Donald Trump má definitivně po kariéře ruského agenta po zveřejnění, že obvinění, která na něj před inaugurací v lednu 2017 vytáhl společný Posudek zpravodajských služeb ICA, byla zcela smyšlená. Co na něj měly? Nic, slušně řečeno. (vasevec.info)
Poprask sezóny přineslo odtajnění zprávy z vyšetřování sněmovního výboru Kongresu USA, která už roku 2020 zjistila, že tajné služby začaly dělat z Trumpa zloducha jen proto, aby zachránily prezidentskou volbu Hillary Clintonové. A pak už v tom musely pokračovat poučeny Švejkem, který na varování putimského strážmistra Flanderky odpověděl: „To máte ouplnou pravdu. Každé zapírání ztěžuje přiznání, a navopak.“
Kdyby se přiznaly, mají po zapírání.
Uvedená zpráva z výsledků vyšetřování, ke kterým dospěl dohlédací výbor sněmovny, byla tak tajná, že byla vytištěna jen strojem a jen v sedmi kopiích (můžete číst tu 5/7) a byla uložena do sejfu v samostatné opevněné místnosti v centrále CIA. Vyjadřovala se velice kriticky ke společnému posudku zpravodajské komunity (Intelligence Community Assesment, ICA), který se věnoval ruskému vlivu na prezidentské volby 2016. Tento posudek ICA byl prezentován v 2017, týden před inaugurací Donalda Trumpa, jak jemu, tak dosluhujícímu Baracku Obamovi. Vedení zpravodajských služeb tak chtělo dát Donaldovi najevo, že kdyby se pokoušel o nějaké novoty, sáhnou do šuplíku a mají ho.
Pro veřejnost v tom měli zpravodajci CIA, FBI a DNI (ředitelství zpravodajských služeb) přímo mlsku. Nenápadně okatě naznačovali, že příští prezident je Rusy snadno vydíratelný. I v Kremlu mají šuplíky, a v tom nejtajnějším je videonahrávka, jak si bonviván Donald v Moskvě, kde byl jako porotce soutěže o nejkrásnější dívku světa, objednal pár prostitutek do pokoje, kde předtím nocoval Barack Obama. Nahrávka měla ukazovat, jak dámy postel znectily vykropením.
Nahrávka se „zlatou fontánou“ byla jednou z perel sbírky zpráv bývalého britského zpravodajce jménem Christopher Steele, kterého si najal volební štáb Clintonové. Měly doložit, že Trump je pouhá ruská loutka. Volební kouzelníci od Hillary to zkoušeli nenápadně unikat, ale žádné z médií si touhle „tajnou“ Steeleyho složkou nechtělo pošpinit stránky. Teprve když se stala součástí ICA, okázale prezentované oběma prezidentům, zábrany padly. Jako první s ní šly ven internetové Buzzfeed a Mother Jones, a ostatní se přidali.
Tajné služby se zaříkaly, že svá zjištění o „ruské stopě“ rozhodně neopíraly o zmíněnou složku, kde byly informace z druhé ruky, nedoložené, a jak se později zjistilo, smyšlené a nadiktované ruským emigrantem Igorem Dančenkem, který se pak stal informantem FBI. Proč tedy tajné služby vložily do svého tajného ICA jako přílohu (Annex A) čtyřstránkový výtah z této složky? Nikdo zřejmě neměl lepší nápad, jak ji spolehlivě rozšířit.
O Steeleyho se opírala i rozhodnutí soudu pro kontrolu tajných služeb FISA (Foreign Intelligence Surveillance Act), který od léta 2016 vydával souhlas s odposlechy Trumpova volebního štábu a později jeho prezidentských spolupracovníků. Potvrdil to generální inspektor ministerstva spravedlnosti Michael Horowitz, který prostudoval čtyři taková rozhodnutí FISA po sobě (jedno platí jen 90 dní) a dospěl k závěru, že nebýt tvrzení ze Steeleyho složky, FBI by souhlas k odposlechům nedostala.
Teď tedy byly zveřejněny dokumenty, které definitivně potvrzují, že „ruská stopa“ Donalda Trumpa, kterou ho trápili od první volební kampaně roku 2016, byla ptákovina, a že se to vědělo, jen se to nesmělo říct. Na dotaz, co na Trumpově ruské stopě bylo pravdivého, lze odpovědět „úplně nic“, ale stačilo by i jen jedno slovo.
Vydrželo to dlouho, ale vlády se mění, a tak ti, kdo si touto stopou potřísnili podrážky, jsou teď pochopitelně nápadní a přitahují pozornost těch, kdo prahnou po odvetě. Může to být docela drsné. Prezident Donald Trump mluví o „vlastizradě“ prezidenta Baracka Obamy, z jehož podnětu to mělo vzejít.
Ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová to sice po Trumpovi nezopakovala, ale předala to ministerstvu spravedlnosti a ministryně spravedlnosti Pam Bondi ohlásila vznik zvláštní skupiny pro zvážení právních kroků, které se mohou od těchto zveřejněných dokumentů odvíjet. K čemu jsou tajné služby, které si místo své práce vymýšlejí ruskou hrozbu?
Bývalý ředitel CIA John Brennan se zaříkával, že vyfabrikované žvásty ze Steeleyho složky nebyly v žádném případě součástí Posudku zpravodajské komunity (ICA), který byl v lednu 2017 poskytnut oběma prezidentům. Nicméně jejich „posudek vlivové kampaně, která měla zvýšit šance na Trumpovo vítězství“ odkazuje na Přílohu A, která se nazývá Ruské plány a záměry, a tam už dvoustránkový výtah ze Steelyho je.
Nebyla to náhoda.
Ručně psané poznámky Johna Brennana z porady v Oválné pracovně s tehdejším prezidentem Barackem Obamou na podzim 2016 ukazují, že americké zpravodajské služby pracovaly s hypotézou, jak ruská rozvědka aktivně sleduje kampaň Clintonové a mohla tam vkládat dezinformace o Trumpově spolupráci s Rusy. Nicméně, když Clintonová ruskou stopu chtěla, tak ji podpořily.
„Od /začerněno/ získáváme další informace o ruských aktivitách,“ čteme v ručně psaných poznámkách. „Uveďte údajné schválení Hillary Clintonovou – dne 26. července – návrhu jednoho z jejích poradců pro zahraniční politiku, který spočívá v očernění Donalda Trumpa vyvoláním skandálu ohledně údajného zasahování ruských bezpečnostních služeb.“
To už byl zřejmě Steele v akci. Když pak byl v lednu 2017 jeho pamflet prezentován ve společné zprávě pro úřadujícího i nově zvoleného prezidenta, „získal na významu a důvěryhodnosti“, konstatoval později zmíněný dohlédací výbor (oversight committee) Sněmovny reprezentantů. Ke stejnému závěru došli i novináři v Buzzfeed a Mother Jones, když Steeleho zprávu otiskli v plném znění.
Od té doby se s ní pracovalo jako s loženou pravdou a Trump už ze sebe nálepku „ruské loutky“ neodlepil. Jestli na to přišli američtí kolegové přišli sami nebo se inspirovali neméně utajovanou Kubiceho zprávou, která měla o deset let dříve politicky popravit Jiřího Paroubka, to nevíme.
Jak už jsme zmínili, Steeleyho složka byla používána také jako významný nástroj pro pokračování soudního souhlasu se sledováním Trumpova týmu v režimu boje proti zahraničním zpravodajským službám (FISA). Vlastně klíčový nástroj, protože nic jiného, co by tato sledování ospravedlňovalo, nebylo. Nicméně všem nahoře bylo jasné, že s Trumpem opatrně, nebo vás začnou sledovat také.
Použití vyprávěnky o ruské stopě bylo odpůrci Trumpa prezentováno jako bohulibý úmysl. Zpravodajci vědí, co znamená, že víme, co vědí protivníci:
„Nejvyšší představitelé amerických zpravodajských služeb byli před volbami v roce 2016 znepokojeni tím, že Rusové věděli o plánech demokratické prezidentské kandidátky Hillary Clintonové očernit Donalda Trumpa jako ruského agenta a mohli by to manipulativně využít. Proto o této záležitosti raději osobně informovali prezidenta Baracka Obamu formou společného Posudku zpravodajské komunity (ICA),“ napsal list The Federalist v říjnu 2020 o poradě, ze které máme ty ručně psané Brennanovy poznámky.
Část dokumentů Ústřední zpravodajské služby (CIA) bylo tehdy odtajněných, ale notně začerněných. Zdrcující sněmovní analýza služeb působících v časech Baracka Obamy a utržených ze řetězu i v prvním Trumpově funkčním období, však byla tak přísně tajná, že byla jako by nebyla.
Nyní tedy byla uvedená analýza zveřejněna, ale až po začernění citlivých míst ze zpravodajského hlediska. Jedna nezačerněná kopie se však už dříve ztratila a nikdy nenašla, což přinutilo kritiky této analýzy k velké opatrnosti. Proto se soustřeďovali na to, co v té zprávě výslovně není. Není tam výslovně uvedeno, že zjištění předkládaná starému i novému prezidentovi byla „vyfabrikována“ (manufactured), zkrátka zcela vyfabulována.
Jenže to je první, co člověka napadne, když si tu zprávu přečte. Sněmovní výbor zjistil, že označení Trumpa za ruského agenta (Russian asset) bylo vycucáno z prstu. CIA ani FBI či Ředitelství zpravodajských služeb nic konkrétního neměli, neměli zdroje, neměli přístup ke Kremlu, neměli na místě lidi ani zařízení, která by poskytla spolehlivé, ověřitelné zpravodajství. Měli jen pár poutavých vypravěčů, které doplnili v klíčových místech vlastní „úvahou“ (induced).
Když na to sněmovní výbor přišel, zpravodajci se zuřivě bránili, aby jeho zjištění byla zveřejněna, protože „to ohrožuje zpravodajské zdroje a metody“ CIA a dalších služeb.
Ano, vylezlo by najevo, že žádné nemají, ale přesto rády poslouží, jak je žádáno. Že nejsou univerzální zpravodajská, ale aktivistická politická služba, která se bála nevypočitatelného Trumpa. Nechtěli ho, proto napřed podpořili Clintonou, a když neuspěla, zkoušeli ho zničit. Potřebovali prezidenta, který zobe z ruky.
K prvnímu částečnému odtajnění výsledků vyšetřování došlo na konci prvního Trumpova funkčního období, kdy byl celou dobu kvůli „ruské stopě“ vláčen a vyšetřován. Tajné služby, které si z něj udělaly fackovacího panáka, dokonce daly podnět k jeho odvolání z funkce (impeachment), kvůli vynesení obsahu (krtkem CIA v jeho kanceláři) blahopřejného telefonátu novému ukrajinskému prezidentu Zelenskému.
Teď se karta obrátila a Donald Trump, známý prudina, jim to může vrátit. Ale ani on tam nebude věčně. Pořád bude co číst.