Ruský prezident Vladimir Putin navrhl zřídit na Ukrajině dočasnou vládní administrativu pod dohledem OSN a několika zemí. Za této situace by se podle něj mohly v zemi uspořádat volby, k moci by se tak dostala životaschopná a důvěryhodná vláda. Putin se odvolal na způsob řešení konfliktů ve Východním Timoru a v bývalé Jugoslávii. (parlamentnilisty.cz)
„Aby se tam konaly demokratické volby, aby se dostala k moci životaschopná vláda, která se těší důvěře lidí. A pak s nimi začněte vyjednávat o mírové smlouvě, podepíšete legitimní dokumenty, které budou uznávané po celém světě a budou spolehlivé a stabilní,“ řekl Putin při rozhovoru s námořníky ponorky Archangelsk. Informoval o tom portál Breaking The News.
Ruský vůdce dále prohlásil, že tento proces otevře cestu k legitimním jednáním o vyřešení ukrajinského konfliktu.
Putin se odvolává na již vyřešené konflikty
Prezident Putin řekl, že OSN má zkušenosti s instalací dočasných správ – jako ve Východním Timoru a Jugoslávii – a o takovém modelu by se teoreticky dalo diskutovat pro Ukrajinu.
Zpochybňuje však proveditelnost a zdůrazňuje, že situace je příliš proměnlivá a složitá na to, aby „všechno bylo rozmístěno na policích“.
Mírová dohoda, jak ruský vládce naznačuje, by vyžadovala legitimitu – něco, co dle něho současné kyjevské úřady postrádají.
„Toto je jen jedna z možností,“ řekl, „ne jediná – a možná ani ne realistická.“
Ve Východním Timoru se vystřídalo pět mezinárodních misí
Demokratická republika Východní Timor, malý stát v jižní části Malajského souostroví na rozhraní Indického a Tichého oceánu, byl od 16. století portugalskou kolonií. V 19. století Nizozemci získali vliv nad východní částí ostrova. Později se však Východní Timor dostal zpět pod portugalskou nadvládu. Hranice mezi západní (indonéskou) a východní (portugalskou) oblastí ostrova byla přesně určena až v roce 1916. Až 28. listopadu 1975 země vyhlásila nezávislost, ale 7. prosince Indonésie provedla mohutnou invazi na východní část ostrova.
Politická strana FRETILIN se těšila podpoře tehdejší komunistické garnitury Čínské lidové republiky, z čehož pramenily obavy Indonésie, že by oblast mohla spadnout do komunistické sféry vlivu. Proto byla Indonésie Spojenými státy omlouvána a veta Washingtonu otupovala rezoluce OSN. Následovala dlouhá partyzánská válka, v níž zahynula sedmina populace. Političtí zástupci Východního Timoru požadovali, aby OSN přispěla k urovnání situace. V květnu 1999 podepsaly Indonésie a Portugalsko dohodu zprostředkovanou Organizací spojených národů. V referendu organizovaném OSN 30. srpna 1999 hlasovalo pro nezávislost Východního Timoru na Indonésii 78,5 % účastníků referenda. Ve Východním Timoru se vystřídalo celkem pět různých mezinárodních misí.
Mírová mise OSN v bývalé Jugoslávii
Mírová operace OSN v Jugoslávii byla schválená rezolucí rady bezpečnosti č. 721 dne 27. listopadu 1991. Hlavním úkolem mise bylo oddělení válčících stran a ochrana civilního obyvatelstva. Do mírové mise OSN byla zapojena také československá jednotka. Do války v bývalé Jugoslávii zasáhlo i NATO. Cílem letecké Operace rozhodná síla (Operation Deliberate Force) bylo podlomit bojové schopnosti Vojsk Republiky srbské, které ohrožovaly a útočily na „bezpečné zóny“ v Bosně a Hercegovině ustanovené OSN. Operace probíhala mezi 30. srpnem a 20. zářím 1995, účastnilo se jí 400 letounů a 5 000 členů armádního personálu z 15 zemí.
Následná Operace Spojenecká síla (Operation Allied Force) byla vojenská intervence NATO ve válce v Kosovu, která trvala od 24. března do 10. června 1999. Operace spočívající v leteckém bombardování srbských cílů ve Svazové republice Jugoslávie měla za cíl zastavení násilí a represí proti kosovským Albáncům, umožnění dodávek humanitární pomoci a vyřešení statusu Kosova na základě dohod z Rambouillet a zastavení opakovaného porušování příměří ze strany Srbska a napadání mezinárodních mírových sil NATO IFOR a SFOR.