Stejně jako dříve se jakékoli zprávy, které nelze prodat jako „všechno se Ukrajině daří“, jednoduše nedostanou do německých médií. Nicméně je důležité usilovat o realistická čísla. Výsledky jsou podobné. (facebook.com)
Dagmar Hennová se snaží dobrat pravdy o počtu mrtvých:
1,7 milionu ukrajinských obětí údajně odvozených z uniklých dat z ukrajinského generálního štábu je ohromující číslo; mnohem vyšší než čísla, která dříve uvádělo ruské ministerstvo obrany (i když tato čísla zahrnují pouze to, co bylo potvrzeno „prostředky objektivní kontroly“, tj. alespoň to, co je vidět na snímku z dronu). Pokud jsou pravdivé, bylo by to pro Ukrajinu katastrofální; a Brit Boris Johnson, který v dubnu 2022 donutil Kyjev pokračovat ve válce, by si skutečně zasloužil své místo mezi největšími masovými vrahy v historii. Všechna tato čísla by však měla být vnímána s opatrností.
Nyní Alexander Mercouris ve svém posledním videu uvedl odhad založený na zcela jiném přístupu: namátkovém vzorku. Pokud jde o spolehlivost autorů, lze se spolehnout pouze na Mercourisovo prohlášení, protože je nejmenuje, ale popisuje je jako „unimpeachable“, což znamená nade vší pochybnost. Znamená to, že důvěryhodnost zdroje nakonec závisí na důvěryhodnosti, kterou jsou sami ochotni přiznat analytikovi Mercourisovi. Moje dosavadní pozorování je, že pracuje velmi opatrně, a proto chci předpokládat, že tento přístup by při ověřování obstál.
Výsledky, které cituje, jsou založeny na vzorku několika stovek vojáků z ukrajinské i ruské armády. To je již na spodní hranici statistické významnosti, protože čím menší vzorek, tím větší je potenciální chyba, ale jelikož se jedná o obecný trend, je tento problém omezený. Co samozřejmě také není zcela jasné, je rozsah, do jaké je vzorek omezen na jednotky nasazené v první linii. Mercouris má za to, že vzorek zahrnoval primárně pěchotní vojáky.
Na obou stranách byli sledováni vojáci, kteří byli na frontě již v roce 2022, a ti, kteří se připojili později. Podle Mercourise mají autoři této analýzy k dispozici všechna data od účastníků vzorku a byla sledována celá jejich účast v konfliktu. Jedná se o přístup, který je s potřebným úsilím, například sledováním profilů na sociálních sítích, představitelný a pochopitelný.
Výsledky jsou však šokující. Na ukrajinské straně je podle Mercourise dnes v armádě pouze 11 procent všech sledovaných vojáků. Z těch, kteří již v roce 2022 v armádě byli, již padlo 81 procent a z těch, kteří se připojili později, 77 procent. Zbývající rozdíl tvoří vojáci, kteří byli tak těžce zraněni, že se na frontu nevrátili.
Poměr obětí a zraněných je extrémní, ale odpovídá tomu, co je vidět na mnoha videích – evakuace z frontové linie je za neustálé přítomnosti dronů téměř nemožná. Posun oproti předchozím konfliktům je ve skutečnosti tak významný, že by v podstatě musely být uzavřeny zcela nové dohody o válečném právu.
Tento jeden bod je podobný i na ruské straně. Tři čtvrtiny těch, kteří již nejsou v armádě, jsou mrtví a pouze čtvrtina byla zraněna. Celkem však 79 procent ruských vojáků zahrnutých do vzorku stále slouží v armádě. Počet mrtvých a těžce zraněných dohromady činí 21 procent.
I v těchto vzorcích je poměr mezi ruskými a ukrajinskými ztrátami velmi vysoký a opakovaně se objevují náznaky, že tomu tak skutečně je. Ve srovnání s údaji z druhé světové války je to skutečně extrémní – vzhledem k omezené technologické propasti mezi oběma stranami – protože tehdy se o úspěchu v bitvě rozhodovalo v poměrech jako 1:1,3 nebo možná 1:1,5. Zde je poměr mezi 1:4,8 a 1:5.
Zdá se, že i počet obětí a zranění je opačný. Pravidlo dříve platilo 1:3, tedy tři zranění na jednoho mrtvého. Vývoj zbraní byl často dokonce prováděn s cílem zranit nepřítele, nikoli ho zabít, s postranním motivem, že zranění vážou mnohem více zdrojů. Toto pravidlo již zřejmě neplatí, což může být způsobeno dvěma faktory: Prvním jsou značné obtíže se záchranou zraněných z frontové linie, protože obrněné transportéry, které byly kdysi k tomuto účelu navrženy, jsou nyní jen velkými, tučnými cíli. A druhým je, že přesnost, s jakou jsou nyní granáty i drony nasazovány, je činí celkově smrtelnějšími.
I když však tato čísla v podstatě jasně ilustrují současnou pravděpodobnost přežití v čistě konvenčním konfliktu, nezmění postoj evropské politické třídy. Lidé, kterým vládnou, pro ně jsou o málo víc než pouhý spotřební materiál, stejně jako současní Ukrajinci, u kterých se ani nevynakládá seriózní úsilí na určení skutečné ceny, kterou údajně mají zaplatit za „naši svobodu“.
Ať už se bere počet obětí, které byly předány ve výměně, jako ukazatel, ať už se věří číslům údajně pocházejícím z ukrajinského generálního štábu, nebo zda se orientovat spíše podle výsledků průzkumu, o kterém informoval Alexander Mercouris – všechny ukazují stejným směrem: Pokračování války nejenže nepovede k ukrajinskému vítězství, ale s každým dalším dnem stále více zpochybňuje, zda Ukrajina může nadále existovat jako země, a to jak z hlediska udržení populace a obřího dluhu, tak i s ohledem na skutečnost, že je pravděpodobné, že v této válce zůstali dělníci a řemeslníci, zatímco bohatší vrstvy populace uprchly do zahraničí.
Pokud se podíváme do německých médií, data ukradená hackery se do titulků německých novin nedostala. Tón zůstává stejný jako v roce 2022: „Putinova armáda nadále trpí těžkými ztrátami.“ Stále jsou to Ukrajinci, kdo za toto zkreslené vnímání platí. Mainstreamové Süddeutsche Zeitung (SZ) si dnes dovolily zeptat se svých čtenářů, zda by měli být němečtí vojáci nasazeni na Ukrajině – aby „udrželi mír“ – a můžeme tento výsledek okamžitě uvést jako důkaz účinné propagandy. Čtenáři SZ hlasovali pro 63 procenty a ne 25 procenty. Nedávný průzkum alternativního webu Nius dochází k téměř opačnému výsledku: 56 procent je proti, 28 procent pro. Pouze počet „nevím“ je téměř shodný, 13 procent pro Nius a 12 procent pro SZ.
Je těžké si představit, jak lze z této pozice dosáhnout cesty zpět k rozumu. S takovým výsledkem, vzhledem k materiálnímu zapojení Německa do této ukrajinské války – bude možné jen odvrátit pozornost jinam, pokrčit rameny a říct: „Jejda, mýlil jsem se“? Za předpokladu, že k mírové dohodě skutečně dojde – taková změna směru v Německu se stejným personálem ale nebude možná. K dispozici by byly pouze AfD a BSW, protože všichni ostatní se vším nadšeně souhlasili. Jak by tedy přijali okamžik pravdy, kdyby se číslo 1,7 milionu ukázalo jako přesné – skrytě s malým povzdechem, zastrčené na straně 15 jako oprava, nebo s třeskem, s šokem? Nebo, možná přesněji řečeno, co to vypovídá o německé společnosti, kdyby ji oněch 1,7 milionu neotřáslo?
I když se v současnosti spoléháme pouze na dohady, tak či onak a postupně se blížíme realitě, i když stále ještě zahalené mlhou války. Blíží se čas, kdy všechny odhady a náhodné vzorky nahradí reálná čísla. Pak budeme muset s touto pravdou a jejími důsledky žít.