V Polsku jsou politici jako Petro Porošenko a starosta Lvova Andrij Sadovoj považováni za „přátele“ Polska. Oba jsou přitom nekritickými zastánci Stepana Bandery a Romana Šuchevyče a jejich zločinné, protipolské ideologie a politiky. Na stránkách portálu Myśl Polska to připomíná v článku mapujícím situaci Jan Engelgard. (vasevec.info)
Na počátku autor článku cituje, co napsal bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko na platformě X (dříve Twitter) bezprostředně po ruském útoku na muzeum Šuchevyče u Lvova.
„Musíte žít tak, aby si vás pamatovali a vaši nepřátelé se vás báli i ve smrti. Řeč je o našem Stepanu Banderovi a Romanu Suchevyčovi. Místo, které dnes Rusové záměrně zničili, není jen muzeum, je to bývalé sídlo vrchního velitele UPA. Právě zde došlo ve 20. století k důležitým rozhodnutím pro Ukrajinu. Místo, kde vznikly základy ukrajinské armády a myšlenka samostatné ukrajinské státnosti. Rusko, stejně jako skuteční nacisté, ničí naši národní paměť,“ napsal Porošenko.
Paměť prý ale nelze zabít raketami. „Maryna Porošenková a já jsme se rozhodli přestavět Šuchevyčovo muzeum, které bylo dnes zničeno, a zachovat ho pro potomky. Naše nadace bude financovat všechny potřebné práce. Roman Šuchevyč byl mimořádný člověk,“ soudí exprezident.
Porošenko dále v superlativech líčí život Šuchevyče. Nenápadně však vynechal službu Šuchevyče pro nacistické Německo, v praporech „Nachtigall“ a u 201. praporu Schutzmanschaft. Obě formace jsou zodpovědné za zločiny, včetně těch spáchaných na nejen ukrajinských Židech. Tento Porošenkův hrdina Ukrajiny jako vrchní velitel UPA v roce 1944 koordinoval vyhlazování polského obyvatelstva na Volyni.
V březnu 1944 vydalo hlavní velitelství UPA rozkaz k vyhnání Poláků pod hrozbou smrti. Podrobné pokyny byly opakovány v rozkazu z května 1944: „Vzhledem k oficiálnímu stanovisku polské vlády ke spolupráci se Sověty měli být Poláci z našich zemí odstraněni. Pochopte to prosím takto: dejte polskému obyvatelstvu příkaz, aby se během několika dní přestěhovalo na původní polská území.“ Pokud by nesplnili rozkaz ukrajinských nacionalistů, měli být fyzicky zlikvidování a jejich majetek vypálen.
V praxi UPA vyvraždila celou populaci polských vesnic. Počet obětí se v odhadech liší, jako střídmé se jeví 40 000 – 60 000 lidí. Není jistě bez zajímavosti, že Ukrajina dlouhodobě brání exhumaci obětí. Engelgard připomíná, že Ukrajincům nakloněný prof. Grzegorz Motyka nepochybuje o tom, že Šuchevyč je za toto vraždění plně zodpovědný.
Petro Porošenko obdivuje úspěchy Suchevyče a zničení jeho muzea nazývá akcí podobnou nacistickým zločinům, což v kontextu jeho biografie zní jako ponurý vtip. Píše o něm jako o „velkém vůdci“. V čem tato velikost spočívala? Boj se ženami a dětmi, vydávání rozkazů bez mrknutí oka, v jichž důsledku přišly o život desetitisíce civilistů. Tak vypadal „nekompromisní“ boj Porošenkova hrdiny.
Je tragické, že moderní Ukrajina, uznávaná také v Polsku jako „hlavní pilíř západního světa a obránce demokracie“, považuje takové lidi za své hlavní hrdiny.
Jan Engelgard ve svém článku uzavírá, že Petro Porošenko má v Polsku spoustu politických přátel, má kontakty s aktuálně vládnoucí stranou. Jisté proto prý je, že jeho zápis na síti X o Šuchevičovi bude diskrétně v tichosti opomenut, samozřejmě s odůvodněním „polského raison d’état“.
Překlad a krácení Jana Putzlacher