Fultonský projev vybízí k zamyšlení nad tím, jak vznikal poválečný řád a proč se dnes znovu ocitá v krizi, píše Jiří Málek. (casopisargument.cz)
Dne 5. března 1946 se vydala soukromá osoba Winston Leonard Spencer-Churchill doprovázená prezidentem USA Harry Trumanem do sotva desetitisícového okresního města ve státě Missouri, aby ho uvedla na politickou mapu světa. Tam na místní univerzitě pronesl Churchill projev, který je dodnes vymezením jedné politické etapy. To, že projev pronesla soukromá osoba, i když s významnou aureolou, nechávalo relativně široký manévrovací prostor pro jeho další „využití“. Obsah byl ale vyústěním politických diskusí v euroatlantických kruzích a před jeho přednesením s ním byl podrobně seznámen tehdejší americký prezident. Významnou roli sehrál i George Kennan, tvůrce protisovětské strategie H. Trumana z konce čtyřicátých let minulého století.
Před osmdesáti lety zazněla známá Churchillova slova o železné oponě. To samozřejmě nebyla náhlá myšlenka, které spadla z nebe. Bylo veřejně shrnuto to, co se v politických západních kruzích promýšlelo a diskutovalo v posledních letech. Toto datum je považováno ve veřejném prostoru za počátek tzv. studené války. Ale takové vymezení je spíše pro veřejný prostor, aby se to lépe pamatovalo. Protože jako mnoho dalších jevů, i tato „válka“ byla procesem, který odstartoval již v posledním období evropské části druhé světové války, především od Jaltské konference. Jeho podstatou bylo „soupeření“ mezi dvěma antagonistickými sociálními systémy. Je důležité také zmínit, že třetí systém (fašismus) byl právě ve válečném střetu eliminován. V souvislosti s obdobím několika let po skončení druhé světové války (v Evropě) se podstatně přestavělo nejen evropské uspořádání, ale nově se formoval světový řád. A nebyl to jednoduchý ani jednoznačný proces. Je velmi úsměvné, jak mnozí dnešní současníci se s nadhledem vyjadřují k oné době a poukazují na „chyby“ tehdejších hráčů, bez kterých by posledních téměř osmdesát let existence české (československé) státnosti byla procházka bohatou demokracií, ve které by byli všichni naplněni uspokojením a blažeností. Nejprve je třeba říci, že „železná opona“ byla spuštěna z obou soupeřících stran. Proti sobě tehdy stály dva bloky, z nichž ani jeden si nebyl jistý svým vítězstvím a svojí schopností tohoto vítězství dosáhnout.