Evropské státy vstupují do zbrojní horečky nikoli proto, že by se obávaly bezprostředního útoku Ruska. Jak upozorňuje analytička Almut Rochowanski, skutečným motivem je snaha udržet postavení globální velmoci v době, kdy svět již není unipolární a klíčové pozice zaujímají USA, Rusko a Čína. Evropa podle ní ztrácí půdu pod nohama a zoufale se snaží zachovat vliv, který jí unipolární éra americké dominance umožnila. (parlamentnilisty.cz)
„Evropské elity se tolik neobávají útoku na své domovské země, jako spíše ztráty prvenství, ve kterém se po desetiletí pohodlně usadily jako mladší partneři Spojených států,“ vysvětluje analytička Rochowanski v komentáři na jacobin.com. Podle ní kroky evropských politiků, od zvyšování vojenských výdajů až po nákup drahých amerických zbraní, nemají tolik obranný charakter, jako snahu zachovat si globální prestiž a strategickou relevanci.
Po konci studené války, kdy se USA staly jedinou světovou supervelmocí, mohly evropské státy operovat ve stínu americké dominance. „V pohodlném stínu americké nadvlády si evropské státy mohly dovolit sebevědomou, někdy i bezohlednou zahraniční politiku. Mohly poučovat ostatní o hodnotách, zasahovat do vnitřních záležitostí třetích zemí a účastnit se vojenských dobrodružství, aniž by se musely starat o skutečnou rovnováhu sil,“ připomíná Rochowanski.