Prezident Ukrajinské republiky Volodymyr Zelenskyj podepsal 12. června zákon o konci ochrany ruštiny. Jistě nikoliv náhodou se tak stalo na státní svátek Den Ruska. (noveslovo.eu)
Jde o oficiální ukončení už tak dávno – a často militantně – nedodržované normy, jež vycházela z Kyjevem akceptované Evropské charty regionálních či menšinových jazyků. Ovšem to, stejně jako mnohé jiné neblahé jevy, leckterým svobodomyslným zemím starého kontinentu nepřekáží. Prakticky zároveň se totiž po předchozích zdrženích rozeběhl přístupový proces k přijetí Ukrajiny do EU. A dokonce se přece rokovalo o možnosti porušení všech dosavadních přístupových norem, jen aby mohl válčící stát vstoupit do Unie už napřesrok.
V reálu je ruština, jak již naznačeno, znevýhodňována, ba pronásledována léta letoucí. A hodně také o dlouhodobě nastolovaných poměrech vypovídá, že mnoho Ukrajinců ukrajinsky neumí. Anebo používá, přes dlouhodobou snahu státních struktur o ukrajinizaci, jakousi jazykovou směs zvanou suržik. Ostatně nevybíravý, ba násilný tlak na vysloveně ruskojazyčné oblasti před lety přispěl k zažehnutí občanské války na východě země. Zásah proti povstalcům byl nazýván Protiteroristickou operací (!) a jeho důsledky se promítly do rozpoutání dnešního masivního mezistátního měření sil. Střetu sice ilegálně zahájeného Ruskou federací s jejími imperiálními ambicemi, leč po mnoho let (na rozdíl od soudobého napadení Íránu) zjevně a široce systematicky provokovaného. Spojovaného se snahou začlenit Ukrajinu do NATO. A také proto od počátku zástupného. Což stojí za připomenutí, neboť těžko zapomenout, kolikrát byla u nás tato očividná skutečnost agresivními propagandisty označována za tzv. proruský narativ. Neboli odsuzující nálepku, po níž netřeba dále přemýšlet.