O potřebě vytvořit na české politické scéně reálný politický tlak na změnu politiky směrem k míru píše Milan Daniel. (casopisargument.cz)
Německé mírové aktivistky Alice Schwarzerová a Sahra Wagenknechtová vydaly dne 10. prosince 2024, v Den lidských práv, novou mírovou výzvu, adresovanou především domácí veřejnosti.
S titulkem Za minutu dvanáct – Zabraňte velké evropské válce! vyjadřuje obavy z dalšího vystupňování konfliktu, konkretizované snahami poskytnout pro boje na Ukrajině německé rakety Taurus. Zdůrazňují, že se „možná nacházíme v nejnebezpečnější fázi této války. Naší první povinností by mělo být vyhnout se katastrofě pro naši zemi a všechny lidi v Evropě. Německo v současné době nemá vládu schopnou jednat, ale má alespoň jednající parlament. Apelujeme na všechny politické aktéry: zapomeňme na naše neshody a jednejme společně, abychom předešli nejhoršímu!“
Výzvu již podepsaly desítky německých osobností. I s přihlédnutím k tomu, že Sahra Wagenknechtová je v čele politické strany nesoucí její jméno a velmi úspěšné v posledních třech zemských volbách, má výzva na německé politické scéně nepochybnou váhu.
Podobná iniciativa podpořená parlamentní stranou u nás v České republice vidět ani znát není. Počátkem ledna loňského roku sice vznikla občanská iniciativa Mír a spravedlnost, vedená Matějem Stropnickým, její petice měla v občanské veřejnosti široký ohlas (dosáhla téměř dvaceti tisíc podpisů), nedostalo se jí však zřetelné politické podpory.
Rok po jejím vydání se petiční výbor ke své výzvě vrátil a požádal českou vládu:
– aby v souladu s Chartou OSN přestala podporovat válku jako legitimní způsob řešení mezinárodních sporů a všude se vždy zasazovala o předcházení eskalace napětí a usilovala o příměří a mírová jednání s cílem co nejdříve poté zahájit obnovu válkou zničených zemí a zajištění bezpečnosti všem zemím v regionu,
– aby se namísto jednostranné vojenské podpory válčícím stranám snažila o prostředkování diplomatických řešení konfliktů, a to na Ukrajině i nově na Blízkém východě,
– aby ve vojenských konfliktech třetích zemí poskytovala výhradně humanitární pomoc a zdržela se zbrojními dodávkami živit válečné mašinérie,
– aby v rámci OSN podpořila v Gaze humanitární příměří a vymanila se tak ze své současné mezinárodní izolace.
Vláda, jejíž politika je diktována válečnými štváči a slouhy zbrojařů z těchto požadavků nesplnila samozřejmě nic. Ti Češi, Moravané a Slezané, kteří si přejí, aby na Ukrajině, v Rusku, v Gaze a kdekoliv na světě ustalo nesmyslné zabíjení lidí, oni sami přestali být ohrožováni totálním zmarem a spory se řešily jednáním, propadají bezmoci.
Obě zmíněné německé aktivistky, jejich podporovatelé a iniciátoři i tisíce českých signatářů uvedené výzvy, jsou jiného názoru. Vzdát se tváří v tvář možné smrti je pro ně nepřijatelné. Pro dosažení cíle, kterým je mír, však potřebují politickou podporu.
Tou rozhodně nejsou nositelé stupidních hesel typu „Mír skrze sílu“, která jsou jen zástěrkou pro získání času na pokračování inkasa ze strany bezskrupulózních zbrojařských firem. Výrazně, bez vytáček a kompromisů vyjadřuje v naší zemi míru podporu jediná politická síla, která v parlamentu není bohužel dosud zastoupena.
Je ale třeba být hlasitější.
Je před svátky klidu, je pár měsíců před volbami a především čelíme riziku Armagedonu. Naše země chřadne, v důsledku špatné politiky hospodářsky, ale válka by ji zcela vymazala z mapy. Ve zničení světa silami války můžeme zabránit jen tak, že naše síla bude větší. Chtít zrušit Green Deal, podporu LGBT a jiné nesmysly je hezké, ale málo.
! Stačilo se formuje jako nové politické hnutí, má podporu, kterou mu nerady přiznávají i „nestranné“ agentury pro výzkum veřejného mínění. Bylo by proto na místě, aby kolem slova MÍR vytvořilo věnec sil, který vládě budoucí pověsí na krk jako zápřah pro skutečnou politickou změnu.
Ve vládě současné k hanbě její i k hanbě jejích podporovatelů v poslaneckých lavicích bohužel takovou sílu nenajdeme.