Celní tarify zaváděné americkým prezidentem Donaldem Trumpem potěšily málokoho. Komentátor Ivan Hoffman na nich však spatřuje pozitiva. „Nejlepší způsob, jak probrat z letargie komunitu nesvéprávných zadlužených konzumentů, je jejich odříznutí od globálních řetězců a terapie prací v izolovaném skanzenu. Trumpovým republikánům zřejmě došlo, že zpovykanou, tlustou, nemocnou americkou populaci na drogách, která za sebe nechává pracovat migranty, a roupama neví, co se sebou, probere jen postrčení do studené vody,“ píše Hoffman v komentáři pro ParlamentníListy.cz.
Na celní válce je sympatické, že se při ní neprolévá krev. Panika, kterou trpí spekulující burziáni, není nakažlivá, většina lidí si mezistátního pošťuchování ohledně nevyrovnané obchodní bilance nevšímá. Má to prosté vysvětlení. Neválčí se o naše peníze. Běžný občan na uvalení cel, ani na jejich odbourání nezbohatne, protože ti, kteří na přesouvání zboží z místa na místo vydělávají, se o své zisky s námi nedělí. Celní války se vedou o velké peníze, nikoli o drobné, co má normální člověk na účtu a v peněžence.
Clo, čili dávka vybíraná státem při přechodu zboží přes celní hranici, není žádný nešvar. Je ekonomický a politický evergreen. Ekonomové zmiňují cla fiskální, ochranná, prohibitivní, skleníková, antidumpingová, preferenční, odvetná, vyrovnávací či vyjednávací a už z toho výčtu je patrné, jak atraktivním a osvědčeným instrumentem cla jsou. Za dnešní špatnou pověst vděčí pouze propagandě globalistů, čili neřádů, kteří odbouráváním cel v minulosti zavinili bezhlavou, zběsilou, neekologickou přepravu čehokoli kamkoli kvůli mrzkému zisku.
Návrat k osvědčeným clům dává dokonalý smysl. Přestane-li se vyplácet dovoz odjinud, vznikne tlak na lokální soběstačnost. K té vede obnova reálné ekonomiky, tedy místní produkce, zaměstnanosti a spotřeby. Nejlepší způsob, jak probrat z letargie komunitu nesvéprávných zadlužených konzumentů, je jejich odříznutí od globálních řetězců a terapie prací v izolovaném skanzenu. Trumpovým republikánům zřejmě došlo, že zpovykanou, tlustou, nemocnou americkou populaci na drogách, která za sebe nechává pracovat migranty, a roupama neví, co se sebou, probere jen postrčení do studené vody.
Cla neřeší všechno, ale je to dobrý začátek. Odstřižení Američanů od čínských e-shopů, lze kombinovat s předvídatelnými zahraničními sankcemi. Pěkným příkladem, jak ekonomický bojkot umí nastartovat domácí ekonomiku, nabízí současné Rusko. Anebo Čína, která, je-li odstřižena od nějaké pokročilé technologie, vyvine pokročilejší. Američané prostě cla a hlavně odvetná cla a izolaci potřebují, řečeno lidově s našimi předky, jako prase drbání. Anebo si mohu říct vzletně latinsky „per aspera ad astra“, přes útrapy k hvězdám. Jiná věc je, že Trump žene líné Američany do studené vody, aby si opět uměli postavit bitevní lodě.
Zavádění cel, čili zdražování dovozu, jde ruku v ruce s potížemi exportérů. Lokalizace evidentně neprospívá specializaci. Být článkem dlouhého dodavatelského řetězce bude problém. Vítězi celních válek by měli být drobní podnikatelé, orientovaní na místní spotřebitele, tedy přesně ten segment producentů, které se globalisté pokoušejí vyhubit, aby se jim při podnikáním ve velkém nepletli pod nohy.
Podaří-li se nasypat dostatek písku do soukolí globalistů, jako mávnutím kouzelného proutku vstanou z mrtvých střední a drobní farmáři, řemeslníci, stavitelé a podnikaví živnostníci. Lokality rozvrácené globalisty ožijí. Otevřou zavřené hospody, ve kterých opět bude o čem si povídat. V ideálním případě budou oplakávat ušlý zisk spekulanti, které není třeba litovat. Jako korek záhy vyplují na hladinu. Co se děje kolem cel vypadá slibně, ale nechvalme dne před večerem. S globalisty to stále může dopadnout jako s peklem, čili že co globalista schvátí, to už nenavrátí.