Když Donald Trump říká, že může v případě pomalého pokroku mírová jednání klidně ukončit, není to pouze vzkaz Moskvě. „Jde podle mě o vzkaz směřovaný k Ukrajincům, Rusům i dovnitř jeho vlastní administrativy,“ říká pro ParlamentníListy.cz bývalý diplomat Petr Drulák. Podle něho se také příliš nemluví o tom, co je obsahem odkládané dohody o surovinách USA s Ukrajinou. „Nejde pouze o zdroje, ale v médiích se občas objevilo, že by mělo jít také o ukrajinské jaderné elektrárny nebo o plynovod Družba. Ukrajinských aktiv je ve hře mnohem víc,“ říká profesor Drulák.
Pane profesore, mluví se o tom, že by se mírová jednání o válce na Ukrajině mohla posunout. Donald Trump přichází s návrhem příměří, přitom se teď pár týdnů, alespoň veřejně, nic moc nedělo a z dosud deklarovaných příměří moc nebylo. Jak to vidíte?
V této chvíli Rusko zatím nedostává garance, které by potřebovalo a kvůli nimž bojuje. Jde o několik věcí. Jednak o územní nároky Ruska, které si nárokuje oblasti z větší části obsazené, a pokud tomu dobře rozumím, Rusové chtějí celé ty oblasti včetně míst, která nekontrolují. To ale nakonec může být ta jednodušší podmínka. Druhá věc je statut ukrajinského režimu a toho, jaká bude mít omezení. Je očividné, že nějaké vnitropolitické omezení mít bude.
Chápu to tak, že dosavadní návrhy, které přicházely od Američanů, ještě zcela nevycházejí vstříc ruským představám. Pak je tu druhá strana. Zelenskyj je pod různými tlaky. Jednak pod tlakem vlastních nacionalistických radikálů a bohužel tam hraje i Evropa celkem neblahou roli v tom, kdo brání mírové dohodě. Evropa si to z nějakých důvodů vyhodnotila tak, že je pro ni výhodné pokračování války a aby se Rusko necítilo jako vítěz. Tento moment je pro Evropu mnohem podstatnější než pro Američany, kteří mohou být trochu flexibilnější. Trump řekne, že to byla předchozí hloupá politika Bidena, a pokud na příměří Rusko něco vydělá, vděčí za to Bidenovi. Kdežto všichni evropští lídři tuto politiku uskutečňovali a doprovázeli, takže pro ně je to mnohem složitější obrat, než pro USA.
To znamená, že Evropa je teď podle vás jednou z hlavních překážek, proč zatím mírová jednání nepostupují viditelně dopředu? Pokud by se evropští lídři sešikovali za Trumpem a řekli ano, dělali jsme chybnou politiku, co nikam nevedla a teď podporujeme Trumpovo úsilí, asi by to vypadalo jinak.
Pokud by tohle Evropa udělala, naděje na mír by byla mnohem větší. Evropa už nemá úplně schopnost věci definovat, ale může některé věci komplikovat a evropský postoj aktuálně komplikuje mírová jednání. Nepodceňujme však ani vnitřní situaci na Ukrajině a nepodceňujme ani rozdělení americké administrativy.
Máme Trumpa a jeho nejbližšího člověka Witkoffa coby hlavního vyjednavače, ale pak zde je několik dalších jmen, které s Trumpem nejsou na stejné vlně. Ať už je to Marco Rubio, poradce pro otázky národní bezpečnosti Waltz nebo konec konců i ten první zvláštní zmocněnec pro Ukrajinu Kellogg, kteří jsou spíše v kontinuitě s předchozí Bidenovou administrativou. Když dneska Trump říká, že se na to také může vykašlat, jde podle mě o vzkaz směřovaný k Ukrajincům, Rusům i dovnitř jeho vlastní administrativy.
Umíte si představit, že by se Trumpovy hrozby mohly naplnit a USA by se zkrátka na mírovou iniciativu vykašlaly a řekly Evropě, ať si s tím poradí sama?
Tohle se může stát. Nedá se to určitě vyloučit. Zajímavá otázka ale je, jestli by to znamenalo stoprocentní stažení Američanů z jakékoli angažovanosti na Ukrajině, nebo budou deklarovat, že od toho dávají ruce pryč, ale stále se budou finančně, strategicky a jinak angažovat. Toto je důležité. Válku živí americké angažmá a v okamžiku, kdy by se stáhli úplně, Evropané sice mohou válku prodlužovat, ale nemohou ji prodlužovat donekonečna. Bylo by to prodloužení války třeba o měsíce, ale nebylo by možné válku udržovat dlouhodobě, jak je to možné s podporou Spojených států.
Mimochodem, jak to vlastně vypadá s dohodou USA a Ukrajiny o nerostných surovinách? Vypadá to jako by tohle celé usnulo. Veřejně o tom nikdo nemluví.
Když Trump říká, že se může stáhnout, není to pouze tlak na Rusko, ale možná je to mnohem větší tlak na Ukrajinu. Z toho, co občas unikne do médií, vyplývá, že Ukrajina se tu dohodu zdráhá podepsat. Přitom tato dohoda by Američanům skutečně dala privilegovaný přístup k nejrůznějším ekonomickým aktivům. Nejde pouze o zdroje, ale v médiích se občas objevilo, že by mělo jít také o ukrajinské jaderné elektrárny nebo o plynovod Družba. Ukrajinských aktiv je ve hře mnohem víc. Ukrajina stále tak nějak ujišťuje, že je připravena se dohodnout, ale ve skutečnosti k dohodě dosud nedošlo. Ukrajincům se do toho nechce, to je zřejmé.
Bylo patrné od počátku, že se do podpisu této dohody Ukrajinci moc nehrnou, ale aspoň jsme slýchali tlak prezidenta Trumpa. Jenže ani on teď prakticky o dohodě nemluví.
Místo toho ale slyšíme výroky, že se na mírovou iniciativu může vykašlat. Nevíme, jak Trump vnímá ruskou pozici. Do určité míry je znechucený z Ukrajiny, ale těžko říct, jak se vyvinul jeho vztah k Rusku. Zda je dnes například méně přesvědčený o možnosti dohody s Rusy, nebo je to konstantní. Tohle skutečně nevím. Jak jsem řekl, ve vztahu k jeho hrozbě máme několik adresátů. Kyjev, Moskvu, ale také Washington. Trump z nějakých důvodů do své administrativy nabral stoupence předchozí politiky, pro niž nemá dobrého slova, a myslím, že právě jim teď říká, co od něj mohou očekávat, pokud dohoda nebude.