Pokud někdo mává ukrajinskou a izraelskou vlajkou zároveň, je tam rozpor. Ale to je ta pražská kavárna, říká profesor Petr Drulák. Chování Izraele je podle něj mezinárodní zločin, který ani slova o potřebě preventivní ochrany neospravedlní. (parlamentnilisty.cz)
Pane profesore, jak se na konflikt mezi Izraelem a Íránem dívat? V Česku tradičně panuje většinově proizraelský pohled.
Izrael začíná válku, do které není nucen, protože ho Írán v této chvíli neohrožuje. Je slabší než kdykoli předtím v posledních desetiletích, neboť oslabily jeho zástupné síly jako Hamás a Hizballáh. Navíc nemá jaderný program. Írán nevyvíjí jaderné zbraně a tvrzení Izraele jsou lživá. Ředitelka amerických zpravodajských služeb Tulsi Gabbardová před zhruba dvěma měsíci potvrdila, že Spojené státy nemají žádné informace o tom, že by Írán pracoval na jaderných zbraních, a platí fatva Chomejního z roku 2003, že je ani vyvíjet nebudou. Potvrdily to americké zpravodajské služby. Válka je nevynucená a Izrael věří, že může využít příležitost v podobě slabosti Íránu k jeho zničení.
Objevily se i takové názory, že jde především o akci premiéra Netanjahua, který už dlouho bojuje o politické přežití a toto mu může pomoct.
Může to hrát určitou roli. Akce je docela podporovaná napříč Izraelem. Osobnost Netanjahua hraje významnou roli, ale podstatnější je, že Izrael viděl příležitost a využil ji. Z druhé strany se domnívám, že Írán podcenili a podcenili také, co znamená dostat se do války s takovým kolosem. Írán není vůbec malý stát. Hamás nebo Hizballáh jsou bojůvky, milice, ale Írán je plnohodnotný stát, byť nemá takové technologie jako Izrael. Může se povést Írán vážně poškodit, ale nikoli zničit.
Hovoří se o tom, že šlo hlavně o preventivní útok, aby Izrael vyloučil budoucí ohrožení. Nelze to tedy vidět hlavně touto optikou? Mnozí naši politici to takto komentovali.
Tahle se přece žádný stát nechová. Pokud to takto čeští politici vidí, pak bezmyšlenkovitě přejímají sionistickou propagandu. Je to dlouhodobý problém našich vrcholných činitelů. Argument, že Írán ohrožoval Izrael, je do určité míry pravdivý. Stejně tak to platí obráceně, že Izrael do určité míry ohrožuje Írán. V mezinárodní politice státy jeden druhého ohrožují a představují jeden vůči druhému hrozbu. Jenže právě mezinárodní politika spočívá v tom, že se snaží tyto problémy přemosťovat pomocí diplomacie. Izrael dělá chybu, když spoléhá na silové řešení, které nejspíš povede k velké regionální válce a k zapojení více aktérů. Pro Izrael tím vzniká velmi nebezpečná situace, protože tím podkopává legitimitu svojí existence.
Jak se vypořádat s argumentem, že Izrael dělá něco podobného jako Rusko vůči Ukrajině? Putin také argumentoval tím, že si chce jen zajistit bezpečnost. Rusko přece vede klasickou válku, navíc už tři roky. Zatímco akce Izraele byla vůči vybraným cílům, byť nevíme, jak dlouho to nakonec celé potrvá…
Je tam samozřejmě určitý rozpor, pokud někdo mává ukrajinskou a izraelskou vlajkou zároveň. To je ta pražská kavárna. Co srovnávat můžeme, je Rusko a Izrael. Můžeme se zamyslet, zda jsou, nebo nejsou v podobné pozici. Jestli bych Izrael srovnával s nějakou stranou rusko-ukrajinského konfliktu, tak určitě ne s Ukrajinou, ale s Ruskem, byť je v trochu jiné situaci. Rusko reagovalo na situaci, kdy ve východní Evropě byl určitý status quo v podobě neutrální Ukrajiny a tento status quo začal Západ porušovat a Rusko na to reagovalo.
Co je ale status quo v případě Íránu? Nevidíme, že by ho Írán v posledních letech porušoval. Není tam bezprostřední důvod a útok není úplně zřejmý. Na Ukrajině byl boj na Donbasu, ostřelování ruskojazyčných oblastí a další věci, a vyvíjelo se to. Mezi Izraelem a Íránem ale nic takového není. Izraelci pouze odkazují na neexistující jaderné zbraně a my víme, že jsou neexistující díky americkým zpravodajským službám.
Ministr zahraničí Jan Lipavský řekl, že má pro izraelský útok pochopení, protože mířil k odvrácení jaderné hrozby z Íránu. Lipavského za tento postoj chválili i někteří z těch, kteří pro jeho kroky a slova žádná dobra slova nenacházejí. Nakolik je to však důvěryhodné? Dříve se mu ve Sněmovně údajně přezdívalo „palestinská spojka“.
V případě Jana Lipavského jde o ryzí oportunismus, protože když byl v opozici, zaujímal až extrémně propalestinská stanoviska. Pan Lipavský promeškal příležitost mlčet. Nemusel to vůbec komentovat. Nečekal bych v tuto chvíli od něho žádnou kritiku Izraele, ale mohl on i celá vláda mlčet. Nemuseli tento jasný mezinárodní zločin jakkoli chválit. Nic jiného než mezinárodní zločin to není, byť mezinárodních zločinů se dopouští kdekdo. Američané, Britové, Rusové, Ukrajinci a mnozí další. Toto je ale podle mého názoru fatální chyba Izraele, protože z toho nemůže vyjít dobře a vrhá region do širší války.