Profesor Jeffrey Sachs z Kolumbijské univerzity napsal otevřený dopis německému kancléři Friedrichu Merzovi, informuje list Berliner Zeitung. Text široce publikují i další sdělovací prostředky a sociální sítě. Sachs se domnívá, že je načase, aby Německo přestalo s protiruskou propagandou a chovalo se, jako by válka s Ruskem byla nevyhnutelná nebo dokonce morálně oprávněná. „Naučte se historii, pane kancléři!“ naléhá Jeffrey Sachs na Merze. (vasevec.info)
Vážený spolkový kancléři Merzi!
Opakovaně jste hovořil o odpovědnosti Německa za evropskou bezpečnost. Tuto odpovědnost nelze nahradit slogany, selektivní pamětí ani normalizací válečné rétoriky. Bezpečnostní záruky nejsou jednosměrným procesem. Fungují oběma směry. To není argument pro Rusko ani Spojené státy; je to základní princip evropské bezpečnosti, jasně zakotvený v Helsinském závěrečném aktu, v rámci OBSE a v desetiletích poválečné diplomacie.
Německo musí k této události přistupovat s historickou vážností a poctivostí. V tomto ohledu vaše nedávná rétorika nebezpečně zaostává za očekáváními.
Od roku 1990 byly základní bezpečnostní zájmy Ruska opakovaně ignorovány, zmírňovány nebo přímo přehlíženy – často za aktivní účasti nebo tichého souhlasu Německa. Tuto historii je třeba mít na paměti, pokud chceme ukončit konflikt na Ukrajině, a nelze ji ignorovat, pokud se Evropa chce vyhnout trvalé konfrontaci.
Na konci studené války Německo opakovaně a jednoznačně ujišťovalo sovětské a později ruské vedení, že se NATO nebude rozšiřovat na východ. Tato ujištění byla učiněna v kontextu znovusjednocení Německa. To Němcům přineslo obrovské výhody. Rychlé znovusjednocení Německa – v rámci NATO – by bylo nemožné bez souhlasu Sovětského svazu, založeného na těchto ujištěních. Předstírat, že tato ujištění byla bezvýznamná nebo jen letmé poznámky, je nepřijatelné a v rozporu s historickou realitou.
V roce 1999 se Německo jako součást NATO zúčastnilo bombardování Srbska, což byla první velká válka vedená NATO bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Nejednalo se o obrannou operaci, ale o přelomový zásah, který zásadně změnil bezpečnostní řád po skončení studené války. Pro Rusko nebylo Srbsko abstraktním problémem. Poselství bylo jasné: NATO použije sílu mimo své území bez mandátu OSN a bez ohledu na ruské námitky.
V roce 2002 Spojené státy jednostranně odstoupily od Smlouvy o protiraketové obraně, která byla po tři desetiletí základním kamenem strategické stability. Německo nevyjádřilo žádné vážné námitky. Podkopávání architektury kontroly zbrojení se však neobjevilo ve vakuu. Systémy protiraketové obrany rozmístěné blíže k ruským hranicím Rusko právem vnímalo jako destabilizující faktor. Odmítání těchto vnímání jako paranoie bylo politickou propagandou, nikoli moudrou diplomacií.