Novým rumunským prezidentem byl ve druhém kole zvolen nevýrazný starosta Bukurešti Nicușor Dan. Poražen byl představitel „krajní pravice“, „nacionalista“, „radikál“ a „populista“ (abychom citovali alespoň několik nálepek, které mu zejména v Bruselu přilepili) George Simion. (institutvk.cz)
Volební účast byla nebývale vysoká 65 %, Dan získal 53, 8 % odevzdaných hlasů, Simion 46, 2 %. Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová v bezprostředním blahopřání Danovi si prý „ulehčeně oddechla, když se výsledek voleb dozvěděla“. O tom lze ovšem pochybovat, neboť i kdyby Simion vyhrál, jistě by se našlo něco, čím by šlo výsledek zpochybnit – vzpomeňme anulování výsledků prvního kola voleb loni v prosinci u „krajně pravicového“ Georgesca – a Rumuni by byli nuceni volit znovu tak dlouho, dokud by nebyl prosazen ten „správný“ kandidát.
Než se pokusím vyvodit z této aktuální rumunské zkušenosti několik obecnějších závěrů, stojí za to si říci, co Simion tak „krajně pravicového“ obhajoval, že von der Leyenové (a Macronovi, Tuskovi, Merzovi i Zelenskému jak jsme se dozvěděli) „spadly kameny ze srdcí“, neboť zřejmě méně vadil kandidát sám, ale více překážel jeho politický program.
Simion kandidoval za národně konzervativní stranu Aliance pro unii Rumunů. Jeho program nijak nevybočoval z programu této strany. Nezpochybňoval členství Rumunska v Evropské unii, „pouze“ byl kritický k rozhodovacím procesům v unijních institucích, které považuje za „nedemokratické“. Simion nezpochybňoval členství Rumunska v NATO, nepodporoval však další posilování této aliance směrem na východ. Simion se ve svém programu zastával etnických Rumunů žijících na Ukrajině, když tvrdil, že „jejich práva na život dle svých tradicí“ jsou na Ukrajině omezována. I proto Simion odmítnul další bezvýhradnou podporu vyzbrojování Ukrajiny a tvrdil, že „není v zájmu Rumunů, aby v této zemi pokračovala válka“. Alespoň tolik ze Simionových názorů, za které mu byl například zakázán vstup na Ukrajinu, je považován za nepřítele této země a za své kritické postoje k současné podobě evropského unifikačního procesu označen za „protievropského“ politika.
Nu, bylo toho dost na to, aby se rumunským prezidentem měl stát někdo jiný. Sice nepříliš známý, zato proevropský, proukrajinský a „nezávislý“ metropolitní liberál Nicușor Dan. Ukrajinský prezident Zelenskyj příznačně označil jeho vítězství za „významný okamžik v budování našeho přátelství a naší Evropy“.
Rumunskou politickou zkušenost si zkusme zobecnit. Ač nejsem znalec detailních vnitřních poměrů v Rumunsku a zdráhal bych se vyslovovat jednoznačné a rozhodující soudy, jistou pachuť „boje proti nežádoucím“ opakované prezidentské volby nejen v této zemi, ale i v Evropské unii, zanechávají.
Georgescu byl loni z politické soutěže vyřazen pro podezření, že předvolební boj byl ve finální fázi ovlivněn dezinformační kampaní přicházející z Ruska. Totéž se stalo Simionovi. Georgescu upozorňoval na manipulace s volebními hlasy, Simion krátce před volbami varoval ústřední volební komisi, že prý do volebních seznamů bylo zapsáno 1 800 000 hlasů o kterých „doufá, že nevstanou z mrtvých a nepůjdou volit“.
Nedovolil bych si zpochybňovat výsledky rumunských voleb, pouze ona radost těch, kteří už prokazatelně měli prsty v machinacích s volebními kampaněmi (von der Leyenová a její útoky na polskou pravici, Jourové obviňování Orbána, Macron a Le Penová, Merz a AfD, Tusk a PiS v Polsku) je mi varovným zdviženým prstem, který mě nabádák velmi opatrnému a střízlivému hodnocení.
Českou republiku čekají na podzim parlamentní volby. Premiér Fiala tvrdí, že „půjde o všechno“. O všechno šlo také v Rumunsku, v Německu, o všechno má jít v příštích francouzských prezidentských volbách. A tam, kde „jde o všechno“, je, jak se zdá, všechno také dovoleno. Obviňování ze zahraničního ovlivňování voleb, obviňování z dezinformačních kampaní, neoprávněné útoky na politické konkurenty na základě vysloveně smyšlených argumentů, obviňování z finančních machinací i údajné manipulace s volebními seznamy (my už máme uzákoněnu obtížně kontrolovatelnou korespondenční volbu). A prezident Pavel už dokonce prohlásil, že „nejmenuje ministry budoucí vlády nikoho, kdo zpochybňuje naše členství v EU nebo NATO“. Není tato pozice jistým, dopředu záměrně vypuštěným,varováním, že v určité (v naší zemi ovšem asi nereálné) politické konstelaci nebude nejvyšší ústavní činitel respektovat výsledky svobodných voleb?
Berme rumunskou zkušenost posledního půl roku jako významnou lekci, ze které je nezbytné vyvodit odpovídající poučení. Minimálně to, že v evropském volebním „mustru“ už nemusí jít o demokracii založené na svobodných volbách. Ostatně otevřeně to vzkázal americký ministr zahraničních věcí Rubio do Německa: „Jste už jenom tyranie zakrytá za maskou demokracie“.
Pokud by na Rubiově tvrzení mělo něco být – a volby v Rumunsku zklidnění nepřinesly, spíše naopak – pak už je to hodně zlé!