Elon Musk je politickým amatérem, který dokázal zatřást věcmi, ve kterých profesionálové selhali. Osudem takových lidí podle Ivana Hoffmana je odpor. Nevoleným elitám, manažerům, byrokratům a lobbistům totiž nejen ukrojil z koláče, ale ještě jim kazí jejich rating. (parlamentnilisty.cz)
Obecně se má za to, že politiku mají dělat politici. Když ale nemají výsledky, začnou do politiky fušovat amatéři. A amatér občas překvapí, když něco vyřeší, protože mu profíci neřekli, že to nejde. Politici jsou na politické amatéry alergičtí a je to pochopitelné. Ukrajují jim z koláče, a ještě jim kazí rating. Politika je ovšem nelicencovaná živnost, o mandát se může ucházet téměř kdokoli. A kdo se politikou nepotřebuje živit, může do politiky i bez mandátu kibicovat v hospodě anebo na internetu od rána do večera.
Takovým kibicem, politickým amatérem, se stal Elon Musk. Je to kibic těžko přehlédnutelný, jelikož je zřejmě nejzámožnějším obyvatelem planety. Aby byl slyšet a nemusel se doprošovat o slovo u novinářů pracujících pro jiné boháče, zakoupil si coby moderní megafon sociální síť Twitter. Přejmenoval ji na X, vyprovodil z ní cenzory a našel si rychle svobodomyslné kamarády, kterým nic progresivně politicky korektního není svaté. V několika posledních měsících se Elon Musk z technologického vizionáře stal politickým faktorem, „opinion makerem“, tím, kdo určuje politickou agendu.
Není tajemstvím, že politiku ovlivňují nevolené elity, manažeři, byrokrati a lobbisté pracující pro lidi disponující obrovským bohatstvím. Jan Keller tyto boháče nazývá „diskrétní elitou“, se kterou se normální člověk nikdy osobně nesetká. Oligarchie své zájmy v politice standardně prosazuje ze zákulisí. Je to praktické, pohodlné a bezpečné. Ale z každého pravidla existují výjimky. Někdy se boháč, který to nemá zapotřebí, rozhodne vystoupit z komfortního stínu a začne komentovat dění, které zdánlivě nesouvisí s jeho byznysem.
Ve skutečnosti ovšem vše souvisí se vším. Prosperita vizionáře je podmíněna svobodnou výměnou názorů, hledáním alternativních řešení, kreativitou, jež není omezena ideologií. Zatímco podnikatel ve zbrojním či farmaceutickém průmyslu si nemůže vynachválit válku či epidemii a daří se mu, když společnost kolabuje a churaví, jiní byznysmeni profitují, když se lidem daří. Elon Musk nemá prospěch ze systémové totality a je dostatečně bohatý na to, aby se nemusel bát říct, co si myslí. Svoboda slova sotva může mít lepšího advokáta.
Elonu Muskovi se připisuje zásluha na výrazném vítězství Donalda Trumpa. A Donaldu Trumpovi, který to táhne s Elonem Muskem, bude připsána zásluha na obnovení necenzurované, svobodné diskuse, bez níž nelze léčit progresivní rakovinu, jež z Ameriky metastázovala také do Evropy. Jelikož s jídlem roste chuť, Elon Musk se angažuje v racionalizaci americké byrokracie. Sepisuje seznam státních úřadů zralých na zrušení, neboť šikanují občany za jejich peníze. I takto může vypadat moc nevoleného politického amatéra.
Asi největší šok ovšem Musk politikům připravuje svým vměšováním se do zahraniční politiky. Podpora německé AfD anebo výzva zavřít britského premiéra jsou dobré nápady. V prvním případě mají Němci vzácnou příležitost slyšet z Ameriky, že neudělají chybu, když budou v politice používat rozum. V tom druhém se Britům z Ameriky radí, aby nezavírali oči před zločiny na dětech jen proto, že je páchají migranti. Na americké vměšování jsou politici zvyklí. Vměšování amerického politického amatéra je ovšem novinka. Nelze přeslechnout to skřípění politických zubů!