Projev ve Vyšebrodském klášteře, 29. srpna 2025. (institutvk.cz)
Vážený pane převore Berko, vážený pane pátere Buchmaiere, dámy a pánové,
děkuji za pozvání na Vaše dnešní fórum. Dostávám tím jedinečnou příležitost poprvé v životě navštívit klášter Vyšší Brod. Upřímně říkám, že se stydím za to, že jsem v tomto světově proslulém klášteře ještě nikdy nebyl. V jižních Čechách, kde má moje rodina již několik desetiletí chalupu, jsem relativně často. Ještě jednou Vám děkuji za tuto možnost.
Nejsem si jist, zda jsem právě já tím pravým řečníkem pro Vaši přednáškovou řadu, která se jmenuje „Křesťanský obraz člověka“. To chci předeslat. Přes všechny své pochybnosti jsem však Vaše pozvání přijal. Rozhodující pro mne byl Váš dopis, který jsem dostal letos v lednu. Zmínili jste v něm témata jako „budoucnost střední Evropy“, „kulturní identita“, „národní suverenita“, „globalismus“. To jsou – zvláště v posledních desetiletích – moje témata, i když jsem začínal jako akademický ekonom, který se – před téměř 60 lety – ve své disertační práci zabýval inflací.
Inflaci máme stále. Nebo spíše zase. Mým tématem to zůstává. Před třemi lety jsem vydal knížku s názvem „Návrat inflace“. Ale to na toto fórum nepatří. To je téma příliš profánní. Debatu o ohrožení tradiční společnosti v Evropě a na celém Západě považuji dnes, v první třetině 21. století, za mnohem důležitější.
Vývoj dnešního světa – a zvláště toho západního – vidím velmi kriticky. Považuji ho za velmi nebezpečný. V našem institutu jsme vydali dvě knihy s názvem „Sebedestrukce Západu“. Chtěl bych zdůraznit slovo „sebedestrukce“, nikoliv destrukce.
Chci tím říci, že nejsme nikým přímo napadeni – ani ze Severu, ani z Jihu, ale ani z Východu. Nejvýznamnější roli má v tomto procesu naše vnitřní slabost, naše dlouhodobé, postupné a trvalé opouštění hlavních principů a pilířů západní civilizace, které vidím v křesťanství, ve filosofickém individualismu Athén a ve státoprávních konceptech Říma.
Tyto pilíře byly v minulosti napadány opakovaně. To, co zažíváme dnes, není samozřejmě nic nového. Rozdíl je v naší neschopnosti a neochotě tyto pilíře obhajovat. V politické rovině se u nás o této otázce diskutuje obvykle v souvislosti s říjnovou revolucí v Rusku v roce 1917 a s nástupem komunismu. Já si však myslím, že začátek fundamentálního útoku nezodpovědné modernity na tradiční společnost bychom měli hledat již v době Velké francouzské revoluce na konci 18. století. Nejen Marx a Lenin, ale i Jean-Jacques Rousseau jsou skuteční praotcové dnešního světa.
Já patřím do světa včerejška. Ne náhodou si znovu a znovu čtu úžasnou stejnojmennou knihu Stefana Zweiga „Svět včerejška“. Dnešní svět je už ale zcela jiný než ten Zweigův. Témata, která zmiňujete ve svém zvacím dopise – národní suverenita, globalismus, střední Evropa, konzervativně-traditionalistický diskurs, katolická tradice – ukazují, že máte podobné pochybnosti a obavy jako já.