Uverejňujeme finálnu časť zápiskov z cesty Jiřího Jágra po Ruskej federácii. Z Vladivostoku sa pán Jágr vydal do Komsomoľska na Amure, odkiaľ pokračoval Bajkalsko-amurskou magistrálou; v irkutskom Tajšete sa opäť napojil na Transsibírsku magistrálu, ktorou sa dostal až do Novosibirska. Nasledoval letecký presun do Moskvy a neskôr do Kaliningradu. Vysnívaný výlet si náš dobrodruh užil do posledných chvíľ, ruské teritórium opúšťal presne v deň, keď mu končilo vízum.
Pátek 23. 5. 2025
Ráno přijíždíme do Chabarovska, kde má vlak dlouhou přestávku. Vyjdu před nádraží, podívám se po okolí a vrátím se zpět do vlaku. Ono po ránu byla přeci jen zima a vítr. Za Chabarovskem přejíždíme po dlouhém mostě řeku Amur. Na jedné stanici, kde vlak zastavil místní nabízí pirožky za 100 rublů. I když pirožky mám rád, tato vysoká cena mně od jejich nákupu odradila. K večeru přijíždím do Komsomolsku na Amuru, kde přestupují na jiný vlak. Mám asi hodinu čas, tak se podívám do nádražní haly. Nádražní ostraha se ptá z které krajiny jsem. Pěkné místní děvče mi sdělí, že je za městem turbáza a že odtud pořádají turisté výlety do okolí. Zahrála mi na citlivou notu. Ono jít se projít do lesa, kde jsou kromě jiné zvěři také ussurijští tygři to se mi nenaskytne každý den. Bohužel lákavé nabídce jsem odolal. Čas tlačí a za pár minut mi jede vlak do Tyndy. Z Komsomolsku na Amuru jsem jel ve vagónu s kupé. Platzkartnyj vagón byl vyprodán a já jsem za toto krásné cestování v lůžkovém kupé zaplatil o 100% více peněz. Bajkalsko-amurská magistrála je už na mnoha místech zdvoukolejněná. Oproti roku 2004 se také na této trati zvýšila rychlost. Do řeči se dávám s místním domorodcem, který je také tak jako já veliký milovník přírody a dle mého názoru čistokrevný zálesák. Ukazoval mi záznam pohybujícího se tygra, kterého v zimě natočil. Řekl mi, že k lovu používá také zbraň vyrobenou českou zbrojovkou. V lese pobýval jak v zimě, tak i v létě. Kromě jeho oblíbeného lovu a rybolovu také sbírá lesní plody a houby. Na rozdíl ode mě mu k naplnění košíku houbami stačí několik desítek minut. Na rozdíl od České republiky jsou lesy v okolí Komsomolsku na Amuru a Tyndy prázdné, bez masové lesní turistiky.
Sobota 24. 5. 2025
Pokračují cestou vlakem do Tyndy. Pozorují krásné lesy a kopce kolem. BAM je už na mnoha místech zdvoukolejněná, a kde není tam se pracuje na zdvoukolejnění. V průběhu dne zastavujeme na 35 minut ve stanici Nový Urgal. Vystupují z vlaku a ve staniční budově je malá jídelna kde si dávám 3 výtečné pirohy. Jídelna byla na příjezd vlaku připravena, mohlo se dát i hotové teplé jídlo. V této stanici pozorují mohutnou dieslovou lokomotivu, která táhne náš vlak. Ono trochu chůze neuškodí. Byl jsem maximálně spokojen se službami průvodčích, což jsem napsal do knihy přání a stížností. Vždyť ty holky si pochvalu za jejich práci zaslouží. Všiml jsem si, že cestou je jen velice zřídka mobilní signál, co mi vůbec nevadilo.
Nádraží v Tyndě
Neděle 25. 5. 2025
Ráno přijíždíme do Tyndy, kde mám asi tak 5-6 hodin na přestup na vlak směr Severobajkalsk. Ruksak dám do úschovy a jdu se podívat do města. Říká se, že Tynda je hlavním městem BAMu. Je zde muzeum z výstavby Bajkalsko-amurské magistrály. V čase mé návštěvy ale bylo zavřeno, stejně jako v roce 2004 když jsem zde nocoval. Ptal jsem se pracovníka železniční ostrahy, zda mají v Tyndě mojí oblíbenou prodejnu s názvem Pjateročka. Pjateročka je síť potravinářských prodejen kde potraviny jsou levnější jako u konkurence a když máte věrnostní kartu Pjateročky, tak máte slevu navíc. Odpověď zněla že ne, že mají místní menší prodejny. Ale na co mně také upozornil tak to byl nový památník budovatelům Bajkalsko-amurské magistrály který byl otevřen u příležitosti 50-tého výročí BAMu. Protože obchody otevírali později, zašel jsem se na památník podívat. Nádherná stavba – prostě nemá chybu. Pomník, který skutečně ukáže hodně o BAMu. Myslím tím stanice na BAMu a hlavně vše co souvisí se stavbou. Ano, Rusko je zemí památníků. Nakonec i českoslovenští legionáři mají v Rusku na několika místech pomník. Ale tento památník v Tyndě mi doslova vyrazil dech. V Tyndě jsem navštívil několik potravinových obchodů. No a jak to tak chodí, co by to bylo za cestování po světe, kdyby nebyly průšvihy. Tento průšvih se mi stal, když slovo úžasný má v ruštině jiný význam jako v češtině. Zatím co v češtině toto slovo znamená náramný, ohromně velký, podivuhodný…, v ruštině toto slovo znamená pravý opak a to hrozný, strašný. V prvním obchůdku ve kterém jsem si koupil kefír jsem se prodavačce zmínil o tomto nádherném pomníku. Řekl jsem jí, jak se mi líbí a jak je pěkně navržený. No a jedním slovem, které jsem vyřekl bylo slovo užasnyj. Do té doby milá a usmáta prodavačka najednou zvážněla. Doslova jsem viděl její mrazící se úsměv. Vyšel jsem ven z prodejny a jak tak na lavičce popíjím vynikající kefír, nedalo mi, co způsobilo tu náhlou vizuální změnu krásné mladé prodavačky po vyřeknutí slova úžasný. Podíval jsem se do slovníku a zůstal jsem jako omráčený. V ruštině úžasný znamená hrozný, strašný. Vrátil jsem se zpět do prodejny se slovníkem rusko-českým držícím v ruce a ukazovák jsem měl na slově úžasný. Prodavačka moji chybu rychle pochopila a tomuto mému omylu jsme se s chutí oba zasmály. Ty malé panelákové obchůdky mají cosi do sebe. V jednom takovém obchůdku prodávala Nataša původem Kazašska, které bratr čtyři roky studoval v Brně. No a pak přišel covid 19 a následně SVO. Přesto, že mu chyběl do ukončení vysoké školy rok, do Brna se už nevrátil. Nataša měla také krásného kocourka jménem Mureček. Nataša má s prodejnou ambiciosní plány. Místo potravin chce vyrábět a prodávat pirožky, čebureky a další známá ruská pečiva. Nataša je věřící. I přesto, že jsem zarytý ateista, tak jsme se bavili o bohu. Nataša brala životní inspiraci z Boha a já jí beru z knížek, které mi změnili život samozřejmě k lepšímu. Ale životní cíl byl stejný, to znamená žít plnohodnotný život dle vlastních představ. Čas uběhl jako voda a já jsem si v nádražní úschově vyzvedl ruksak a nasednul do vlaku směr Severobajkalsk. Vlak jede krásnou krajinou podél řeky Tynda. Ve vlaku jsou zařazeny i dva zavazadlové vagóny, ve kterých se kromě nadrozměrných zavazadel vozí také například nábytek, ovoce, zelenina a podobně.
Pomník k 50-tému výročí Bajkalsko-amurské magistrály v Tyndě
Pondělí 26. 5. 2025
Ráno v 9:05 vjíždíme do Severomujského tunelu měřícího 15,343 km – nejdelšího na BAMu. Delší pauzu máme v Taksimu, což využívám k procházce po městě. Odpoledne přijíždíme do města Severobajkalsk. Místních nádražáků se ptám kde je vlak do Novosibirsku, kterým mám pokračovat. K mému překvapení se jedná o ten samý vlak, ale jiný vagón. Tento vlak jede štreku z Tyndy do Kyslovodsku, co je na Kavkaze. V platzkartní kóji jsou se mnou dva řidiči náklaďáků jedoucí do Krasnojarsku a jeden montér z Omska. Za Severobajkalskem je krásný železniční semering. Jedeme podél krásné řeky a kolem krásných hor. O pořádek ve vagónu se stará jak pan, tak i paní průvodčí. Spolu ve vagónu máme starou paní, která říkala, že má dceru narozenou v roce 1953. Z tohoto jsem si spočítal, že té paní musí být tak kolem 90-ti let. Děti jí naložili do vlaku a průvodčí starej se. Paní údajně jela někam na Kavkaz. Ale na svůj věk byla čilá, to se musí nechat. Občas zabloudila do jiné koje, ale nic hrozného se nestalo. Lidé jí usměrnili. Protipólem této staré paní byly děti, které byly až moc živé. Jednoduše řečeno, v ruských vlacích cestují všechny generace a je tu vzájemný respekt.
Platzkartný vagón
V každém vagónu je samovar s horkou vodou
Úterý 27. 5. 2025
V Krasnojarsku kde máme pauzu od 16:30 do 19:05 se loučím se dvěma řidiči náklaďáku, přičemž jeden byl jen o 5 let mladší ode mne. Pokračoval dál na Altaj. Říkal, že na stavbě BAMu jezdil s Tatrou 148. Já se jdu podívat do města a něco teplého pojíst. Překvapí mně silný vítr, déšť se sněhem a teplota málo nad bodem mrazu. A to je začátek června. Místo jednoho s řidičů náklaďáků obsadí profesorka matematiky na universitě v Novosibirsku. Byla tak v mém věku. Probrali jsme spolu situaci jaká byla dříve a jaká je dnes. Krásný byl její výrok, že dříve nás museli rodiče doslova tahat domů z venku, kde jsme si hráli a dnes je tomu přesně naopak, že rodiče posílají líné děti které tráví většinu času u počítače ven, aby se šli proběhnout a nadýchat čerstvého vzduchu. Vzpomínala, že v čase jejího mládí v bytovce žilo několik národností SSSR a nikomu to nevadilo. Byla několikrát v bývalém Československu ve kterém viděla všechny zajímavá místa – resp. místa co se ukazovaly turistům. Sám mám z toho dobré zážitky, zejména z družebních večerů. Na to nejde zapomenout ať je dnes doba jaká je. S rozhovoru s paní profesorkou jsem zjistil, že se jedná o osobu vzdělanou, moudrou a chytrou.
Středa 28. 5. 2025
Ráno přijíždím do Novosibirsku. Počasí pod psa, úplně stejné jako v Krasnojarsku. Ubytují se na nádraží a vytáhnu z báglu teplé oblečení. Vedle nádraží je prodejna letenek. Zde jsem si chtěl koupit přímou letenku do Kaliningradu. No nebyla. Ptám se jednoho mladíka jak se dostanu do centra města. Říkal že tam jede a vzal mně autem. V centru města jsem vystoupil. Prohlédl jsem si Katedrálu Alexandra Něvského a Národní divadlo. V tento den se v Rusku slaví Den pohraničníků. Čekal jsem večerní program věnovaný pohraničníkům, ale nebyl. Údajně byl dopoledne. Podíval jsem se na řeku OB, prošel jsem se po pěkném nábřeží a zavítal na místní tržiště. Samozřejmě jsem si koupil vynikající teplé pirožky. Kromě toho jak normální, tak i ochucený kefír. K tomu kefíru marinované ryby. Déšť mezitím ustál, ale přeháňky nepřestávaly.
Čtvrtek 29. 5. 2025
Ráno jedu trolejbusem do největší ZOO v Rusku. Po pravdě řečeno, představoval jsem si jí jinak. V průběhu dne jsem si koupil letenky do Moskvy následně z Moskvy do Kaliningradu. Odpoledne jsem navštívil opačnou část města a to na druhé strany řeky Ob. Metrem jsem jel do stanice Sportivnaja a ulicí Prospekt Karla Marxe jsem šel až na náměstí Karla Marxe. Minul jsem rozsáhlý areál tamní university včetně vysokoškolských kolejí. Na tamním bulváru je množství obchodů, ale také mnoho aut. Mně ale zaujala administrativní budova stavěna v moderním stylu v blízkosti stanice Sportivnaya, ve které kromě jiného bylo krásné nákupní centrum a veliká prodejna potravin. Tam jsem uviděl v oddělení prodeje ryb a rybích produktů rybí jikry. U nás v ČR tento produkt úplně vymizel. U návštěvy této prodejny se mi potvrdilo, že v Rusku je podstatně větší výběr potravin jako v Čechách a to za přijatelné ceny. V tento den se proti minulému dni oteplilo a sluníčko začalo příjemně hřát.
Interiér nádraží v Novosibirsku
Pátek 30. 5. 2025
Ráno ještě posnídám v jídelně „stolovaya“, opouštím nádražní hotelovou místnost, ze které jsem mohl pozorovat pohyb vlaků a autobusem se dopravím na letiště. Letím letadlem do Moskvy. Původně jsem chtěl jeď vlakem, ale platzkartní vagóny za cca 10000,-rublů byly vyprodané a místo ve vagónu kupé stálo cca 20000,-rublů, co se mi zdálo moc. Zajímavé bylo, že letadlo do Moskvy stálo kolem 18000,-rublů. No neber ho za ty prachy. V Moskvě asi tak po 4 hodinách letu přistáváme na letišti Vnukovo. Přímo na tomto letišti je stanice metra, takže je pohodlné a rychlé spojení do centra. Ubytovávám se ve stejném hotelu jako na počátku mého putování po Rusku. Večer se jdu projít po Moskvě, především okolí Kremlu. Chtěl jsem se podívat k hrobu neznámého vojína, ale nebylo tam možné se dostat.
Sobota 31. 5. 2025
Tento den byl neobyčejně zajímavý. Ráno mně odchytí recepční hotelu, že nemám záznamy (registraci) o pobytu v Rusku. Ukázala mi nějaký, pro mě cizí formulář. Vzkázala mi, že se v 9:00 hodin mám setkat s manažerkou hotelu. Manažerka mi vzkázala, že nemám registraci ubytování v čase mého pobytu v Rusku a že nemohu dál v hotelu bydlet, že by jim hrozila vysoká pokuta. Samozřejmě jsem nechápal toto rozhodnutí, moje argumenty, že jsem přespával v komnatách oddychu na nádražích a že jsem hodně času mého putování po Rusku byl ve vlaku jí nezajímali. Nabídl jsem jí, že jí mohu dokázat na základě účtů z hotelů a vlakových jízdenek místo pohybu po Rusku. Je naprosto logické, že když cestují ve vlaku, že nemohu mít registraci v hotelu. Situací projednávala s ředitelem, no na věci nic nezměnil. Jako možnost jsem viděl jít na migrační oddělení policie, ale byla sobota. Nic méně jsem jí tuto možnost sdělil. Dala mi lístek s adresou tohoto migračního úřadu s tím, že je sice sobota, ale že tento úřad v sobotu funguje. Na základě informací od místních osob jsem tento úřad poměrně rychle našel. Na úřadě byla velice milá recepční, která mi sdělila, že migrační oddělení dnes nepracuje. Ukázal jsem jí papír s úředními hodinami daného oddělení, no právě v tu sobotu byla výjimka. Rozhodl jsem se navštívit policejní okrsek. No nevěděl jsem kde je. Cestou jsem oslovil krásné děvče, myslím, že její jméno bylo Nataša, ale nejsem si tím jist a ta mně tam nasměrovala. Jednalo se o jízdu několik stanic autobusem. Měla cestu také tím směrem. Vím, že pochází od Dagestánu. Vzpomínala, že se jedná o velice teplou oblast Ruska. Také vzpomínala, že její manžel má známé v Praze a že by se do Prahy velice ráda podívala. Na místní milici jsem dorazil. Na vrátnici byla rovněž mladá a krásná policajtka, která mě po vyslechnutí mého problému odporučila na konkrétní osobu. Při vstupu do policejní služebny míjím několik cel a přímo proti okénku u kterého jsem mluvil s milicionářem byly také cely a dveře se silnými mříži. No a za těmi zamřížovanými dveřmi byly dvě zadržené osoby, které upřely na moji osobu zlověstný pohled. U příslušného milicionáře jsem neuspěl, řekl že to nemají v kompetenci. Tak jsem se s nepořízenou vrátil do hotelu. Poprosil jsem paní manažerku, ať zavolá českou ambasádu. Ochotně zavolala, tam ale telefon nikdo nebral. Akorát tam byly nějaké české vzkazy. Cestou zpět do hotelu jsem navštívil několik dalších hotelů, ale všude bylo obsazeno. Pravděpodobně začínaly letní prázdniny. Paní manažerku jsem poprosil, aby se mi pokusila najít jiné ubytování, co se jí povedlo. Nebylo to v hotelu, ale na zbývající dvě noci jsem si pronajal byt v blízkosti stanice metra Aeroport. Když jsem v metru „studoval“ jak se vlastně daná ulice jmenuje, přimluvil se mi mladík, který seděl vedle mě, že tu ulici zná, že bydlí blízko. Odvedl mně ke vchodu daného domu a ještě telefonicky zavolal majitele bytu. Ten přišel okamžitě. Byt byl pěkný, čistý a pěkně zařízený. Dvě noci jsem v tomto bytě bydlel k mé naprosté spokojenosti. V okolí byly obchody a tržiště. Takže všechno zlé je na něco dobré, nebo žádná kaše se nejí tak horká jak se vaří. Akorát mi toto všechno zabralo hodně času, který jsem chtěl využít k návštěvě muzea tanku nedaleko Moskvy. Zbytek dne jsem byl na bleším trhu ve čtvrti Kreml Izmailovo. Sháněl jsem klasický ruský samovar, ale nesehnal jsem ho.
Neděle 1. 6. 2025
V tento den je mezinárodní den dětí. Bylo krásné počasí co jsem využil k návštěvě pro mě zajímavých míst. První byla Lomonosova universita nacházející se v blízkosti stanice metra Universitet. Universita stojí v krásném parku a její stavba je impozantní. Kousek od university je řeka Moskva a areál Lužniky. Ale v Lužnikách bylo hodně lidí, tak jsem změnil působiště a metrem jsem jel do stanice Bratislavskaja. V Bratislavě jsem 30 let žil, takže mám k tomuto městu vztah. Ve stanici jsou zobrazeny symboly Bratislavy – Bratislavský hrad a Děvín. Jelikož jsem příští den odlétal do Kaliningradu, tak jsem zjistil který autobus jede na Letiště Moskva Šeremetěvo. Autobus jel ze stanice Rečnoj vokzal. V blízkosti této stanice je krásný rozlehlý park s fontánami a přístaviště osobních lodí. Cítil jsem se tu nesmírně dobře a rozhodně se jednalo o krásné rozloučení s Moskvou.
Lomonosova universita v Moskvě
Pondělí 2. 6. 2025
Ráno vyrážím na Letiště Moskva Šeremetěvo. Z místa kde jsem bydlel jsem cestoval přes 2 hodiny. Ale vše jsem stihl v pohodě. V čekací hale pozorují letadla. Probudila se ve mně touha dálek. Také jsem zde viděl reklamu na české pivo Krušovice. Let do Kaliningradu byl v pohodě. Seděl jsem uprostřed dvou krásných mladých děvčat. Co jsem si mohl víc přát. Akorát jsem litoval toho, že nesedím u okna. V Kaliningradu jsem se opět ubytoval v komnatě oddycha na vlakovém nádraží v blízkosti kterého je i autobusák, ve kterém jsem si zakoupil jízdenku na příští den do Gdaňska. Ve známé jídelně jsem si dal oběd. Asi 30 km od Kaliningradu je městečko Zelenogradsk. Je to město které leží na břehu Baltského moře. V tomto městě je kromě pláží také museum koček. Město stojí za návštěvu, ale na to že ještě nebyla sezóna, bylo zde hodně lidí.
Moře v Zelenogradsku nedaleko Kaliningradu
Úterý 3. 6. 2025
V tento den mi končí ruské vízum a je nutné opustit Rusko. Autobus do Gdaňska mi jede odpoledne. Dopoledne využívám k prohlídce starých německých kupeckých domů a historické části Kaliningradu. Ve jídelně „stolovaja“ si dám chutný oběd a odebírám se pomalu k autobusu. Se mnou v autobuse cestují tři noční vlci a přede mnou sedí krásná mladá blondýnka z Chorvatska, pravděpodobně studentka studující v Rusku, která moc nesnáší jízdu autobusem. Poznal jsem to tak, že postupně bledla a sháněla nějaký lék. Na hranicích pracovnice ruské pasové kontroly si všimne ukrajinská razítka v mém pasu. Oznamuje mi, že si můj pas prozatím ponechá. Za krátkou chvíli se dostaví ruský pohraničník a jdu k němu na výslech. Je to úplně stejné, jako to bylo na začátku mé dovolené na hranicích v běloruském Brestu. Takže začátek a konec mého pobytu v Rusku je výslech jako odezva na to, že jsem nezávislý cestovatel, respektive na to že mám v pasu ukrajinská razítka, ačkoli jsou z roku 2023. Musím ale podotknout, že pracovník, který mně vyslýchal se ke mně choval velice slušně. Výslech spočíval v zjištění podrobností o mé identitě, kde v ČR bydlím, za jakým účelem jsem byl v Rusku, co jsem v roce 2023 hledal na Ukrajině, dále následovala prohlídka telefonu a fotoaparátu. V autobuse, který jsem zdržel asi hodinu už pomalu začínali probíhat sázky, zda mně Rusové z Ruska pustí, nebo si mně na místě ponechají a uhostí mně borščem. Ale vše dopadlo dobře. Co by to bylo za nezávislé, svobodné a dobrodružné cestování, kdybych na cestě neřešil drobné komplikace. To bych rovnou mohl být součástí stáda, který si vše nechá zorganizovat od cestovní kanceláře a pak se chlubí kde kdo byl a co ho to stálo. Naštěstí toto u mě nehrozí. Do Gdaňska přijíždíme pozdě odpoledne a za slunečního počasí. Rozloučím se s nočními vlky, zamávám krásné blondýně z Chorvatska a jdu na vlakové nádraží zjistit kdy mi jede vlak do Prahy. Pak jsem se opět na jednu noc ubytoval v chatce v kempu u moře. Před spaním se projdu po písečné pláži. Prostě pohodička.
Středa 4. 6. 2025
Ráno opouštím kemp. Cestou se dobře nasnídám a autobusem a pak tramvají jedu na nádraží. Vyměním ve směnárně peníze, koupím si jízdenku na vlak do Prahy a ještě mi zbyde čas na návštěvu potravin Biedronka, kde si kupují jídlo na cestu. Ve 12.29 odjíždím vlakem s názvem Baltic express z Gdaňska směr Praha. Ve vlaku potkávám jednu polskou rodinu, která jela se mnou autobusem z Kaliningradu. Ve Vroclavi měníme lokomotivu a z dlouhého vlaku zůstávají 4 vagóny směrující do Prahy. K večeru jede vlak přes nádherné Orlické hory. Cca ve 21:00 hodin přijíždíme do Prahy.
Závěr
Od 1.5.2025 jsem důchodcem na plný úvazek. První cíl, který jsem si stanovil jako důchodce bylo cestovat vlakem se zastávkami z Moskvy do Vladivostoku po Transsibiřské magistrále a zpět po Bajkalsko– amurské magistrále přes Komsomolsk na Amuru, Tyndu, Severobajkalsk do Tajšetu a následně po Transsibiřské magistrále do Novosibirsku byl splněn. Rusko je krásná země s hodnými a milými lidmi, kteří mají rádi svojí vlast a kteří se vyznačují vysokým vlastenectvím. Sankce, které Evropská unie a další státy uvalují na Rusko se neosvědčily a Rusko je obrátilo ve svůj prospěch. Hodně se zde staví a nabídka zboží v obchodech převyšuje nabídku zboží v České republice, zejména v potravinách, které jsou v Rusku domácí produkce. Cestování po železnici je pohodlné. Ve vlacích se nesmí kouřit a pít alkohol. Většinu vlaků doprovází vlaková milice, která rovněž tímto nasazením přispívá ke komfortu cestování. Nepřizpůsobiví cestující jsou z vlaku na nejbližší stanici vysazeny. Mnoho lidí mé generace vzpomínají na družební zájezdy do tehdejšího Československa. Všichni Rusové s kterými jsem mluvil jsou za dobré vztahy z Čechy a pořád nás berou jako bratrský národ. Nikdy nezapomenu, jak v den mých 65 narozenin mi gratuloval manažer vlaku a průvodčí, které se starali o komfort cestujících. Musím se pousmát nad tvrzením lidí s omezenými názory, kteří hlásají že v Rusku je hlad, že Rusové nemají co jíst a že nás nenávidí. Opak je pravdou.
Úplně na závěr doporučují lidem, aby jeli do Ruska a viděli na vlastní oči jak se Rusku daří a jaké ve skutečnosti Rusko a Rusové jsou a aby na základě těchto poznatků si vytvořili sami názor o Rusku.
Konec