Síla dostává přednost před diplomacií, povšiml si při sledování aktuálního dění Ivan Hoffman. Důvodů je více, včetně toho, že v době kdy byl svět pod vládou jednoho hegemona přestali být diplomaté třeba, takže tato profese vymizela. (parlamentnilisty.cz)
Pokud Izrael čekal na záminku vyhnat Palestince z Gazy, tak se jí dočkal. Poté, co Palestinci krátce v Gaze slavili vraždění izrelských civilistů bojovníky Hamasu, to teď vypadá, že je izraelská armáda přinutí prchnout humanitárním koridorem do Egypta. Z Gazy, kde ani v minulosti nebyl lehký život, se rychle stane místo, kde žít nelze.
V dnešním světě pozorujeme dva protichůdné trendy. Prvním je nebývalá migrace, kdy lidé ve velkém putují přes půl světa za lepším životem. Tím druhým je vytrácející se ochota lidí odlišné víry či kultury žít spolu v míru, jak to uměli jejich předci. Svět se radikalizuje a Izrael je toho příkladem. Nebylo v silách světového společenství zprostředkovat mezi Palestinci a Židy vzájemný respekt, protože jedna ani druhá strana nestojí o kompromis. Židé chtějí mít Izrael pro sebe a snem Arabů je zahnat Židy do moře.
Podobně jako mnohokrát v minulosti se bude diskutovat, kdo je dnešní krizí vinen, a zazní řada kvalifikovaných názorů, co je třeba udělat, aby netrpěli nevinní. Vyslechneme si různé konspirační teorie, vysvětlující tento masakr cynickou geopolitikou, a čas dá některým za pravdu. O tom, komu bude patřit Izrael a pro koho v něm nebude místo, se ale rozhodne právem silnějšího. Tak, jako Ázerbájdžán vyhnal právem silnějšího Armény z Náhorního Karabachu, vytlačí Židé Palestince z Gazy. A nebude to hezké.
Je více důvodů, proč síla dostává přednost před diplomacií. Především někam zmizeli diplomati. V unipolárním světě, který měl pod palcem jeden hegemon, jich nebylo třeba. Formálně sice diplomacie funguje, ale její hlavní náplní je vypovídání a odvolávání diplomatů. Ruší se diplomatické mise, protože jsou politikům k ničemu, a ministerstva zahraničí se obsazují diletanty.
Zdá se, že potřeba vítězit je dnes silnější než pud sebezáchovy. V přírodě slabší jedinec ustoupí silnějšímu, když mu instinkt napoví, že je bez šance. V lidském světě jsou nezřídka slabí puzeni začít si se silnějšími, i když by jim mělo být jasné, že v nerovném boji neuspějí, protože jim proti silnějšímu možná někdo pomůže bojovat, nikoli ale zvítězit. Tak je tomu s Ukrajinou, která se teď dostává do stínu Gazy. Že je tím silnějším Rusko bez ohledu na západní pomoc Ukrajincům, je neoddiskutovatelné.
Slabší svádějí předem prohrané války z principu. Principy omlouvají zmařené životy, protože hrdinská smrt je něco lepšího, než když člověk zemře při bouračce anebo sejde věkem. Slabší mívají logicky více hrdinů, ale jelikož prohrávají, neoslavují je učebnice psané vítězi. A kdo ví, jak je to s tím muslimským nebem, o kterém si bojovníci, kteří vraždí děti, myslí, že si ho zasloužili. Teď v Gaze dojde na zabíjení lidí, kterým nevadí smrt. To, že jim nevadí smrt, je na té tragédii možná nejhorší. Co lze nabídnout člověku, kterému nezáleží na životě a u kterého touha zabíjet je silnější než touha žít?