Mírou nerozumu by se podle Ivana Hoffmana mělo stát přirovnání „stupidní jako Brusel“. V komentáři pro ParlamentníListy.cz píše o neodvratné srážce s realitou, která čeká eurokratickou kombinaci zelených tunelů, ropných šoků a ukrajinské vojenské kampaně. Kdyby se nás to tak bolestně nedotýkalo, doporučil by komentátor už připravit popcorn. (parlamentilisty.cz)
Přirovnat evropskou vrchnost k pštrosovi, strkajícímu hlavu do písku, je vadná metafora. Pštrosa jako tvora, co nechce vidět realitu v naději, že si tím pomůže, vykreslil římský historik Plinius a stvořil tak mýtus, který se s pštrosy vleče už dva tisíce let. Ve skutečnosti pštros není bojácný ani blbý. Troufne si na něj jenom lev. A dlouhý krk coby periskop monitorující eventuální hrozby je pštrosovou komparativní výhodou.
Hledáme-li výstižnou metaforu k počínání bezradnému, nerozumnému a směšnému, přirozeně se nabízí říct: „Stupidní jako Brusel.“ Vlastně je divné, že to už dávno nezlidovělo, vzhledem k tomu, co většinový politický kartel v režii lobbistů v Evropském parlamentu předvádí. Jak asi naši eurokrati naloží s energetickou krizí, které šli kreativně naproti zelenými tunely a likvidační diverzifikací? Zatím připomínají pověstné tele, které hledí na nová vrata.
Srážka s realitou je přitom neodvratná a odpočítávání běží.