V Evropě hrozí jaderná válka, říká generál Erich Vad. (facebook.com)
Tento článek se poprvé objevil v Berliner Zeitung, odkud ho převzala švýcarská Weltwoche.
Erich Vad je penzionovaný brigádní generál, manažerský konzultant a novinář. V letech 2006 až 2013 byl vedoucím skupiny v berlínském spolkovém kancléřství a vojensko-politickým poradcem kancléřky Angely Merkelové.
Celý článek:
„Prakticky bez kritické pozornosti médií a bez veřejné diskuse se vláda USA a německá spolková vláda v rámci summitu NATO 10. července 2024 dohodly na rozmístění raket, řízených střel a nadzvukových zbraní s dosahem 460 až 3 000 kilometrů v Německu, a to od roku 2026.
V odůvodnění se uvádí, že musí být odstraněna mezera ve schopnostech NATO v pozemních zbraňových systémech ve srovnání se srovnatelnými ruskými systémy, jako jsou raketové systémy Iskander v Kaliningradské oblasti. Hlavním cílem umístění raket je umožnit USA použít v případě války zbraňové systémy z Německa, se kterými mohou pracovat s minimálními dobami letu projektilů do hlubin Ruska k neutralizaci příslušných ruských základen, aniž by byly ohroženy USA samotné .
V nejhorším případě bude bezpečnost Německa, možná i Evropy, oddělena od bezpečnosti Severní Ameriky a bude možná jaderná válka omezená na Evropu. No-Go zahraniční a bezpečnostní politika z německé perspektivy!
V důsledku toho bude Rusko reagovat dalším rozmístěním systémů středního dosahu na západě země a v Bělorusku, čímž se naše země stane ještě významnějším cílem pro ruské jaderné zbraně. Tím nevyhnutelně začíná spirála přezbrojování s Německem v centru.
Dvoustranná americko-německá dohoda reaguje na odpovídající ruskou hrozbu a zvyšuje nebo posiluje vojenské odstrašení aliance NATO. Protože by však Německo bylo v případě války oblastí nasazení a logistickou platformou aliance, je zcela bezbranné německé obyvatelstvo vystaveno velmi vysokému riziku, aniž by se ho na to kdokoli zeptal. Riziko v případě války se také týká výhradně naší země a nesdílí jej ostatní alianční partneři.
Věci byly úplně jiné, když se NATO v roce 1979 rozhodlo pro dovybavení: V té době byli další spojenci připraveni rozmístit americké raketové systémy na svém území. Význam rozhodnutí byl sdílen s ostatními spojenci a byl také spojen s odzbrojovacími opatřeními.
Zejména Německo tehdy přikládalo velký význam tomu, aby se nenechalo z hlediska bezpečnostní politiky oddělit od ostatních, jako tomu je v případě nedávného rozhodnutí. Tehdejší spolkový kancléř Helmut Schmidt svázal své politické přežití právě s touto otázkou, významnou z hlediska alianční politiky a existenční z hlediska národních zájmů. Jako kancléř Helmut Kohl nakonec vládní rozhodnutí v roce 1983 – po rozsáhlé diskusi a hlasování v německém Bundestagu – realizoval.
Proběhla také široká, kontroverzní vnitropolitická a vnitroalianční diskuse. Relativně nová politická strana v té době, Zelení, se v této debatě prosadila a vedla veřejný postoj proti jednostrannému nasazení raket. K nasazení nakonec došlo, ale z německého pohledu to bylo nezbytné v kombinaci s diplomacií, dialogem a deeskalací opatření na odzbrojení a kontrolu zbrojení.
Současný záměr nasazení má na druhou stranu řadu kritických, sporných a politicky diskutovaných slabých míst:
Především je to čistě bilaterální dohoda, nikoli dohoda uzavřená společně v rámci aliance NATO. Přijaté bilaterální rozhodnutí také nebylo učiněno po odpovídající, hloubkové diskusi v rámci aliance. Na rozdíl od principu sdílení zátěže a rizika dochází k nasazení výhradně v Německu, které se dramaticky odhaluje a vyhraňuje politicky i z hlediska své bezpečnosti. Umístění amerických zbraní v Německu v případě války nepodléhá suverénní, národní rozhodovací pravomoci. Alespoň to není v prohlášení upraveno.
O tomto závažném rozhodnutí dosud neproběhla žádná veřejná, politická a parlamentní diskuse a zvážení. Dohoda má v sobě prvky, které částečně podporují bezpečnost, ale jako celek ji masivně ohrožuje. Prohlášení o nasazení umožňuje překvapivý útok proti Rusku, zejména s ohledem na hypersonické zbraně. To by však v případě války mohlo vést k nekontrolovatelnému účinku a protiakcím, které by postihly pouze naši zemi.
Kromě toho je předvídatelná odpovídající adaptace ruského plánování jaderného cíle směrem k Německu a také ruské jaderné dovybavení.
Také neexistuje žádná politická souvislost mezi zamýšleným nasazením a opatřeními směrem k odzbrojení. Neexistuje také žádný podnět pro výměnu názorů s Ruskem o nasazení raket, které by podpořilo bezpečnost Německa.
Je naléhavě nutné zabývat se těmito kritickými body v nezbytné politické diskusi. Kromě toho by spolková vláda měla na podzim 2024 s novou americkou administrativou hovořit o nástupnické smlouvě po smlouvě o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF) s vhodnými ověřovacími mechanismy, která je z evropského pohledu pro naši bezpečnost nepostradatelná,“ končí svou analýzu generál Erich Vad.