Těch deset dní mezi 10. a 20. únorem 2025 si dobře zapamatujme. Událo se v něm několik zlomových událostí, které si musíme v paměti dobře uchovat. (institutvk.cz)
Událost první: vystoupení nového amerického ministra obrany Peta Hegsetha před fórem tzv. Kontaktní skupiny o Ukrajině v Bruselu. Naprosto zděšeným účastníkům Hegseth, mimo jiné, sdělil, že „Ukrajina pravděpodobně nebude existovat v hranicích před rokem 2014, … protože honba za ideálem takové Ukrajiny je iluzorní“, že „členství Ukrajiny v NATO není realistickým cílem“ a že „v rámci jakékoli bezpečnostní záruky nebudou na Ukrajině rozmístěni američtí vojáci“. Dobře, nebo špatně?
Událost druhá: zlomový, překvapivý, zbytek světa šokující devadesátiminutový telefonický rozhovor mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem. Zjevně velmi otevřený, zjevně zkoušející otevřít novou historickou kapitolu dějin obou velmocí i, konec konců, celého světa. Dobře, nebo špatně?
Událost třetí: hned na začátku Bezpečnostní konference v Mnichově vystoupil americký viceprezident J. D. Vance. Poděkoval za pohostinství a vyjádřil účast s obětmi islamistického teroristického útoku, který se v těchto dnech v Mnichově odehrál. Sklidil potlesk. Poděkoval a řekl, že to „bude dnes pro něho potlesk poslední“. A pak to začalo: účastníci v sále nestačili dýchat, když Vance bez bázně a zcela otevřeně řekl, že „se metody potírání svobody projevu v dnešní Evropě podobají těm sovětským … a Sověti přece nebyli ti dobří hoši“, vysmál se „byrokratům z Evropské komise“, když citoval hrozby jednoho z nich, že „dopadnou-li volby v Německu špatně, budeme s nimi muset něco udělat“, vmetl zděšeným posluchačům do očí argument, zda si opravdu myslí, že „demokracie v Rumunsku byla tak křehká, že ji bývalo mohlo zničit pár set tisíc dolarů investovaných do dezinformací“ a doporučil Evropanům trpělivost, neboť „americká demokracie přežila deset let řádění Gréty, vy snad vydržíte pár měsíců s Elonem Muskem“ atd., atd. Viceprezident J. D. Vance vystoupil otevřeně, beze strachu, přijel bez politické korektnosti do Mnichova říci, že EU může být dnešníma americkýma očima považována za spojence už jen těžko. Dobře, nebo špatně?
Událost čtvrtá: šéf Mnichovské bezpečnostní konference Christoph Heusgen se na konci svého závěrečného vystoupení rozplakal. Přímočaré americké Trumpovy, Vanceovy a Hegsethovy politické údery evropské sebestřednosti neusnesl. Nevím proč, ale s jeho pláčem jsem si vzpomněl na pohřeb sovětského vůdce Brežněva. Taky jeho rakev u Kremelské zdi hodili do hrobu tak zvláštně, že to znělo jako velký konec jedné zlé éry. Dobře, nebo špatně?
Událost pátá: Francouzský prezident Macron svolal okamžitě po zdrcujícím „mnichovském výprasku“ od Američanů do Paříže neformální setkání lídrů několika rozhodujících evropských zemí. Česko pozváno nebylo. Asi to s onou vládní „diplomacií Václava Havla“ není tak slavné, asi moc neplatí Fialovo „vrátili jsme Česku respekt v zahraničí“, asi jsme si tolik opěvovanou a do nebes vynášenou „muniční iniciativou“ příliš podpory nedobyli. Ani „generál NATO“ Petr Pavel na schůzku pozván nebyl. České vládní koalici se tak, kromě mezinárodní i domácí ostudy, navíc rozpadá její hlavní předvolební argument „Západ, nebo Východ“. Dnešní USA na Východ hned tak nedostanou. Dobře, nebo špatně?
Událost šestá: snad už konečně na řadu přichází diplomacie. Do Saudské Arábie míří špičkoví diplomaté svých zemí: Američan Marco Rubio a Rus Sergej Lavrov. Zatímco Ukrajina i západní Evropa pláčí, že u jednání v Rijádu nebudou, Rubio a Lavrov vzkazují světu, že jejich setkání „bude víc, než jen rozhovory o Ukrajině“, ale „má jednat o obnově celého komplexu rusko-amerických vztahů“. Oba tvrdí, že budou pokračovat v zadání svých prezidentů „ukončit absolutně abnormální období v historii obou velmocí“ a ve smyslu zadání Trumpa i Putina „obnoví dialog o všech problémech, které je třeba – ať tak, či onak – řešit ve spolupráci Ruska a Ameriky“. Rubio i Lavrov budou hledat cestu Ruska k USA a naopak. U toho nikdo jiný být nemůže. Dobře, nebo špatně?
Šest událostí posledního týdne. Co je dobře, co špatně?
Je dobře, či špatně, že jaderné velmoci se rozhodly hledat společnou řeč? Je dobře, nebo špatně, když je konečně v Mnichově (jako J. D. Vance) či v Bruselu (jako Pete Hegseth) nastaveno Evropanům zrcadlo naší evropské beznaději a politickému zoufalství? A je dobře, či špatně, když nám – Česku – evropské velmoci ukáží, že naši zahraniční a bezpečnostní politiku vlastně po celou tu dobu zřejmě považovaly pouze za vazalské a poddanské chování, kterého si nijak zvlášť neváží a české moralizování o „přepočítávání grošíků“ dokonce považují za přítěž?
Dnešní text jsem uvedl hádankou: dobře, nebo špatně. Odpovídám za sebe: šest událostí, šestkrát dobře. Souhlasíte-li, pak si tento týden uprostřed února 2025 dobře zapamatujme a požadujme po české vládní i opoziční politice nalezení objektivních poučení.
Kritéria jsou jasná:
– Pochopili jsme konečně, že hájit zájmy jiných na úkor zájmů vlastních se v zahraniční politice nevyplácí?
– A kdo už konečně za ten amatérismus, za to obětování naší země ponese zodpovědnost?