Dlouhá desetiletí sleduji – jen o jeden rok mladšího než jsem já – německého novináře Bruno Banduleta. Už je samozřejmě ze svých významných postů dávno „emeritován“, ale to mu umožňuje být nad věcí a neobávat se vyhazovu z práce. (institutvk.cz)
V německém týdeníku Junge Freiheit uveřejnil v polovině prosince článek s názvem „Die ukrainische Tragödie“, který je výrazně koncepčnější než většina podobných textů. Cituje Clausewitze, G. F. Kennana, Kissingera, Time Magazin, Neue Zürcher Zeitung i The Economist.
Jeho první tezí je, že celá ukrajinská válka je „falešná“, že bylo možné se jí vyhnout a že „byla tragická, protože zanechá jen poražené“. Jeho druhá teze říká, že „geopolitická debata v Německu je povrchnější, než by být mohla“. Nevím, jestli mají v Německu Černochovou, Vystrčila a Českou televizi, ale nevěřím, že by mohla být povrchnější než u nás.
Jeho třetí tezi více než rozumím. Připomíná, že „den, kdy začala tato válka, je 4. dubna 2008“. Byl jsem této události přítomen a už tam jsem věděl, že to, co se stalo, je tragický omyl. Snažil jsem se tam argumentovat proti. V tento den bylo na summitu NATO v Bukurešti rozhodnuto o přijetí Ukrajiny a Gruzie (ne o konkrétním datu, ale o záměru) do NATO. Seděl jsem tam. Prosadila to USA a Velká Británie (Bush a Gordon Brown) proti většině členských zemí, z nichž mnoho mlčelo. Zejména to prosadili proti Německu a Francii. Bandulet píše, že americký velvyslanec v Moskvě W. Burns v té chvíli varoval americkou vládu, že je to pro Rusko překročení všech tzv. „červených čar“.
Čtvrtou tezí Banduleta je, že 24. února 2022 „Rusové nezamýšleli obsazení Ukrajiny, ale změnu režimu v Kyjevě, a proto tam vstoupili s velmi malými vojenskými silami“. Kreml by prý pokus o ovládnutí Ukrajiny neriskoval. „I Kreml znal výsledky voleb v roce 2010. Na západě, severu a ve středu Ukrajiny vyhrál prozápadní kandidát, na východě a jihu proruský“.
Pátou tezí je, že od roku 2014 na východní Ukrajině začala probíhat občanská válka, kterou „v její brutalitě lze přirovnat k americké občanské válce“.
Šestou tezí je, že „se po téměř dvou letech války ukazuje, že se všechny strany konfliktu přepočítaly“. Nejen v Rusku a na Ukrajině, ale i v Německu a v USA.
Sedmou tezí Banduleta je, že „dnes je 1 200 kilometrů dlouhá fronta, když odhlédneme od malých posunů, zamrznutá“.
Bandulet si také všímá domácího konfliktu na Ukrajině mezi prezidentem Zelenským a velitelem generálního štábu Zalužným. Já jsem nepostřehl, že začátkem prosince došlo – bez povolení Zelenského a americké vlády – ke kontaktu Zalužného s jeho ruským protějškem Gerasimovem s tématem, jak zajistit příměří a zahájení jednání o mírové smlouvě. A vidí v tom velikou šanci.
Všechny tyto věci v jednotlivostech známe, v celku je to však naprosto unikátní text. Bylo to publikováno v Junge Freiheit, č. 51, dne 15. 12. 2023. Doporučuji k přečtení. Každému.
Václav Klaus, publikováno v Lidových novinách pod názvem „Ukrajinská tragédie“, 8. 1. 2024