Zdá se, že obě válčící země mají zájem spolu jednat o příměří a o míru. Celou věc nejspíš urychlila návštěva maďarského premiéra Orbána v Kyjevě, v Moskvě a také v Pekingu. V Číně Orbán jistě seznámil čínské představitele s výsledky svých jednání s reprezentanty Ruska a Ukrajiny. V předchozích dnech navštívil Peking také ukrajinský ministr zahraničních věcí. To je dobrá zpráva. Sice byla doprovázena komuniké o tom, že představitelé obou zemí jednali o bilaterálních vztazích, ale výsledkem je, že se Čína vkládá do mírových jednání mezi oběma válčícími stranami. (vasevec.info)
Neudržitelnost situace na Ukrajině chápou určitě také Američané. Takovým echem amerických vládnoucích kruhů v Evropě je hlas českého prezidenta Pavla. Ten se v předchozích dnech nechal slyšet, že jednání o míru v konfliktu ve východní Evropě není možné bez Ruska a bez Číny. Nepochybně okolí prezidenta, které má blízko (řekněme) k americké ambasádě v Praze, dostalo ono echo, že se situace v amerických vládnoucích kruzích mění. Prostě válka trvá dlouho, stojí i Spojené státy hodně peněz a zcela nepochybně se stane předmětem politického boje před prezidentskými volbami.
Tandem republikánských kandidátů na nejvyšší funkce ve státě, tedy prezidenta a viceprezidenta, se nechává často slyšet, že podpora Ukrajině je příliš nákladná. Z jejich postojů lze tedy vyvodit, že pokud republikáni zvítězí v prezidentských volbách, dojde k velké změně v politice USA vůči Ukrajině. V nejlepším případě USA pak sdělí, že se z konfliktu evakuují a budou poskytovat ukrajinské straně např. jen humanitární pomoc. A „předají“ celý konflikt v mašličkách evropským státům NATO a státům EU. To by pochopitelně byla pro Evropu ekonomická katastrofa. Takže prozíraví vedoucí činitelé EU by už dnes měli přejít na poněkud jiný modus, nežli je řešení konfliktu na východě Ukrajiny silou.
Okolí prezidenta Pavla, protože má dobré informace z Washingtonu, to oznámilo zcela otevřeně.
Ostatně, diplomatické úspěchy Číny v poslední době jsou zřejmé. Její diplomacie postupuje kvalifikovaně, diskrétně a efektivně. Nechci již mluvit o urovnání vztahů donedávna nesmiřitelných nepřátel, Íránu a Saúdské Arábie. Vztahy mezi těmito státy se od urovnání, které bylo završeno dohodou právě v Pekingu, a za pomoci čínské diplomacie, mají mezi sebou nyní vcelku korektní vztahy.
Před pár dny jsme se dozvěděli ze světových agentur, že Pekingu se podařilo urovnat vztahy mezi dvanácti rozhádanými palestinskými organizacemi. A zejména mezi Hamásem a Fatahem (Harakat Tahrir Filastin). Tyto organizace se dohodly na společné správě území Gazy po ukončení válečných operací ze strany Izraele. Zdá se tedy, že díky Číně se podařilo vytvořit jednací stranu, která je připravena uzavřít s Izraelem nejprve smlouvu o příměří a pak také o míru. A jednat o vytvoření Palestinského státu. Zřejmě už i premiér Netanjahu pochopil, že se schyluje čas k mírovým jednáním o Gaze. Palestinská strana, jak se zdá, je k těmto jednáním nyní připravena.
Pokud jde o úspěchy čínské diplomacie v poslední době, nelze nezmínit také její snahu o snížení napětí v Jihočínském moři. Před týdnem se Číně, podle světových agentur, podařilo uzavřít dohodu o urovnání územního sporu s Filipínami.
Myslím, že nedávná návštěva ruského prezidenta Putina ve Vietnamu měla mj. napomoci také k urychlení jednání mezi Vietnamem a Čínou o jejich územních sporech v Jihočínském moři. No, a pak už Číně zbývá, pokud jde o Jihočínské moře, jen dořešit dohodu s Indonésií. A to jistě bude jedním z prioritních cílů čínské diplomacie v nejbližším období.