Politolog Oskar Krejčí se ve své glose zamýšlí, jak spravedlivé jsou a mohou být volby do Poslanecké sněmovny. (casopisargument.cz)
Předvolební období bývá vždy přeplněno nervozitou. Proto je dobře, že Ústavní soud urychleně rozhodl ve věci registrace hnutí Stačilo! a hnutí SPD. Podle tohoto rozhodnutí mohou v blížících se volbách do Poslanecké sněmovny kandidovat. Mnozí si oddechli: nejsme Rumunsko! Jenže ve vzduchu zůstala viset otázka: v čem se Česko od Rumunska či Moldavska liší? Co když je to pouze fakt, že očekávaný výsledek voleb v Česku není spojen s hrozbou změny zahraničněpolitické orientace? Že převládlo přesvědčení, že například vláda s rozhodující rolí ANO bude obdobně fandit NATO/EU jako ta současná, zatímco změna v Rumunsku či v Moldavsku naznačovala možnost hledání dohody s Ruskem. Barevné revoluce se sice tváří antikorupčně a sociálně, ovšem týkají se především zahraničněpolitické orientace vlády. A dlužno dodat, že v případě chybného odhadu výsledku voleb bude mít soudní systém i po volbách dostatek prostoru pro uplatnění své role nevoleného ochránce panství jediné, a to bruselské pravdy.
Volební hra
Svobodné a pravidelné volby jsou pokládané za jeden z definičních znaků demokracie, předpoklad vlády většiny při ochraně práv menšin. A jak praví Listina základních práv a svobod, občané Česka mají právo „podílet se na správě věcí veřejných přímo, nebo svobodnou volbou svých zástupců“. Volební právo je přitom pojato jako „všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním“. Podle tohoto ústavního dokumentu „občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím“. (Čl. 21 odst. 1 a 4)
Jsou-li volby skutečně svobodné, pak žádná politická aktivita se nejeví tak spravedlivá jako volby. Důvod je prostý: politické rozhodnutí se v tomto případě vypočítává a matematika je nestranná. Matematika je bez předsudků, spravedlivě rozdává podle zásady „padni komu padni“. Jenže je tu problém. Bůh je možná geniální matematik a vesmír je jen podivný počítač s dokonalým programem. Avšak programy pro volby nejsou přírodními zákony – jsou to, mimo jiné, pomocí politiky vybraní aktéři, ale i definované pojmy a stanovená pravidla. Volby více připomínají hru než boží spravedlnost. A jsou to politická – tedy často nedokonalá, někdy záměrně tendenční – rozhodnutí, jimiž se řídí, kdo hraje volební hru, jak probíhá počítání hlasů a kdo skončí jako vítěz a kdo jako poražený.
Hnutí jako záhada