„Vyřazení politického a vojenského velení, tak oblíbené ve sci-fi románech a filmech, by tedy asi nezabránilo aktivaci odvetného úderu. Jak vidíte, ona příprava na válku s jadernou mocností by nám asi přinesla samá pozitiva a sociální jistoty,“ srší ironií vojenský historik Jiří Fidler. Teprve nedávno mu vyšla kniha Putinova triáda o jaderných zbraních Ruské federace, takže jsme se na na pár věcí souvisejících s tématem zeptali. (parlamentnilisty.cz)
„Rusko už vlastně žádné profesionálně použitelné jaderné zbraně nemá. Vše je už dávno rozkradeno anebo zchátralo a už nefunguje,“ řekl mi v roce 2022 výtvarník a dlouhodobý protikremelský aktivista Anton Litvin žijící v Praze. Z vaší knihy Putinova triáda však jasně vyplývá, že jeho slova jsou jen přáním otce myšlenky. Proč tak špatně známe možnosti a sílu Ruska?
Třeba to bude tím, kdo se k možnostem a síle Ruska na veřejnosti většinou vyjadřuje. Připomenu vám zajímavou scénu z jistého dvojfilmu o pekaři a císaři, kde v alchymistické dílně Josef Kemr uhodí kladivem do kovadliny, rychle chytí lupu a dívá se na výsledek. Na dotaz, co to dělá, říká, že rozbíjí atom. Docela příhodné pro náš rozhovor, ne? Na dotaz, zda se mu to daří, totiž odpovídá: „Záleží na tom, jak se do toho třískne!“ Což okamžitě replikuje Jan Werich v hlavní roli: „My zde máme jenom odborníky.“
A my je snad nemáme?
Moderně řečeno, my máme hlavně narativ. Nezáleží na tom, kdo jej vytvořil, prostě tady je, a kdo jej stoprocentně nepřijímá nebo snad i zpochybňuje, ten je nálepkován. No a ten narativ zní, že Rusko je už přece téměř poraženo, takže na Evropu zaútočí v roce 2029 nebo možná někdy jindy. Škoda, že tento termín počátkem minulého století neznal Lenin, ten přece takových průpovídek, jež bychom nyní označili jako narativ, vytvořil přehršel – zahnívající kapitalismus, světodějné poslání dělnické třídy, kapitalista prodávající provaz, na němž bude posléze oběšen. I když to poslední je dnešními slovy spíš hláška.