Předmětem sporů mezi Evropskou unií, resp. jejím vedením a Ruskem jsou ruské státní aktiva, jež jsou umístěna ve finančních institucích Západu. V okamžiku ruské invaze na Ukrajinu tato aktiva byla Evropskou unií zmrazena. Jednalo se zhruba o depozita v hodnotě 300 miliard dolarů, největší část této sumy je umístěna v Evropském zúčtovacím systému Euroclear, který sídlí v Belgii. (vasevec.info)
Vedení Evropské komise se postupně snažilo tyto finanční prostředky získat pod svou plnou kontrolu. Nejprve tak, že z těchto prostředků přicházející výnos bude použit ve prospěch Ukrajiny. No a v další fázi už se jednalo o to, že by tato depozita byla použita pro financování války na Ukrajině a pro zajištění chodu ukrajinského státu. Nakonec se kromě několika šéfů vlád zemí EU proti tomuto řešení – tedy zabavit ruská aktiva v Euroclearu v rozsahu 210 miliard dolarů – postavil zejména belgický premiér. V sázce podle něj byla mj. důvěryhodnost belgického státu a to bylo něco, co bylo nedotknutelné. Takže Evropská komise, pokud chtěla udržet válku na Ukrajině v chodu, musela zajistit půjčku k tíži EU z bankovního sektoru. Půjčku, kterou ovšem bude potřeba jednou vrátit. Podle představ eurokratů se tak stane poté, co Rusko – na svatého dyndy – zaplatí z aktiv v Euroclearu válečné reparace Ukrajině. Řekněme si otevřeně, že oněch 90 miliard eur, které Evropská unie půjčuje Ukrajině, jsou jednou provždy nedobytné a tedy ztracené peníze.
Rusové se rozhodli ve sporu o tyto peníze v okamžiku, kdy byl Evropskou unií zrušen princip veta jednotlivých států v této otázce, jít cestou, kterou používají subjekty z Evropské unie při podobných sporech. To znamená, obrátit se na arbitráž a to v zemi, kde mohou očekávat výsledek arbitrážního rozhodnutí jiný nežli v zemích Evropské unie. V zemích Evropské unie, které se dnes již zabývají 21. kolem sankcí vůči Rusku, není pravděpodobné, že by došlo k nějakému jinému rozhodnutí nežli rozhodnutí, které by respektovalo zájmy Evropské komise. Ale Rusko sankce EU pochopitelně neuznává. Neuznává je zejména proto, že nebyly vyhlášeny v souladu s mezinárodním právem. Tedy, nejedná se o sankce posvěcené Radou bezpečnosti OSN.