Politolog Ladislav Zemánek analyzuje výsledky parlamentních voleb a konstatuje, že navzdory pozitivním posunům není „změna režimu“ na pořadu dne. (casopisargument.cz)
Dlouho očekávané parlamentní volby v České republice skončily. Přinesly řadu překvapení, ale hlavní vzkaz je jasný: liberální vláda pod vedením premiéra Petra Fialy končí. I když nelze očekávat zásadní zvrat a „změnu režimu“ na způsob Orbánova Maďarska či Ficova Slovenska, opatrný optimismus je namístě.
Volby do dolní komory parlamentu byly bedlivě sledované doma i v zahraničí a přilákaly velké množství voličů, bezmála 70 %, což je třetí nejvyšší volební účast v dějinách samostatné České republiky. Účast voličů se blíží číslům z 90. let, kdy byla parlamentní demokracie s kompetitivními volbami novinkou, a země navíc procházela náročnou ekonomickou transformací. Relativně vysoká mobilizace voličů proto naznačuje, že česká společnost se opět nachází ve zlomovém období, kdy se rozhoduje o dalším vývoji na dekády dopředu.
Tento zlomový moment je často definován prizmatem střetu mezi Západem a Východem. To je však naprosto zavádějící perspektiva, která je dávno překonaným ideologickým konstruktem neodpovídajícím realitě multipolárního světa. V politickém boji v evropských zemích však nadále zůstává jednou z klíčových dělících linií. Končící liberální vláda Petra Fialy tak sama sebe prezentovala jako garanta západní orientace České republiky, zatímco opozici vykreslovala doslova jako „proruské kolaboranty“, kteří chtějí zemi zatáhnout na východ pod kontrolu Kremlu, případně dalších „autoritářů“, třeba těch z Číny.
Tento narativ je v politickém životě i vědomí české společnosti hluboce zakořeněn, což souvisí už s prostou geografickou polohou ve středu Evropy, kde se přirozeně střetávaly zájmy okolních velmocí, a otázka kulturní identity tak hrála vždy důležitou úlohu. S dilematem příslušnosti k Západu či Východu je často spojen kontrast mezi demokracií a autoritářstvím – zatímco to první je ztotožňováno se Západem, to druhé s Východem. Vládní strany na tomto dualismu postavily svou kampaň a společnost stavěly před nutnost „osudové“ volby mezi „demokratickými“ stranami na jedné straně a „populisty“ a „extremisty“ na straně druhé. Tato volební taktika se opakuje při každých parlamentních volbách a nadále zůstává velmi efektivní. Dokazují to i výsledky víkendových voleb.