopení toho, kdo fungoval během tohoto období duševního i fyzického úpadku prezidenta, je něco, na co jsme se ani nepřiblížili k odpovědím. Ve srovnání s tím se jeví bledě všechny ostatní prezidentské skandály v historii.
Jake Sullivan byl Bidenovým poradcem pro otázky národní bezpečnosti. Suzan Riceová měla stejnou funkci v Obamově vládě. Vliv Baracka Obamy na svého bývalého viceprezidenta možná nahrazoval nemožnost být zvolen do stejné funkce potřetí.
Možná však, že Trumpa podceňujeme. Thierry Meyssan na Voltairnet si myslí, že to postupuje docela rychle:
Mnoho novinářů předstírá, že nerozumí tomu, co se ve Washingtonu děje. Elon Musk a Donald Trump si podle nich přivlastňují, co se dá, aniž by cokoli změnili. Skutečnost je však zcela jiná: prezident Spojených států se snaží odstranit imperialismus, který jeho země vykazuje. Ničí tajné i veřejné agentury, které pod různými záminkami legálně financují ty, kdo provádějí barevné revoluce a jiné státní převraty.
https://www.voltairenet.org/article222285.html
Detaily ať si každý přečte sám. Je to trnité houští, do kterého se ztěžka proniká. Nedivím se Trumpovi, že tolik podporuje investice do umělé inteligence. Bez ní to nejde, ale jde o to, aby stála na jeho straně. Ví už, jaké to je, když se po něm střílí. Věří však, jak řekl při návštěvě Saúdské Arábie, že obchodní zájmy jsou schopny převážit nad terorem a zabíjením.
Pak bychom si měli ohlídat naše obchodní zájmy, než je rozdávat v panice podbízení.