Tak zhruba pojala zpravodajství o právě skončeném setkání Šanghajské organizace pro spolupráci německá média. Naše (česká) pro jistotu téměř mlčela. (facebook.com)
Kriticky a s humorem to hodnotí Jens Berger na webu NachDenkSeiten:
Hlavy států ŠOS – aliance deseti států zastupujících téměř polovinu světové populace, včetně Číny, Indie a Ruska – se sešly v neděli a pondělí v čínském Tchien-ťinu. Německá média vnímala „darebácký summit“ (BILD) jako útok na náš milovaný „světový řád založený na pravidlech“, který, jak se zdá, existuje jen v myslích berlínských novinářů. Teď jsou uraženi. Co si to ten Číňan vlastně dovoluje? Novináři zřejmě truchlí nad „starými dobrými časy“, kdy Čína a Indie ještě tančily podle melodie Evropanů. Ale ty dny jsou pryč a už se nevrátí.
V roce 1858 byl svět stále v pořádku. V tom roce – po dvou „opiových válkách“ a hrozbách prostřednictvím politiky dělových člunů – podepsali Číňané Tchien-ťinskou smlouvu, v jejímž důsledku evropské koloniální mocnosti, od Velké Británie přes Německo až po Rakousko-Uhersko, později zřídily v Tchien-ťinu a dalších městech svá „koncesní území“ – zóny volného obchodu v architektonickém stylu koloniálních vládců, v nichž Čína neměla žádné slovo. Na konci 19. století procházely Tchien-ťinem „Rue de la France“, „Victoria Road“ a „Wilhelmstraße“. Ta byla po první světové válce přejmenována na „Woodrow Wilson Road“, protože USA převzaly sféru vlivu Německa v Číně.
Pro Čínu to byla doba ponížení, protože Říše Středu se považovala za civilizační centrum světa. A v jistém smyslu byla století před industrializací také asijskými stoletími, i když se to v Evropě sotva ví. Podle odhadů ekonomického historika Anguse Maddisona více než polovina globální ekonomické produkce v předindustriální době připadala na Čínu a indický subkontinent. Po Tianjinské smlouvě trvalo téměř století a půl, než se rovnováha sil ve světě dostatečně změnila, aby Čína a Západ byly alespoň na stejné úrovni.
Dnes státy ŠOS představují téměř polovinu světové populace a s kombinovaným HDP kolem 30 bilionů amerických dolarů a mají pouze poloviční ekonomickou produkci zemí G7. To jsou však pouze nominální čísla; Po očištění o kupní sílu státy ŠOS již předběhly státy G7 a na rozdíl od nich státy ŠOS vykazují silný růstový moment. Studie MMF předpovídají, že po očištění o kupní sílu Čína sama o sobě předběhne všechny státy G7 dohromady ve 30. letech 21. století, a Indie sama o sobě předběhne státy G7 kolem roku 2050. Ekonomika ale není všechno.
Ale ani mimo ekonomickou sféru se situace nijak neliší. Zejména Čína Západ v mnoha oblastech již dávno předběhla – ať už jde o patenty, domácí politickou stabilitu, mezinárodní reputaci nebo jednoduše fungující infrastrukturu. To je samozřejmě na Západě vehementně popíráno. Protože co nesmí být, to nemůže být. Představa, že státy jako Čína, Indie nebo – nedej bože – Rusko mají vůbec slovo v geopolitických otázkách, stačí k tomu, aby zastánci západní dominance zalapali po dechu. Reakce německých médií na summit ŠOS – ze všech míst zrovna v Tchien-ťinu – to opět s neúmyslným humorem demonstrují.
„Hlavy států Číny, Severní Koreje, Ruska, Běloruska, Íránu a Turecka se setkávají – to, co zní jako začátek vtipu, je ve skutečnosti vážné. Toto setkání se koná. […] Scházejí se despotové světa.“ Těmito slovy uvedla moderátorka veřejnoprávní ZDF Dunja Hayali svou reportáž o setkání ŠOS v ranním magazínu ZDF. Když její kolegyně zmínila, že „je tam i Putin“, Hayali kroutí hlavou zlomenou zármutkem. „Zpráva, kterou Peking opět vysílá: Svět se stává stále nestabilnějším a my tady jsme garanty stability. To je samozřejmě tak trochu absurdní,“ říká korespondentka ZDF Miriam Steimerová v rozhovoru se zděšenou Hayali. Vzhledem k popírání reality ze strany veřejnoprávní televize si člověk klade otázku, zda se má smát, nebo plakat. Není třeba dodávat, že názor, který preferují Hayali a její kolegové, podle kterého mohl být Západ historicky nebo v současnosti něčím jako „garant stability“, musí drtivé většině lidstva znít jako čirý výsměch. Je to víc než jen „trochu absurdní“.
Hayali a její kolegové z jiných médií ale souhlasí. V novinářské alianci s BILDem, který hovoří o „darebáckém summitu“ a doslova označuje čínské tvrzení, že Čína „přebírá odpovědnost za mír, stabilitu, rozvoj a prosperitu“ v regionu, za „výsměch“, spolu s časopisem SPIEGEL, který hanobí čínské zaměření na stabilitu jako „inscenaci“ a „ironii“, a s mnoha dalšími německými médii, panuje v tomto bodě shoda. S nadsázkou by se dala arogance a narcismus západních komentátorů shrnout takto: Číňané a Indové nám můžou posílat své levné zboží, ale pokud jde o geopolitické otázky, děti by měly prosím odejít do svých pokojů. Toto jsou témata pro dospělé, civilizované státy, které kážou „řád založený na pravidlech“. Které sice samy nedodržují – ale odkdy platí stejná pravidla pro dospělé a děti?
Takhle se naše elity vidí. Stále se tak vidí. I v koloniálních dobách se lidé považovali za civilizovaný vrchol stvoření a upírali svým koloniálním poddaným možnost vyjádřit se. 500 let evropské světové dominance je zřejmě těžké setřást a zanechalo to stopy na myšlení lidí. Narcismus vládne. A to není až tak překvapivé, protože narcismus je vnímán jako kompenzace komplexů méněcennosti. Čím více si Hayali a Baerbocková uvědomují, že jejich koloniálně-dominantní postoj je čím dál absurdnější, tím více se inscenují do patologicky přehnané formy sebelásky. Naše hodnoty, naše pravidla, naše demokracie, naše svoboda, naše kultura, naše interpretace lidských práv. Haleluja. Proč nás zbytek světa nevidí našima očima? Ale tuto otázku si klade většina narcistů. Co začíná jako tragédie epických rozměrů, končí jako fraška; chovají se jako uražení idioti, křičí a pláčou, protože svět prostě není takový, jaký by si přáli.
A hledají někoho, koho by z toho mohli obvinit. Samozřejmě, že za všechno mohou všichni, kromě nich samotných. Je jasné, že za všechno může Putin. Vinni mohou být i Číňané. Proč? Ve skutečnosti to nevědí, ale je to pravda. Basta fidli! A ještě v jednom bodě se nyní shodují všichni od ZDF přes BILD až po SPIEGEL: Také Trump je vinen! Sjednocuje své oponenty svou celní politikou. To sice není úplně mimo, ale analyticky je to až příliš zjednodušující. Koneckonců, BRICS a ŠOS neexistují jen rok a relativní vzestup Asie a relativní úpadek Evropy a USA nejsou události, které by se daly svalovat na Donalda Trumpa. Trumpovi předchůdci, zejména Obama a Biden, jsou však v kritickém diskurzu západních elit stále posvátní a myšlenka, že i Německo nedobrovolně přispělo k tomu, že svět se stává multipolárním na mnoha úrovních, v této zemi nikoho stejně nenapadne. Ani trapné útoky Baerbockové, které trvale zničily image Německa v zahraničí, nejsou problém. My jsme ti dobří – alespoň v našem paralelním světě. A přitom jsme jen „uražené jitrnice“ na Wilhelmstraβe, v německém koncesním území města Tchien-ťin.