„Zvolení politika typu Donalda Trumpa do čela supervelmoci vypovídá mnohé o krizi liberálního pojetí demokracie a západní politické kultury obecně. Nejde jen o pohrdání mezinárodním právem či obyčejnými pravidly slušnosti. Pozoruhodný je celkový styl Trumpovy politiky, onen nepřetržitý divoký vír nejrůznějších rozporuplných, vzájemně se překrývajících, někdy přímo nepravdivých prohlášení,“ říká politolog Oskar Krejčí. Hovořili jsme hlavně o válce a Evropské unii. (parlamentnilisty.cz)
Třetí světová válka. Někteří komentátoři ji předpokládají na základě občasného propojení konfliktů na Ukrajině a v Íránu. Máme se na ni připravovat?
Propojení válek na Ukrajině a v Íránu je chápáno jako přímý konflikt dvou hlavních účastníků, tedy Ruska a Spojených států. To je v tuto chvíli málo pravděpodobné, protože v Moskvě a ve Washingtonu si kladou omezenější cíle než někteří komentátoři.
A pak je tu problém s tím, co je to světová válka. Její definice by měla zahrnovat nejen všechny kontinenty, ale hlavně účast všech globálních velmocí. Zatáhnout Čínu do války či přejít od válek v zastoupení k nezprostředkovanému vojenskému konfliktu supervelmocí je obtížnější, než se mnohým zdá. Samozřejmě jen tehdy, když půjde o racionální rozhodování. Při sebestředném uvažování mnohých státníků je výhoda, že racionální v jejich případě především znamená neriskovat vlastní život.
To, co vyvolává rostoucí obavy, není v tuto chvíli světová válka, ale narůstání globálního chaosu, tedy i konfliktů. Nelze ale zapomínat, že podle některých propočtů i v době, které se říká „studená válka“, zahynulo 40 milionů lidí ve 125 válkách a ozbrojených konfliktech. Pravda, je tu důležitý rozdíl. Tehdejší v zásadě bipolární svár Západu a Východu byl předvídatelnější než chaos dnešních dnů. Bylo to jako hra s nulovým součtem – zisk Východu se rovnal ztrátě Západu a naopak. Dnes se hraje na několika složitě propojených šachovnicích najednou, kdy ztráta na jedné šachovnici může přinést zisk na šachovnici jiné. Ale nemusí. Tehdejší elity také lépe rozuměly tomu, co válka je. Dnes mezi elitami, především těmi na Západě, narůstá neschopnost porozumět oprávněným bezpečnostním obavám toho druhého. Vzájemná nedůvěra blokuje myšlení i jednání, vylučuje předem některé techniky zahraniční politiky, zvláště ty diplomatické. V této atmosféře se stává válka, ale i nedodržování základních norem mezinárodního práva, samozřejmou součástí politiky. Dlužno dodat, že tomuto posunu války do polohy přirozeného lidského chování napomáhá na Západě masová „hollywoodská“ kultura. Mezigenerační rozdíl v chápání povahy a role války se prohlubuje.