Evropa by měla analyzovat ideologickou záměnu rolí, která byla příčinou tragédie na Ukrajině. (casopisargument.cz)
Nedávný veřejný spor mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a americkým prezidentem Donaldem Trumpem šokoval Evropu, napsal Jan Krikke pro Asia Times. Trump prosazuje ukončení války na Ukrajině, což signalizuje zásadní změnu politiky USA, která Evropu staví do obtížné pozice. Evropa přerušila styky s Ruskem a nepředvídala Trumpovu změnu strategie. Ztratila důvěryhodnost, když vedoucí představitelé EU uznali, že jednání v Minsku byla využita k posílení ukrajinské armády. V uplynulých 30 letech si mnoho evropských zemí zvolilo lídry, kteří přijali neoliberální politiku USA, zatímco americké administrativy podporovaly rozšiřování NATO, což zastíralo hlubší geopolitické motivace spojené s koloniální historií.
V 80. letech Zbigniew Brzezinski aktualizoval teorii Heartland a označil Ukrajinu za klíčovou v boji o Eurasii. Cílem expanze NATO od 90. let, vedené Brzezinského stoupenci a podporované americkými administrativami, bylo udržet Eurasii rozdělenou a zajistit tak dominanci Západu. Z tohoto pohledu válka na Ukrajině odřízla Evropu od Eurasie, což dokládá výbuch plynovodu Nord Stream.
Trumpovy bezprecedentní změny atlantisty zaskočily. USA se potýkají s neudržitelným státním dluhem a rozpočtovými deficity a spoléhají se na dolar jako rezervní měnu. Vláda si půjčila 36 bilionů dolarů, přičemž úrokové sazby rostou. Trump se snaží obnovit fiskální zdraví a udržet status dolaru, což vede ke snižování nákladů a hrozbám proti snahám o de-dolarizaci.
Západ se snažil přesvědčit Rusko, že ho rozšiřování NATO neohrozí. Západ k této otázce přistupoval se zaměřením na demokracii a přehlížel praktické obavy z reakce Ruska. V průběhu konfliktu západní média vykreslovala Rusko jako slabou zemi s finančními a vojenskými nedostatky a spoléhala na strategie, které nakonec nebyly úspěšné: sankce nedokázaly destabilizovat ruskou ekonomiku, snahy o izolaci Ruska od nově se rozvíjejících mocností, jako je Čína a Indie, byly neúčinné a vojenská pomoc zaměřená na porážku Ruska byla neúspěšná. Když Rusko neochablo, změnil se narativ, který ho vykresloval jako vážnou hrozbu pro Evropu.
Navzdory tomu, že ruská ekonomika a vojenský rozpočet jsou ve srovnání s Evropou menší, panuje přesvědčení, že Evropa musí bránit Ukrajinu, jinak bude čelit ruské agresi. Evropané se však snaží vytvořit účinné obranné strategie a čelí vnitřní nespokojenosti ohledně své reakce na konflikt. Vrozené slabiny Evropy ji mohou ponechat bez vlivu v budoucích globálních diskusích, kterých se zúčastní velké mocnosti.
Největší výzvou pro elitu EU je podle autora zvládnutí veřejného mínění, protože ustupuje od svých ideologických cílů. Od roku 2014 působí západní média jako propagandistický nástroj atlantistů, často sponzorovaný USAID, který negativně vykresluje Putina a Rusko. Kritika Zelenského nebo Ukrajiny byla označována za proruskou. Tento protiruský narativ ovlivnil veřejné mínění, přičemž více než 80 % obyvatel Velké Británie podporuje vojenské angažmá na Ukrajině.
V posledních třiceti letech došlo k posunu, kdy pravicové skupiny, jako je AfD, vyzývají k míru, zatímco levicové strany, jako jsou Zelení (kteří se dříve definovali jako pacifistické), válku podporují. Po uzavření míru na Ukrajině by Evropa měla tento ideologický posun reflektovat.