V roce 1962 vyšla ve Spojených státech kniha amerického bezpečnostního analytika Herman Kahna „Přemýšlení o nemyslitelném“ (Thinking about the Unthinkable) s pozoruhodnou předmluvou Raymonda Arona. Stala se – ve stínu nadcházející Kubánské krize a vrcholící studené války – téměř okamžitě bestselerem, neboť jejím obsahem bylo autorovo přemýšlení o do té doby nemyslitelném i morálně nepřijatelném tématu: jaké okolnosti a za jakých podmínek mohou být jaderné velmoci vtaženy do nukleárního konfliktu, a jaké politické a strategické chyby velmocenských politik mohou vyústit ve válku s katastrofálními důsledky. Kniha byla téměř okamžitě přeložena do řady světových jazyků, v Československu vyšla pozoruhodně brzy již v roce 1966. (institutvk.cz)
Od vydání knihy uplynulo více než šedesát let, leccos se v politickém a strategickém myšlení proměnilo, nicméně jedna Kahnova úvaha (detailně Kahnem popsaná jako rozhodující fáze „eskalačního žebříku“) je stále platná: jak by asi reagovala jaderná velmoc, kdyby byla svým jaderným protivníkem zatlačena do situace, ve které se bude cítit výrazně omezena v rozhodování o své budoucnosti? Do takové pozice, ve které bude cítit, že samotná její existence je vážně ohrožena? Nesáhne v takovém případě k použití jaderných zbraní?
Září 2026. V Kyjevě se koná jakási bezpečnostní konference s názvem Yalta European Strategy pořádaná ukrajinským miliardářem Viktorem Pinčukem. Hlavním řečníkem byl polský ministr zahraničních věcí Sikorski. Ten, podobně jako v minulosti, vystoupil s nepochopitelně bojovným a útočným projevem. Prohlásil, mimo jiné, že „kdyby se Rusko rozhodlo na nás zaútočit, porazili bychom ho velmi rychle“, chvástal se, že „v letectvu máme [nad Ruskem] obrovskou převahu, a to i bez započítání amerických sil“, vyhrožoval, že „pokud Ukrajina vyřadila polovinu ruských rafinérií za šest měsíců, my bychom vyřadili druhou polovinu za šest týdnů“ a vybízel k akci, ve které „je třeba bombardovat ruské zdroje, válka pak sama vyhasne“. Sikorski si samozřejmě neodpustil ani výsměšnou úvahu, když řekl, že „původní ambice Putina zvrátit důsledky rozpadu Sovětského svazu a … vytvořit jakousi Jaltu číslo dvě … se ukazují být nedosažitelné“.