24 hodin denně a 7 dní v týdnu jsme vystavení eurounijní propagandě, píše Ivan Hoffman. A přidává návod, jak tomuto náporu čelit. (parlamentnilisty.cz)
Manuál pro boj s dezinformacemi je jasný: kontrovat pravdou.
Není to samozřejmě tak lehké, jak se to řekne. 24 hodin denně a 7 dní v týdnu jsme vystavení eurounijní propagandě, korporátní média do zblbnutí omílají brusselské narativy a dezoláti z politických neziskovek, co se tváří být mluvčími občanské společnosti, jsou trojským koněm, když naším jménem požadují liberálně demokratickou šikanu a buzeraci. K tomu zde máme lokální politiky, servilní ke globálnímu byznysu, a s unií kolaborující donašeče a cenzory, co nás otravují nikoli za peníze, nýbrž z pilnosti.
Mezi lumpy a hlupáky je třeba rozlišovat, i když způsobují stejnou škodu. Politický lump zůstává lumpem za všech politických konstelací, pouze mění dres čili loajalitu k různým režimům. Je stejným lumpem v kapitalismu, jakým byl za socialismu, a kdyby se vrátil feudalismus, byl by lumpem feudálním. Naproti tomu politický hlupák je lumpem na jedno použití. Má jediný dres a ten když vynosí, pověsí s ním na hřebík i politiku. Rozlišovat mezi politickými lumpy a politickými hlupáky je třeba proto, že ti první patří usvědčit, odsoudit a zavřít až zčernají, zatímco těm druhým odpouštíme, neboť se naivní účastí na propagaci diktatury již morálně potrestali sami.
Pozorujeme typickou situaci, kdy zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ Bruselští zloději, korupčníci a lháři (neboť kdo krade, ten jak známo také lže), stále na někoho ukazují prstem, něčím vyhrožují anebo straší, v naději, že odvrátí pozornost od své neschopnosti a nenechavosti. Neprokoukne to každý, mnoho slušných lidí naletí, protože se politikou nezabývají. Co se řekne v televizi, berou jako hotovou věc, neboť slušným lidem zpravidla chybí tykadla, pomáhající odhalit záludnosti editorů a moderátorů.
Propaganda jen zřídka pracuje s nepravdou. Manipulace je většinou založena na uvěřitelných polopravdách. Jsme vystaveni informacím, které jsou neúplné, vytržené z kontextu, anebo informacím tendenčně komentovaným. Především ale propagandista předstírá dobrý úmysl, péči o veřejné blaho, slibuje šťastné zítřky a maže nám med kolem huby. Když se propaganda nepotkává s realitou, tím hůř pro realitu. Propagandista s oponenty nediskutuje, kritiku nevyvrací, nýbrž ignoruje. S eurounijními ignoranty je těžká řeč.
Jak se tedy bránit? Nejlepší obrana je samozřejmě útok. Nikam nevede vyvracet různá nařčení, vyprošovat si urážlivé nálepky či dementovat lživá obvinění. Na hulváty defenziva neplatí. Lepší je ofenziva. Čím méně jsou eurolumpové a europropagandisté k užitku, tím více jsou pro legraci. Unijní agenda je nevyčerpatelným zdrojem pro toho, kdo si libuje v sarkasmu a ironii. Taková koncentrace pitomců na jednom místě, jako je tomu u bruselské byrokracie, je jednoduše k nezaplacení. Co nápad, směrnice či nařízení, to lahůdka pro milovníky černého humoru.
Ani ten, kdo není veselé povahy, ovšem nemusí zoufat. Zlotřilé fungování EU je příležitostí k nikdy nekončící investigaci. I odhodlaný amatér může úspěšně zaznamenat nepravosti i s jejich konkrétními pachateli pro budoucí účtování. Je dobré, když lumpové vědí, že se o nich ví. Monitorovat škody, aby je jejich pachatelé mohli dostat k úhradě, je dobrý způsob jak se v současném marasmu zabavit. Pokud tedy člověk nemá nic užitečnějšího na práci, a není mu lhostejné, jak se tu brusseláci drze roztahují.