Skupina BRICS odhalila své geopolitické priority, když do svého kdysi exkluzivního seznamu členů přidala tři státy Perského zálivu. Írán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty byly strategicky zařazeny, aby skoncovaly s petrodolarem. (casopisargument.cz)
Leitmotivem summitu BRICS, který se konal 22.-24. srpna v Johannesburgu, bylo podle očekávání rozšíření skupiny o dalších šest členských států. Ačkoli se jedná o samostatnou událost, ve skutečnosti dobře zapadá do hlavní agendy skupiny, kterou je globální multipolarita a vytvoření spravedlivější architektury mezinárodního obchodu a financí, jež má zásadní význam pro hospodářský růst.
Co však zaujme, je převaha členských států z oblasti Perského zálivu, tedy Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů (SAE) a Íránu.
Jaký byl tedy plán při zapojení tří nejdůležitějších světových energetických velmocí? Na to se ptá ve svém příspěvku pro The Cradle Mohamad Hasan Sweidan.
Rozvrat petrodolaru
Putin nejednou vyslovil názor, že světová ekonomika, včetně západních ekonomik, se ještě dlouho neobejde bez uhlovodíků jako hlavního zdroje energie pro provoz efektivních a nákladově efektivních výrobních prostředků. Jen Rusko a Saúdská Arábie produkují čtvrtinu světové produkce ropy. Rusko a Írán mají první a druhé největší zásoby plynu na světě.
Důležité je, že země produkující ropu jsou rovněž otevřeny obchodování s ropou v jiných než dolarových měnách. To, co USA loni provedly Rusku a zabavily mu stovky miliard dolarových rezerv, vyvolalo šokové vlny v takzvaných petrodolarových státech Perského zálivu i mimo něj.
V souhrnu lze říci, že vstupem tří hlavních producentů ropy z Perského zálivu do BRICS začne rozpad petrodolaru. Jedná se o obrovský krok směrem k multipolárnímu světu. Nové mechanismy vypořádání, společná měna a další postupně sesadí dolar z trůnu a osvobodí světovou ekonomiku ze spárů amerického Federálního rezervního systému, tvrdí Sweidan.
Spolu s již probíhající hlubokou reformou obchodu a platebního styku nejde o nic menšího než o nahrazení mezinárodního obchodního systému, který byl v posledních několika staletích řízen výhradně Západem s cílem přesunout bohatství ze zbytku světa do své pěstěné „zahrádky“. Pokud kolektivní Západ neprojeví prozíravost a nepřizpůsobí se nové realitě, může jeho „zahradu“ brzy začít ovládat plevel a proměnit ji v džungli.
Proces dedolarizace, který se dosud pohyboval hlemýždím tempem, se nyní zrychlí, míní autor. Naplňuje se to, před čím Putin varoval, když Bidenova administrativa uvalovala na Rusko „pekelné sankce“ – zejména jeho vyřazení z platebního systému SWIFT – totiž že Spojené státy za to zaplatí velmi vysokou cenu. Zpětná rána v mezinárodním finančním a obchodním systému teprve začíná.
