Jak se z občana stane zombík. Tak nazval levicově orientovaný sociolog a filozof Jan Keller první z příspěvků pro ParlamentníListy.cz. Zamýšlí se v něm nad způsoby, jakými elity stigmatizují ty, kdo jim jsou nepohodlní a dochází k názoru, že Otakar Foltýn jako člověk určitých kvalit má v současné vládě nepochybně své pevné místo.
Otakar Foltýn, vládní koordinátor strategické komunikace, vzbudil značný rozruch výroky, kdy část svých spoluobčanů označil za zombíky a svině, o některých dalších prohlásil, že to jsou jen lidé nešťastní, zapšklí, smutní a opuštění. Doporučil vykopat hluboký příkop, který neprodyšně oddělí prvně jmenované od zbytku společnosti.
Snažme se podívat na toto vystoupení plukovníka Foltýna věcně a bez emocí. Z moderních dějin známe spoustu případů, kdy se takzvané elity, které byly právě u moci, snažily stigmatizovat ty, kdo jim byli jakkoliv nepohodlní. Za tímto účelem se obvykle užívá dvou postupů.
Jeden z nich spočívá v tom, že oponenti jsou prohlášeni za někoho, kdo je vnitřně nevyrovnaný, psychicky strádá a svojí kritikou jen ventiluje své osobní problémy. Tvrdší verze tohoto postupu může dospět až do podoby zneužívání psychiatrie pro politické účely. Druhý způsob, jak diskvalifikovat oponenta, spočívá v tom, že vůbec není považován za člověka, jsou mu upřeny základní lidské kvality.
Oba způsoby mají něco společného. V případě oponenta, který duševně strádá, platí, že s bláznem se nemluví. V případě druhém není prostě s kým se bavit, protože mluvit a domlouvat se lze pouze mezi lidmi. Někomu může připadat paradoxní, že právě vládní zmocněnec pro komunikaci se přednostně vymezuje právě vůči lidem, s nimiž je jakákoliv komunikace tak jaksi z technických důvodů vyloučena.
Upírání lidských vlastností těm, kdo jsou pro režim nepohodlní, má svoji historii a je znepokojivé, jak u nás v současné době tato forma sociální patologie narůstá. Díky počítačovým sítím například již zcela zdomácněl výraz troll, který ve skandinávské mytologii označoval zlého a nelidského démona. Výraz zombie označuje odpornou oživlou mrtvolu, používat ho ve zdrobnělé podobě je poněkud zvrhlé a naznačuje cosi o míře vkusu uživatele. Do sbírky lidsky degradujících označení přidala pirátská europoslankyně Markéta Gregorová nadávku pro svého názorového oponenta – proruská špína. V něčem to připomíná ne tak dávno publikovaný seznam proruských bakterií.
Co mají všechny ty výrazy společného? Evokují, že ten, kdo si dovoluje myslet si něco jiného, než by měl, nejenže není člověkem, ale má vlastnosti, které jsou lidem nebezpečné. Rozkládající se mrtvoly, špína a bakterie jsou zdraví škodlivé, je nutno přímo z hygienických důvodů je eliminovat, zlikvidovat. Jinak by choroboplodnou nákazou ohrozily názorově zdravý zbytek společnosti.
Zde nastupuje vládní koordinátor s výrokem o tom, že zombíky je nutno oddělit a spolehlivě izolovat od ostatních hlubokým příkopem. Ani v tomto bodě není pan plukovník nijak originální. Již od počátku 80. let minulého století publikovala německá badatelka Elizabeth Noelle-Neumannová řadu studií o tom, jak lze umlčovat veřejné mínění. Popisuje v nich „spirálu mlčení“, kterou roztáčejí ti, kdo jsou momentálně v hlásání správných názorů nejhlasitější. Mnozí pak raději mlčí z obavy, aby nebyli onálepkováni jako lidé s nevhodnými názory a nebyli zahnáni do sociální izolace. Spirála mlčení posiluje konformitu, rozumní lidé se k politice raději nevyjadřují. Největší křiklouni si pak nárokují právo určovat názorové klima celé společnosti.
Někteří z těch, kdo reagovali na Foltýnovy výroky, vyjádřili názor, že vládní koordinátor strategické komunikace nemá kvůli své aroganci, povýšenosti a pohrdání názory spoluobčanů ve své funkci co dělat. Nebyl bych tak přísný. Právě člověk těchto kvalit má v současné vládě nepochybně své pevné místo.