Vznik mocenského vakuu v Íránu by mohl posílit sociální a etnické konflikty v zemi. Kromě toho by se jaderný program mohl dostat pod kontrolu tvrdé vojenské frakce. (casopisargument.cz)
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nedávno zmínil, že vražda nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Alího Chameneího by mohla být považována za konec probíhajícího konfliktu mezi Izraelem a Íránem. O rizicích spojených s odstraněním současného náboženského lídra Íránu napsal Rishab Rathi pro Asia Times.
Nedávné vojenské akce popsal jako snahu oslabit Írán a Chameneího přirovnal k Hitlerovi. Izraelské letecké údery se zaměřily na klíčová místa v Teheránu, včetně částí íránské jaderné infrastruktury. Írán v reakci na to vystřelil na Izrael přes 100 raket, které zasáhly civilní oblasti a způsobily oběti na životech. Konflikt se změnil z proxy války na přímé střety, což vyvolává s ohledem na vnitřní politiku Íránu otázky o nástupnictví v íránském vedení.
Íránský proces nástupnictví, který je popsán v článku 107 íránské ústavy, přitom umožňuje Sněmu odborníků jmenovat nejvyššího vůdce. V současné době je vedení Íránu nejisté, protože Chameneí, který je u moci již více než 35 let, nejmenoval svého nástupce. Jako potenciální dědic je často zmiňován Chameneího syn Mojtaba Chameneí, ale jeho nedostatečné náboženské postavení a vazby na Islámskou revoluční gardu (IRGC) vyvolávají obavy z dynastické vlády, která je v rozporu s principy revoluce z roku 1979. IRGC, mocná instituce s významným ekonomickým a vojenským vlivem, je považována za klíčovou pro udržení stability režimu a formování procesu nástupnictví. Írán navíc v současné době čelí vážným ekonomickým problémům, včetně vysoké inflace přesahující 40 %, výrazné devalvace měny a nezaměstnanosti mladých lidí přesahující 22 %.
Průzkum IranPoll z roku 2023 odhalil, že více než 70 % Íránců nedůvěřuje své vládě a téměř 60 % si přeje významné politické změny. Nedávné protesty „Žena, život, svoboda“, vyvolané smrtí Mahsy Amini, byly největší od roku 2009. Tvrdý zásah vlády však nedokázal vyřešit základní problémy, které podle autora zůstávají.
Pokud dojde k vakuu ve vedení íránského státu, mohou se tyto nepokoje znovu objevit, protože dnešní Írán je rozdělenější a ekonomicky slabší než v předchozích přechodných obdobích. V takové situaci by lídr bez legitimity mohl znamenat nestabilitu, podobně jako pád Saddáma Husajna v Iráku. Etnické menšiny v Íránu také usilují o větší autonomii, což by mohlo vést k dalším konfliktům.
Bez silného vedení by se íránský jaderný program mohl dostat pod kontrolu tvrdé vojenské frakce, což by zvýšilo napětí se Západem. Mohlo by se zvýšit riziko regionálního konfliktu, což by zkomplikovalo diplomatická jednání. Pouhé odstranění vůdce, jako je Chameneí, by mohlo vést k chaosu, nikoli ke stabilitě, a ohrozit tak region i globální dodávky ropy. Blízký východ se z minulosti tvrdě poučil, že svrhnout vůdce je mnohem snazší než zajistit mír v následujícím období.