V roce 1973 nazpívala Věra Špinarová na slova Františka Ringo Čecha populární písničku Raketou na Mars, kde se říká „Raketou na Mars poletíme zas“ a dodává se „sobě pro radost“. (institutvk.cz)
Uplynulo už více než půl století, ale na Mars pořád neletíme a už vůbec ne zas. To se autoři písničky mýlili. Na Mars se ještě nelétá. Lidstvo řeší jiné problémy. Najednou si ale Špinarovou asi poslechl Elon Musk a rozhodl se, že lidstvo na Mars poletí. Asi už to však nestihne v období Trumpovy vlády, protože Trump třetí, čtvrtý či pátý prezidentský mandát podle americké ústavy mít nemůže.
Takže nejde o Špinarovou, ale spíš o Muska. Já mu vůbec nerozumím. Je to – pro mne – něco jako výsadek z jiné planety. My tady bojujeme, po staru, evropsky, o svobodu a demokracii, odmítáme ideologie, které svobodu a demokracii ničí, jako je progresivismus, wokeismus, multikulturalismus, genderismus, environmentalismus nebo globalismus, ale tudy Muskova cesta na Mars nevede. On koná. Musk se těmito problémy nezabývá. Mezi těmi – pro mne neliberálními či antiliberálními – ideologiemi, které jsem výše vyjmenoval, jsem nezmínil něco, co po celou dobu „bylo ve vzduchu“, co jsem vždy považoval za hrozbu, ale co mezi těmi nejnebezpečnějšími západními ideologiemi nebývalo zmiňováno. Mám na mysli technokratismus, v Muskově moderní verzi informační technokratismus.
Já jsem se IT (a ajťáků) obával od chvíle, kdy jsem strávil nedobrovolně, jako důsledek čistek po srpnu 1968, několik let ve Správě „automatizace a mechanizace“ Státní banky československé. Bylo to na počátku sedmdesátých let, což byla éra velkého počítače IBM a děrných pásek. Od té doby jsem odmítal hledat spásu v informačních technologiích, polemizovával jsem s pojmem „informační společnost“, neměl jsem a nemám rád digitalizaci lidské společnosti, protože vím, že vždy jde o pokus nechat techniku (resp. ty, kteří ji ovládají), aby rozhodovala o nás. A za nás.
V Elonu Muskovi vidím ztělesnění tohoto pohledu na svět a tohoto přístupu ke světu. On se ideologiemi zdánlivě nezabývá. V Muskově případě je charakteristická neuvěřitelná akčnost a výkonnost, která – nemá-li patřičné korektivy – může opravdu měnit svět. K čistě technickým či technokratickým řešením lidských problémů mám však apriori nedůvěru.
Teď to vypadá, že tentýž postup volí v prvních dnech svého vládnutí Trump, resp. jeho administrativa, resp. Musk. Vypadá to, že se odvažují řešit dávno neřešené věci, protože ty byly spojeny s lidskými – individuálními i skupinovými – zájmy, které nebylo možné odstranit a které brzdily čistě efektivnostní řešení. Teď to vypadá, že se něco zlomilo a že je tudy jít možné. Nejsem si tím jist.
Starší generace to zcela logicky a podle očekávání neberou, nechápou a nechtějí. Už ale začínají dominovat generace jiné a ty se mnohými základními věcmi, na kterých byla založena dosavadní lidská civilizace, nezabývají a nezdržují. Kolega Strejček mi včera popisoval náhodné vyslechnutí rozhovoru dvou středoškoláků, kteří se děsili toho, že budou ve škole zkoušeni z Karla Hynka Máchy a Karla Jaromíra Erbena, ale nebyli schopni vůbec přesně vyslovit ani jejich jména. Z každého z nich znali jen část. O jejich dílu nevěděli vůbec nic. Určitě však měli dostatečně vysokou digitální gramotnost. Jiná gramotnost jim evidentně chybí.
Muskovi by to asi stačilo, mně a Ivo Strejčkovi to nestačí. Tito dva hoši by asi rádi letěli „raketou na Mars“ a podle Františka Ringo Čecha si určitě myslí, že „všechny hvězdy jsou jen pro nás“. Doporučil bych jim, aby se „tou rourou z ocele“ vrátili zase zpátky na zem.
Publikováno v MF Dnes pod názvem „Elon Musk raketou na Mars“ dne 7. 2. 2025