Politolog Oskar Krejčí se ve své glose zamýšlí nad tím, jak neznalost minulosti ovlivňuje politické rozhodování. (casopisargument.cz)
Brutální diplomacie amerického prezidenta nejméně v jedné věci slaví úspěch: Donaldu Trumpovi se podařilo strhnout pozornost většiny médií planety na sebe. Vzniká tak iluze, že svět má jednoho vůdce, že hegemonie USA je nejen obnovena, ale dokonce posílena. Jenže něco tuto iluzi narušuje. Předně je vidět, že z mnoha akcí, které americký prezident za víření bubnů odstartoval, jsou úspěšné jen ty, kdy to umožňuje aktuální mocenská rovnováha. Když je vyhrožováno Indii a Číně cly ve výši 100 % či dokonce 500 %, v případě že nepřestanou nakupovat ruskou ropu, je zřejmé, že naplnění těchto pohrůžek by přineslo do USA ničivou zpětnou vlnu. A tak ve chvíli, kdy měla být tato nová fáze celní války spuštěna, je uspořádán summit na Aljašce – a Donald Trump byl opět v centru reflektorů.
Takto lze postupovat jistě dlouho a s řadou dílčích vítězství. Ale je tu další problém. Těkavá diplomacie USA vede představitele některých států k podlézavému chování, jak to například praktikují ke všemu ochotní spojenci z Evropy. Takové neupřímné jednání však dříve či později vyústí v nějaký podraz. Navíc dalším důsledkem brutální diplomacie je, že se skutečně silní hráči začnou Spojeným státům jako nespolehlivému partnerovi vyhýbat, nebo se dokonce budou spojovat. Ne proto, aby USA zničily, ale aby se bez nevyzpytatelných a hrubých Američanů obešli.
Čínská cesta
Loni v ruské Kazani na summitu států BRICS došlo ke schůzce čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a indického premiéra Nárendry Módího, která naznačila, že by se mohlo přiblížit mírové urovnání pohraničních sporů Indie a Číny. Minulý týden na setkání indického premiéra s čínským ministrem zahraničí Wang I zdůraznil Nárendra Módí, že rozdíly v názorech při řešení otázky hranic mohou být, konflikty však ne.
Lze předpokládat, že Wang I na návštěvě v Indii doladil přípravu setkání čínského prezidenta a indického premiéra, k němuž má dojít u příležitosti summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS). Ten se uskuteční poslední srpnový den a první den v září v čínském Tchien-ťinu, což je přístavní město necelých sto kilometrů od Pekingu; žije v něm více lidí než v celém Česku. Na zmíněném summitu ŠOS se sejdou zástupci nejen deseti členů této organizace, tedy představitelů Indie, Ruska, Pákistánu, Íránu, ale i dalších deseti států a organizací. A tak se nabízí otázka: kdo bude určovat povahu globalizace v příštích desetiletích? Připojený graf ukazuje, jak by měl podle propočtů britského analytického serveru World Economics v roce 2030 vypadat podíl jednotlivých světadílů na tvorbě světového hrubého domácího produktu. Třeba se rodí nové centrum stability.