Nedůvěřují příslibům reforem v kontextu nejistoty, hospodářského kolapsu a roztříštěné správy vedené novými, nevolenými a zahraničními silami podporovanými vůdci Sýrie. (casopisargument.cz)
Pád bývalého syrského prezidenta Bašára Asada v prosinci 2024 měl vést k návratu mnoha syrských uprchlíků do vlasti, ale nestalo se tak, upozorňuje analytik Mohamad Hasan Sweidan. O šest měsíců později se vrátilo méně než osm procent Syřanů žijících v zahraničí. Situaci v Sýrii nadále ovlivňují přetrvávající problémy s bezpečností, chudobou a zahraničními zásahy.
Syrská uprchlická krize začala v roce 2011 v důsledku války, ekonomických blokád a kolapsu státních institucí. Trvá již 14 let a způsobila útěk milionů lidí do zemí západní Asie, Evropy i Severní Ameriky. Na začátku roku 2025 bylo stále registrováno přibližně 6,2 milionu Syřanů jako uprchlíci, přičemž od pádu Asadova režimu se vrátilo pouze asi 481 730 osob.
Mnoho uprchlíků se sice vrátit chce, v cestě jim však stojí značné překážky, jako je bezpečnost a nedostatek pracovních míst. Průzkum ukázal, že 57 % uprchlíků se chce vrátit, ale méně než 2 % z nich to považuje za možné v příštím roce.
Květnový průzkum také ukázal hlavní důvody, které brání syrským uprchlíkům v návratu domů: špatné podmínky bydlení a stav nemovitostí (69 %), nedostatek služeb (40 %), obavy o bezpečnost (45 %) a ekonomické potíže (54 %). Čtrnáct let války zanechalo Sýrii v chaosu, bez spolehlivé bezpečnosti a správy. Mnoho uprchlíků považuje zlepšení bezpečnosti a základních služeb za nezbytný předpoklad svého návratu, přičemž 58 % z nich uvedlo, že se vrátí pouze za „bezpečných a důstojných podmínek“. Politické obavy se týkají nového vedení země spojeného s Al-Káidou, které vyvolává obavy z militantního násilí a odvetných opatření. Mnoho syrských uprchlíků v Turecku se cítí sociálně izolovaných i navzdory určitým pracovním příležitostem – průzkum ale ukazuje, že pouze 7 % z nich plánuje opustit Turecko, zatímco přibližně 238 000 Syřanů již získalo občanství, které jim poskytuje právní ochranu.
Obecně platí, že vysídlení lidé se vracejí domů, když se podmínky zlepší, ale v případě Sýrie tomu tak není. Mnoho Syřanů se nechce vrátit kvůli přetrvávající nejistotě, hospodářskému kolapsu a nedostatečné spravedlnosti. Pro jejich bezpečný návrat je nezbytné zaměřit se na obnovu institucí a zdrojů obživy, a ne jenom na přeskupení elit. Za takových okolností se totiž perspektiva návratu stává velmi riskantní sázkou.