„Po setkání Trumpa a Putina se ukazují známky uvolnění napětí – ale média a politika pokračují se zlomyslností, propagandou a obvyklým válečným štvaním.“ (facebook.com)
To píše Marcus Klöckner pro Weltwoche. A pokračuje:
Když Vladimir Putin včera nastoupil do limuzíny Donalda Trumpa, byla to scéna plná dalekosáhlé symboliky. Zde prezident Spojených států amerických, tam ruský prezident, do té doby považován za personu non grata na hodnotově orientovaném Západě. Zde vůdce – jak se to vždy tak vznešeně nazývá – svobodného světa, tam hlava státu, v níž stoupenci studené války naší doby vidí démona.
Trump a Putin, jeden údajně dobrý a druhý údajně zlý, zdvořile a s úctou sdílejí prostor vozidla vedle sebe – před zraky celého světa. Alespoň na symbolické úrovni se budování mostu mezi dvěma válčícími tábory stává viditelným, ať už ze setkání vzejde cokoli.
Ale: Je to složité a realita a symbolika se nezdá být v souladu. Alespoň ne v titulcích tisku a prohlášeních, kterými (nejen) němečtí politici v současné době oslovují veřejnost.
Trump není těmi, kdo prosazují politiku konfrontace s Ruskem, považován za jednoho z „dobráků“ a Putin, o tom nenechávají žádné pochybnosti, musí zůstat navždy démonizován – ideálně spolu s celým Ruskem. Nebyl to nikdo jiný než německý ministr zahraničí Johann Wadephul, kdo nedávno před summitem řekl: „Rusko pro nás vždy zůstane nepřítelem, bez ohledu na to, jak válka na Ukrajině skončí.“
Tón, jak vědí všichni, kdo sledují debatu o válce na Ukrajině, byl nastaven již dávno. Každý, kdo doufal, že s ohledem na více než 1 milion zabitých, zmrzačených a traumatizovaných vojáků, kteří se stali oběťmi chladnokrevné geopolitiky, se v německých médiích a politice konečně objeví nadhled a rozum, byl zklamán. Den po historickém summitu na Aljašce pokračují zlomyslnost, propaganda a obvyklé pózy.
ZDF heute učinila svá „pozorování“ a první z nich zní: „Trump přenechává pódium Putinovi.“ Hlasatel cituje amerického politologa Johna Goldstonea, který říká: „Velmi smutný den pro americkou diplomacii, velmi smutný den pro Ukrajinu a její evropské spojence – a triumfální vítězství pro Rusko.“
Der Spiegel publikuje článek s titulkem: „Trump se krčí, Putin triumfuje a Zelenskyj se třese.“ Zpravodajský kanál NTV volí titulek: „Trump a Putin nic neoznámili“ a časopis Stern uvádí titulek: „Setkání Trump-Putin na Aljašce: ‚Není to dobrý den pro západní svět.‘“
V článku se čtenáři dozvídají, jak schůzku vnímal politolog Peter R. Neumann z King’s College London. Neviděl v ní nic víc než „vřelá slova“. A také: „Zjevně to nedopadlo dobře.“ „Žádná dohoda. Žádné příměří.“
Wolfgang Ischinger, bývalý šéf Mnichovské bezpečnostní konference a oddaný transatlantik, napsal na Platformě X: „Žádný skutečný pokrok – jasné 1:0 pro Putina – žádné nové sankce. Pro Ukrajince: nic. Pro Evropu: hluboké zklamání.“
Politička FDP Marie-Agnes Strack-Zimmermannová v rozhovoru pro Welt o výsledku summitu uvedla: „Jednota Západu byla nejpozději včerejší noci hozena do koše“ – a: Pokud se Evropa nyní nepohne, „budeme jen poznámkou pod čarou v historii.“
Pořad ZDF „Morgenmagazin“ se chtěl dozvědět, jak „kancléřova strana“ hodnotí „to, co se té noci stalo“, a zeptal se politika CDU Rodericha Kiesewettera, který se proslavil tím, že chtěl válku „přenést“ do Moskvy. Kiesewetter říká, že to nebyl dobrý výsledek, ale „spíš jako Černý pátek“.
Na X šéfredaktor deníku Bild v reakci na další tweet X píše: „Může to být ještě hloupější? Nyní je Putin, válečný zločinec, který Trumpovi lichotí, používán jako důkaz, že Trump měl vždycky pravdu. Proboha, lidi, kdysi jste byli hrdí republikáni.“
Sociolog Armin Nassehi znovu zveřejňuje tweet ekonoma, ve kterém nad videem o Trumpovi říká: „Je to opravdu největší idiot pod sluncem.“ A Thomas Jäger, politolog z Univerzity v Kolíně nad Rýnem, tweetuje následující slova: „Nedá se to říct jinak: Ronald Reagan zvrací z hrobu na každý stůl republikánských voličů. V dnešní době prostě žijí v Trumpově světě.“
Dalo by se uvést mnoho citátů v tomto duchu. Vybrané reakce jasně ukazují: po více než třech letech války nelze od tábora zastánců tvrdé linie očekávat praktická řešení. Reakce nastolují otázku…Měli by Ukrajinci pokračovat v boji, být nuceni sloužit na frontě proti své vůli a mír by měl být uzavřen až tehdy, když Rusko, vojenský a politický poražený, opustí bojiště? Tak to podle médií vypadá. Ale tato pozice je už dávno zničena realitou.
K autorovi:
Marcus Klöckner je novinář a autor. Název jeho aktuální knihy zní „Připraveni k válce! Mobilizace Německa na domácí frontě“.