Komentátor Ivan Hoffman kritizuje proměnu současné politiky v mediální spektákl, v němž o úspěchu stále častěji rozhoduje popularita a schopnost přitáhnout pozornost, nikoli odbornost či charakter. Podle něj politické strany rezignovaly na systematickou práci s odbornými osobnostmi a dávají přednost „volitelným“ tvářím, což vede k úpadku politické kultury, ztrátě důvěry veřejnosti a proměně politiků v celebrity. Tento vývoj má podle Hoffmana naprosto devastující vliv nejen na politiku samotnou, ale na celou společnost. (parlamentnilisty.cz)
Při pohledu na politiku se vnucuje člověku pocit, že je svědkem nějakého nedorozumění. Kdekdo už upozorňuje, že v politice přibývá lidí, kteří do ní nepatří. Současně platí, že právě lidi, kteří do politiky nepatří, je nejvíce vidět. No a podle toho, co je k vidění, se politika posuzuje, neboť sotva může být předmětem zájmu něco, co není vidět.
Zatímco v korporátu existují přísná kritéria při výběru managementu, neboť najmout neschopného ředitele je nejlepší způsob, jak přivést firmu na buben, v politice se běžně uplatní naprostý vůl a úplná kráva. Netřeba být konkrétní, protože potíž není v tom, že někomu není shůry dáno, anebo že se mu nedostalo výchovy. Potíž je v systémovém selhání politického systému, který politickou realizaci sprosťáka, darebáka anebo blbky legitimizuje.